Tuhle povídečku jsem napsala někdy před rokem... Bylo jich vlastně víc, ale ostatní nepřežily zhroucení systému... Snad někoho pobaví nebo potěší. Lída
CESTA ZA ŽENICHEM
Snad za to mohlo Jaro, snad to způsobily hormony - ve svých pětačtyřiceti letech jsem se začala ohlížet po nějaké vhodné partii. Nejvíc mladých nezadaných mužů bude patrně na diskotéce, a proto jsem se vrhla do víru velkoměsta. Ne že bych byla právě krasavice, míry 190-250-250 mají do ideálu dost daleko, ale odvážné sexy tričko a kalhoty bokovky udělají svoje.
Po vstupu do sálu jsem si připadala jako Popelka na prvním bále. Všichni ztichli, některým vypadla sklenka z ruky, DJ zlomil cédéčko a omdlel. Ovšem výkřiky, jako “splaskni bublino“ a “vyveďte obludu“, mi napovídaly, že to nebyl můj půvab, co je připravilo o řeč. Jak povrchní hoši, zajímá je pouze fyzická krása!
Mladí lidé se často seznamují při zájmové činnosti. Chce to jen najít ten správný koníček. Nejlepší bude společenský tanec. Při něm muž drží dívku v náručí, stačí jen pevně uchopit a už ho nepustit! Najít pro mě správného partnera, byl však i pro zkušeného tanečního mistra neřešitelný oříšek. Možná všechny odradilo, že mého prvního tanečníka odvezla záchranka s rozdrceným chodidlem a vykloubeným ramenem. Padavka!
Ani kanoistika nebyla to pravé ořechové. Pravda, v loděnici se pohybovala spousta pravých mužů, ale tři rozšlápnuté kanoe říkaly jasně NE, stejně jako vedoucí oddílu.
Po těchto drobných nezdarech jsem se uchýlila do ústraní a snila svůj marný sen o tom, jak mě ten MŮJ nese v náručí přes práh hnízdečka lásky.
Teprve nedávno mi svitla naděje. Tetička Vilma mě pozvala na dovolenou do Kanady. Sláva! Navštívím bohatou příbuznou a cestou jistě potkám úspěšného mladého podnikatele, který na
Cesta nezačala šťastně. Slečna na letišti mi odmítla prodat letenku, řka, že sedadla pro slony nevedou. Až po dlouhém přemlouvání mi kapitán letadla dovolil cestovat v nákladovém prostoru, ovšem jedině v bedně pro hrocha. Cestou prý očekává turbulence a mezi kufry by pro mě nebylo bezpečno. Měl pravdu! Víření bylo tak silné, že můj žaludek, nezvyklý na létání, postupně vyložil vše, co jsem snědla za poslední tři dny. Konečně jsme dosedli na ranvej. Ale ani po přistání moje smůla neskončila!
V ZOO jsem se neměla špatně. Dostala jsem pěkný výběh, zdravou stravu a rodiče se mnou fotografovali svoje ratolesti. Tetička za mě chodila denně intervenovat k řediteli zoologické zahrady, ale marně mu vysvětlovala, že jsem její neteř. „Madam, to je samice vzácného Hrocha bengálského a naše zahrada je první, která se pokusí o odchov mláďat!“
Přišel den D. Hroch Tony dostal lehkou večeři a byl uveden do mého výběhu. Malými očičky propátral okolí a hledal svou nevěstu. Přistoupila jsem k němu a podrbala ho za ouškem. Tony zděšeně zafrkal, proběhl zavřenou brankou, porazil dva ošetřovatele a zastavil se až v ohradě se pštrosy, kde potupně strčil hlavu do písku!
Strávila jsem v Kanadě krásný měsíc. Jen ti mladí úspěšní podnikatelé se mi nějak vyhýbali. Ale nevadí! Zítra zajdu do ZOO. Konečně, Tony je docela fešák a on si na mě časem určitě taky zvykne.
Za fotky děkuji nicku juanitka.
Nový komentář
Komentáře
No bezva příběh
To je celý o mě
Taky
. Ale ti kluci s pejskama jsou taky nádhera k
moc pěkný
SUPR
.
S kámoškou jsme se nařechtaly.