„V dnešní době těch skutečných hrdinů není moc ani mezi dospělými. O to víc obdivuji děti, které, ač nedospělé, jdou nám svými hrdinskými skutky příkladem,“ prohlásil Ján Živný, předseda nadačního fondu Dětský čin roku.
Čtvrtý ročník projektu Dětský čin roku má své vítěze. Do projektu Dětský čin roku se letos zapojilo 581 dětí, které poslaly příběh o svém statečném činu nebo činu svého stejně starého kamaráda. Kromě dětských hrdinů na akci zazářilo i několik celebrit, jmenujme alespoň tvář projektu Aleše Hámu, herečku Jitku Čvančarovou, zpěvačku Petru Černockou a Jana Révaie. „Těchto dětí si moc vážíme a obdivujeme jejich skutky,“ shodovaly se všechny hvězdy, které převzaly patronát nad jednotlivými kategoriemi dětského činu (Záchrana lidského života, Pomoc v rodině, Pomoc jiným dětem, Pomoc ostatním lidem, Pomoc přírodě a Dobrý nápad).
Odborná komise vybrala z došlých příběhů 30 nejlepších. Výběr absolutních vítězů ze všech šesti kategorií už měla v rukou dětská porota. Všichni školou povinní mohli posílat své hlasy poštou nebo prostřednictvím internetu.
„Jednoho dne, když jsem jela s kamarádkou ze školy, tak jsem uviděla, že se něco děje u rybníka. Rybník byl obklopen lidmi. Ale pořád jsme nevěděli, co se děje. Přiběhla k nám paní a říkala, ať zavoláme pomoc, že se tam topí pán. A protože chodím do plaveckého oddílu, tak jsem neváhala a pro pána skočila.
Plavala jsem, jak to nejrychleji šlo. Když jsem k němu doplavala, chytla jsem ho za ruku a plavali jsme ke břehu. Na břehu už stála sanitka a čekala na nás. Záchranáři mě pochválili za dobrý výkon. Byla jsem z toho šťastná, protože jsem zachránila lidský život. Od té doby, když vidím nějakou nehodu, tak se nebojím zasáhnout.“
V kategorii Pomoc ostatním lidem zazářil čtrnáctiletý Zdeněk Lerch. Za svůj příkladný čin byl dokonce přijat a odměněn ministrem vnitra Ivanem Langerem.
Zpráva z tisku: „Zdeněk Lerch z Příčov, žák 8. třídy ZŠ Propojení Sedlčany, se stal poctivým nálezcem.“ Tuto zprávu na jaře letošního roku několikrát přinesla média a toto jméno patří mně. Jednoho jarního podvečera jsem se vracel od mého kamaráda. Pomalým krokem se loudám ulicí a bezděčně kopu před sebou malý kamínek. Najednou spatřím na silnici ležet velkou peněženku. „Aha!“ napadne mě, „zase nějaké legrácky nevydováděných dětiček. Na to vám, drahouškové, neskočím. Sehnu se, vy na provázku peněženku odtáhnete a já vám budu pro smích.“ Ale nikde nikdo.
Shýbnu se tedy a v ruce držím velikou peněženku. Rozevírám ji a vidím veliký balík bankovek. Srdce se mi rozbuší. Taková suma peněz! Běžím domů a jedním dechem to vyprávím mému tátovi. Počítáme peníze, je tam přesně 122 tisíc korun. Táta prohledává peněženku, aby zjistil majitele. Nacházíme pouze pokutové bločky, ty nás však k majiteli nepřivedou. Spěšně jsme běželi na obecní úřad. Tam starosta s místostarostou peníze přepočítali a zavolali Policii ČR.
Vracíme se domů, cestou probíráme právě proběhlé události a myslíme na nešťastníka, který peníze ztratil. Najednou si všimneme auta rozvážecí společnosti PPL stojícího na silnici a v něm muže s hlavou opřenou v dlaních. Táta zaklepal na okénko auta a oslovil jej: „Pane, stalo se vám něco?“ Muž odpověděl: „Někde jsem tu ztratil ´kasírtašku´ s celou tržbou.“ „Jděte na obecní úřad,“ sděluje mu táta, „tam jsme ji teď odevzdali. Můj syn ji našel.“ Jak jsme se později dozvěděli, muž se jmenoval Jiří Körbel a podle pokutových stvrzenek jej policie skutečně identifikovala.
S řidičem několikrát poté mluvili lidé ze Sedlčan, připomínali mu onu událost, ale on mě nikdy nevyhledal, ani mi nepoděkoval. Další situace nabrala rychlý spád. Události se ujal tisk i televize, můj čin byl oceněn ředitelem školy, starostou Příčov i Sedlčan, dokonce mě přijal ministr vnitra Ivan Langer a daroval mi nový počítač. Od poslankyně Parlamentu ČR Evy Dundáčkové jsem dostal fotoaparát. A reakce lidí a spolužáků? U mnoha jsem získal obdiv, jiní si klepou na čelo nebo se mi posmívají. Mě však hřeje dobrý pocit.
Ale jako v mnoha jiných případech, i tady se paradoxně potvrdila platnost Murphyho zákona, že ´každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán´. Do týdne po nálezu peněz nám neznámý pachatel ukradl auto! K penězům se člověk může dostat různými způsoby. Většina lidí je získá poctivou prací, někdo krade, mnozí spoléhají na štěstěnu pomocí výher, jiní podlehnou hře na automatech. Mně náhoda přála, že jsem peníze našel. Ale ani na okamžik mě nenapadlo, že bych si je nechal. Takové peníze by mi štěstí nikdy nepřinesly.
Další oceněné příběhy si společně s dalšími, které se o hlavní cenu utkaly, si můžete přečíst na webových stránkách Dětského činu roku.
Dobré skutky dětí naštěstí nebyly včera po zásluze potrestány, naopak byly odměněny. Škola, jejíž žák (autor příběhu) zvítězil, získala 10 000 korun na školní pomůcky. Speciální odměnu, Zvláštní cenu Učitelských novin získal teprve sedmiletý Martin Burget, který napsal knihu pro děti. „Připravuji druhý díl, už je skoro hotový,“ nechal se slyšet malý spisovatel. Dětský čin roku vznikl na Slovensku v roce
Projekt Dětský čin roku probíhá pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR a primátora hlavního města Prahy MUDr. Pavla Béma. Organizátorem je nadační fond Dětský čin roku.
Jak se vám příběhy statečných dětí líbí?
Nový komentář
Komentáře
v dnešní době je to zázrak, potkat slušné lidi
je super ze mezi spoustou grazliku se najdou deti co vi co je spravne a co se neboji pomoci....tomu chlapkovi se ztracenou penezenkou bych ovsem rada rekla neco od plic, ze klukovi nepodekoval