Foto: Julia Silajdžić
Jak se oblékají české ženy?
České ženy se dle mého názoru oblékají velmi konzervativně. Nosí to, co je pohodlné a co moc nevyčnívá, zkrátka to, co nikoho neurazí. Zároveň se bojí barev a doplňků. Takže jejich outfity jsou většinou šedivé, černé a béžové. Velmi málo nosí podpatky. Nic z toho není vyloženě špatně, ale jsou to věci, které by se daly zlepšit a já bych se za to přimlouvala (usmívá se).
Bojí se tedy experimentovat?
Ano a bojí se na sebe nějak upozornit, ukázat to svoje JÁ, což vnímám jako škodu. Chtějí spíše zapadnout a nevyčnívat. Je to stoprocentně spojené se sebevědomím, kterým české ženy obecně moc neoplývají, a to mě moc mrzí, ráda bych to změnila. Dle mých zkušeností stále přemýšlí, co si o nich kdo pomyslí, co na to řekne kolega nebo kolegyně v práci, zda to schválí, jestli si manžel nebude myslet, že jsem se moc vyfikla a kam teda jdu. Co si o mě pomyslí mamka a příbuzní a tohle slyším v těch kabinkách pořád. „Vypadám jako selka” nebo „V tom zeleném vypadám jako vodník”, komentují ženy (směje se). Myslím si, že by to tak vůbec nemuselo být a jsem ráda, když změním myšlení své klientky, která je spokojená sama se sebou a neřeší, co si myslí ostatní (vypadá spokojeně).
Něco jim prostě brání se odvázat, asi to mají zažité ze školy, z práce, z minulosti, kdy měl někdo nějaké narážky na to, jak vypadají a nesou si to sebou.
Týká se to spíš mladších, nebo starších žen? Objevuje se tento nešvar u konkrétní věkové kategorie?
Ne, nezáleží na věku, vnímám to celoplošně.
Jaké jsou nejčastější chyby v oblékání?
Pozoruju, že se lidé často zakonzervují v jednom časovém období a moc z toho pak neumí vystoupit, ačkoliv by chtěli. Třeba maminky na mateřské si zvyknou na legíny, vytahané mikiny a mají problém se z toho cyklu dostat. Zvyknou si na to a nemůžou se z toho dostat ven. Ony jsou spokojené, ale když se pro jednou obléknou jinak, najednou samy vidí ten rozdíl. Nebo si ženy oblíbí jeden střih kalhot a ten nosí 10 let, přitom se už dávno nenosí. Každý by se v módě měl alespoň trochu vzdělávat a mít přehled. Je to podle mě takový základ.
Zároveň ženy mají takovou rutinu, kdy otevřou skříň a řeknou si: „Dnes si vezmu třeba skinny džíny a svetr, který jsem koupila před pěti lety a pořád to vypadá dobře, dobrý, jsem oblečená”.
Další věc je to, že lidé vůbec nepřemýšlí nad doplňky. Jak já vždycky říkám, je naprosto nezbytné na sobě mít minimálně 5 doplňků (směje se), protože ty jsou základem outfitu. Myslím tím kabelku, pásek, bižuterii, náušnice, klobouk apod.
A třetí věcí je ta, že se někteří až moc snaží. Chtějí vypadat dobře a přehání to, chtějí něco dokázat tím, že se oblékli dobře. Jasně viditelná značka nebo loga na všech kouskách oblečení, příliš vulgární styl. To není ono, ale samozřejmě si každý může nosit co jen chce, to je důležité.
Ještě bych vypíchla, že velkou chybou je neumění odlišit outdoor styl od městského. Někteří stále nosí outdoorové kalhoty nebo hiking boots do města, a to tam nepatří, ani do kanceláře. Nejhorší je, když vidím skvěle oblečenou ženu v kostýmku, která má přes to ale bundu na lyže. To mi vždycky trhá srdce!
Foto: Julia Silajdžić
Měl by se člověk řídit trendy?
Zastávám názor, že není nutné všechny oblékat podle aktuálních trendů. Snažím se ženy naučit, aby v sobě našly styl, ale nikoho nikdy nenutím, aby se oblékaly třeba tak, jako se oblékám já nebo například příliš barevně, pokud nechtějí.
Je fajn, aby člověk měl přehled o trendech, ale nemusí se jimi za každou cenu řídit. Stačí se inspirovat a vytáhnout i z toho to, co mu sedí. Je dobré, abychom věděli, co se děje a měli o tom nějaké povědomí.
Je ale nesmírně důležité a zásadní, aby se člověk cítil dobře. Takže pokud se cítí komfortně v něčem, co už není trendy, nevadí, může to zkombinovat zase s něčím, co aktuálně trenduje. Ale zásadou číslo jedna je cítit se dobře.
Jak moc je styl a způsob oblékání důležitý?
Ženy v Česku jsou spokojené s tím, jak se oblékají a nepřikládají tomu moc velký důraz, protože nevědí, jak to souvisí s tím, jak se cítí. Protože styl a způsob oblékání je spojený se sebevědomím a s tím, jak se chováme a jak působíme na druhé. Takže je to velmi důležité.
Lidé si odmítají přiznat, že to opravdu nese jistou důležitost a tvrdí, že je to povrchní. Ale když někteří zjistí, že by mohli vypadat jinak a také se jinak cítit, tak jen vidíte ty zářivé oči a jak sami klientky říkají, mají motivaci ráno se hezky obléci a celý den je lepší.
Jaké jsou největší prohřešky v oblékání?
Přemýšlím. Podle mě určitě silikonová ramínka od podprsenek a tělové silonky (ale síťované tělové silonky jsou v pořádku). Tělové silonky může nosit snad jen Kate Middleton a letušky od leteckých společností, ty třeba ani nemají na výběr (směje se). No a bokovky, ty se nosily kolem roku 2000, teď už jsou out. Ale nemyslete si, existují stylistky, které tělové silonky doporučují. Je to asi o vkusu, ale mně se to moc nelíbí (krčí ramena).
V čem byste ženy pochválila?
Že se nebojí a jdou si za svým. Máme širokou škálu oblečení, ve které můžeme vybírat, mnohem širší, než mají muži, takže je chválím za to, že se (některé) nebojí a zkouší. Z toho mám velkou radost!
Pokud byste měla ukázat na někoho, kdo má vkus a styl, kdo by to byl?
Na ženy, které mají sebevědomí. Ty se oblékají nejkrásněji, sluší jim to a vzhlížíme k nim. Protože ta sebejistota z nich vyzařuje. A to je cíl, kterého chci dosáhnout u mých klientek a myslím si, že se mi to i daří (ťuká do stolu a usmívá se).
Zdroj: rozhovor se stylistkou Julií Silajdžić, Instagram @juliasilaj
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Moc pěkné povídání, k zamyšlení.