Ještě mám v živé paměti, kterak dnes již bývalá paní Paroubková předčítala národu plamenný, srdcervoucí a emotivní doják na téma: Jiří je ctnostný muž. Rozhodnuta za ním stát ve chvíli, kdy se mu křivdí, jmenovala věci a konání, kterých by ON nikdy nebyl schopen. Bránila jeho křišťálovou čest a vyzdvihovala morální kvality jemu vlastní.

Dnes je mi této paní poněkud líto. Zvláště, když se vžiji do její situace o pár měsíců později. Musela si uvědomit, jaký kvalitní trhací kalendář si udělala z vlastních úst.

Nemám v nejmenším potřebu se jí vysmát. Chovala se jako žena, která miluje svého muže.

 

Šedá myška k tak „velkému“ muži?

Paní Zuzana je, jaká je. Ne příliš hezká, poněkud při těle a její celkový výraz připomínal přerostlé středověké páže. No a co? Pamatuji si, kolik módních návrhářů a stylistů se pokoušelo přimět ji ke změně image. A úspěšně. Fotky, které jsem pak měla možnost vidět v podání před a potom, byly opravdu velice pěkné. Došlo mi, že není ošklivá, že kdyby chtěla, vypadala by i atraktivně. Jenže nechtěla. Těžko říci, zda to byla chyba, nebo zda spíš ocenit její věrnost sobě samé. Každopádně věrnost panu Paroubkovi jí byla na pytel.

 

Druhá míza nebo ego?

Zřejmě tak trochu obojí. Pro pětapadesátiletého, obtloustlého a ne příliš atraktivního muže je pětatřicetiletá, štíhlá blondýnka jistě terno. Upřímně zamilovaný Jiří toká a nevidí, neslyší. Lze s úspěchem uvěřit, že láska je z jeho strany opravdová. A o tom, jak pěkně taková „šťabajzna“ namasíruje stárnoucí ego, netřeba diskutovat. Nehledě k tomu, že je tu i fakt, že jeho největší politický rival, pan Topolánek, také nebude mít něco „navíc“. „Když ty mladou milenku a rozvod, tak já taky! To koukáš, viď!" J

 

Slečna Kováčová myslí na budoucnost

Naproti tomu se nelze ubránit dojmu, že od slečny Kováčové je celá lovestory jen chladný kalkul. Jako překladatelka by se jistě v budoucnu celkem slušně uživila, ale tohle je přece jen větší terno. Příležitost, která se neodmítá.

Možná jí křivdím, možná je po uši zamilovaná a možná ho opravdu po večerech víská v prořídlé kštici a na noc naducává peřiny… Ovšem při pohledu na tento nerovný párek mě nenapadá na její adresu jiný přívlastek než „mazaná“.

Pokud připustím, že není zamilovaná, že se jí Paroubkův příliv hormonálních bouří pouze hodí do krámu, je mi do budoucna líto i jí. Ono totiž není nic horšího než dlouhodobá absence toho nejzákladnějšího pocitu… lásky jako prožitku. Ve finále člověk zjistí, že žádná kariéra, žádné peníze a žádná prestiž tohle není schopna nahradit. Stane se nenaplněným a mrzutým člověkem, nebo sáhne po nevěře.

 

Očima obyčejného člověka – paní Zuzana věnovala panu Jiřímu 30 let života. Nejspíš ho i milovala, a to upřímně, i v době, kdy nebyl tím, kým je dnes.

On ji za odměnu odkopl ve chvíli, kdy mu přestala jakožto dobrácká, leč osobitá Fiona stačit. Málo hezká, málo reprezentativní, trochu legrační. Chtělo by to pěknější brož na tak drahé sako. Tak teď ji má. Je asi jen otázkou času, kdy začne tak trochu tlačit.

Možná  to panu Paroubkovi nespíná, možná je tak sebestředný, že si to ani nepřipouští, ale on přece není v důsledku nikým jiným než Shrekem.

 

Paní Zuzaně přeji ze srdce hodně štěstí.

Reklama