Cestuji ráda, opravdu. Ani mi nijak zvlášť nevadí dlouhé cesty autobusem či vlakem. Ba naopak. Ráda si tyto cesty vychutnávám. Pospím si, čtu, nebo si jen tak prohlížím okolní krajinu, kterou míjíme.

 

Za celou dobu mé cestovatelské vášně se mi však nestalo to, co tento víkend.
Jela jsem za kamarádkou až na druhý konec republiky – vlakem. Do kupé se mnou nastoupila starší paní s maličkým pejskem v tašce. Co to bylo za plemeno, nevím, protože se o psy nezajímám, ale nutno dodat, že mi nijak nevadí. Nemám vůči psům averzi a ani nepatřím k těm, kteří nadávají, kolikže je psů na sídlištích.

 

Ale...
Zhruba po půlhodině cestování paní pejska z tašky vyndala a toto mrňavé koště začalo zvědavě pobíhat po kupé. Budiž.
Očichalo si mé nohy, zvědavě několikrát vlezlo do mé tašky, snažilo se mi vyškrábat na klín.

Pes za to nemůže – je to jen zvíře. Ale majitelka psa by snad proboha měla mít trošičku zodpovědnosti a hlídat si svého miláčka, ne?
Jenže ona spolucestující si v poklidu prohlížela časopis a to, co dělá její psí kamarád, jí bylo evidentně šumafuk.

 

Byla jsem trpělivá. Byla jsem trpělivá do chvíle, než pejsek udělal u mé nohy loužičku.
To už jsem opravdu nevydržela a upozornila paní na nehodu, kterou její pejsek udělal. K mému obrovskému údivu paní jen mávla rukou a ještě se na mne obořila, abych prý nebyla takový cimprlich!

 

Bez urážky, ale toto mě opravdu dostalo!
Vykulila jsem oči a zeptala se majitelky, zda to myslí vážně, nebo se pokouší o humor.

Reakce byla opět podivuhodná. Paní mě poslala do háje a ještě mi v metla do očí cosi o tom, že nemůže za to, že nenávidím psy!

 

Naše cesta probíhala zajímavě.
Pejsek si dělal, co chtěl, během hodiny přidal na podlahu další loužičku a já jen čekala, kdy nezůstane jen u té loužičky...
Tahal mě za nohavice kalhot, opět mi lezl do tašky a.... a já to už nervově nevydržela.

Majitelce jsem pěkně od plic řekla, co si o ní myslím (o ní, nikoli o zvířeti) a odebrala jsem se hledat místo k sezení jinam.

 

Tak si říkám, že lidé neustále nadávají na psy, ale neměli by spíše nadávat na jejich majitele?
Ať tak nebo tak, na toto cestování hodně dlouho nezapomenu a jen doufám, že na onu „majitelku“ při svých cestách již nikdy nenarazím!

 

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ