Kdo by ve středověku pomyslel, že lidé jednou budou cestovat z Prahy do Londýna nikoli několik dní, ale pouhých několik hodin! Snad jen lidé s přebujelou fantazií - a právě tací jsou často nositeli pokroku a inspirátory vědců...

doprava

Nahlédnete-li do některé z dnešních sci-fi knížek či pustíte-li si nějaký vizuálně kvalitní sci-fi film, zjistíte, že se to uvnitř hemží všemožnými vizemi cestování v budoucnosti. Povětšinou je zde doprava stavěna na druhou až třetí kolej, přesto je jedním z hlavních určujících faktorů prostředí i žánru. Zkrátka, chcete-li napsat dobré sci-fi, potřebujete si vymyslet, jak bude v té „vaší budoucnosti“ fungovat cestování. Můžete sáhnout po osvědčených modelech, anebo se pokusit stvořit něco originálního.

A právě originální nápady a myšlenky se druhdy vyvažují zlatem - žel nepočítejte s tím, že vám za váš super nápad, kterak cestovat pomocí antigravitačního spreje XUH3289, někdo bohatě zaplatí. Ono vyvažování zlatem je zde určeno vědcům v dobách budoucích.

Všichni jsme vyrůstali na Verneovkách

Kdo by neznal vize Julese Vernea. A všichni si uvědomujeme, že není náhodou splnění jeho představ o podmořských ponorkách a vzdušných plavidlech. Stejně tak dnešní děti vyrůstají například na příbězích o Harry Potterovi, kde se (sice ne přímo v žánru sci-fi, ale v příbuzném žánru fantasy) čarodějové přemisťují pomocí prášku Letax. Co myslíte, jak dlouho ještě bude trvat, než nějaká chytrá hlava vynajde podobný dopravní prostředek?

Na to, jaká je reálná vize cestování v budoucnosti, jsem se zeptal spisovatele Vlado Ríši, šéfredaktora scfistického časopisu XB-1.

Jaká je, podle vás, reálná vize cestování budoucnosti, třeba za deset let?
Za deset let budeme cestovat úplně stejně jako dnes, tedy po přeplněných silnicích a dálnicích. Jen auta budou mít menší spotřebu a nebudou muset vždy jezdit na benzín. Jenže to bude muset nějaký vědec, spíš vědecký ústav (nebo možná podnikatel, který už ten vynález suší v šuplíku, protože se mu to zatím vyplatí) vymyslet podstatně výkonnější zdroj energie, než jsou dnešní poměrně směšné solární elektrárny, které mají účinnost 15 procent, když si představuji, že ceny výrobků z nafty půjdou stále výš a výš, jak jí bude čím dál tím míň.

A v delším horizontu - jak budou cestovat lidé za pět generací?
Moje dlouhodobější představa se dá rozdělit dvěma směry: Pesimistickým a optimistickým.
Ten druhý vychází z toho, že věda opravdu najde nějaký převratný zdroj energie, a pak se nám bude žít a přepravovat se jako v pohádce. Ať už je to něco jako přenos hmoty ve Star Treku, nebo pojízdné chodníky, které, přiznávám to, si nejsem schopný představit, jak by mohly opravdu ve skutečnosti fungovat. Spíš bych viděl něco jako prkna klouzající těsně nad povrchem (to pro mladé), pro nás starší by to mohly být „důstojnější“ plošinky, které bude řídit počítač, a my se budeme moct kochat okolní krajinou. Samozřejmá je ochrana před nepřízní počasí, ale to by v té době už mělo být také vyřešeno. Pokud bude dostatek energie, ba přímo přebytek, tak kromě pravidelné dopravy na větší vzdálenosti, která bude pozemní, se přesune osobní doprava do vzduchu ve formě ultralehkých letadýlek nebo tryskových batohů. Docela dobře si dovedu představit dopravní blázinec ve vzduchu typu, jaký byl třeba ve filmu Pátý element.
Pesimistická představa vychází z toho, že se zdroj energie nepodaří najít a v podstatě celá civilizace zkolabuje právě na jejím nedostatku. Zbylí lidé se vrátí k cestování po svých či na zvířatech k tomu uzpůsobených a nemusí to být jen koně, sobi a podobně. Vědci, kteří budou dobře vědět, co se blíží, mohou genetickými manipulacemi připravit úplně nové druhy zvířat, které budou zase jen pro ty nejbohatší. Ostatním zbudou nohy, eventuálně „podřadnější“ zvířecí dopravní prostředky. Ale takový už je náš svět, že?

Každopádně tak či tak se můžeme s auty přecpanými dálnicemi v daleké budoucnosti rozloučit. Diskutujte: Která z vizí Vlado Ríši se vám líbí více: pesimistická, či optimistická?