Autoři pořadu se zabývali otázkou pocitů mužů, kteří se dozvěděli, že dítě, které vychovávají, není jejich. Reakce mohou být různé, mohou padat nepěkná slova jako například to, které jsme použili v titulku našeho článku, snadno může dojít i k domácímu násilí…
Muži přitom mohou na podobnou věc narazit jen náhodou. Popíchnou je třeba přátelé, „že jim dítě není podobné,“ a červíček pochybnosti hlodá. Podobně tomu bylo například u medializovaného případu, kdy nakonec nedošlo k nevěře, ale k výměně dvou novorozeňat v třebíčské porodnici. Na záměnu by se nepřišlo, kdyby Libor Broža, otec jedné z holčiček, neváhal o svém otcovství a neobrátil se v této věci na soud. Jaké peklo si asi tenkrát prožívala matka?
To ale odbíháme k trochu jiné situaci. O případech, kdy se takové podezření prokáže, bude hovořit tento díl Českého milování.
Říká se, že takto se u nás rodí dokonce značná část dětí. Samozřejmě je otázkou, pokud se taková záležitost stane, kdo je skutečně otcem, což nejde zjistit jinak než testy DNA.
Ani matka si nemůže být většinou stoprocentně jistá. Většina žen spíš proto předpokládá, že je otcem její stálý partner. Jak se říká, 95 % tohoto národa nějakou nevěru sem tam absolvuje, a 5 % jsou impotenti. Samozřejmě to není žádný statistický údaj, ale myslím, že něco málo pravdy v tom tvrzení bude. Pokud má žena dobré rodinné zázemí, tak z praxe vím, že tyhle věci raději nikdo neřeší. Řekla bych, že je to dobře, protože teprve při tom řešení nastávají problémy.
Zažila jsem třeba situaci, kdy žena myslela, že má dítě se svým milencem, rozvedla se kvůli tomu a časem se zjistilo, když nastaly problémy v novém vztahu, že dítě bylo původního partnera. Moje rada proto zní: „Zůstaňte tam, kde bude mít dítě dobré zázemí.“ I když mě za tu radu možná nebude mít Pán Bůh rád...
Pokud si je žena jistá, že otcem je, tak žádný problém nenastane, pouze absolvují testy DNA, a tím manželovi dokáže, že mu nevěrná nebyla a dítě je jeho.
Jakmile si ale jistá není a dojde ke konfliktu, kde muž začne mít významné podezření a začne ho ventilovat ven, tak už ho nic nezastaví v tom, aby si své podezření potvrdil. Bránit se nemá moc smysl, žena má v tomhle případě velmi malý manévrovací prostor. Mám ale zkušenost, že z dlouhodobého hlediska to většinou manželé zvládnou a bývá to mnohdy daleko horší problém pro dítě než pro otce. Když dítě přijde do puberty a nějakým způsobem se dozví, nebo třeba už ví, že tatínek, se kterým celý život vyrůstalo, není jeho biologickým otcem, má v hlavě zmatek, který může vést k velkým problémům.
Takže to, že muž není otcem dítěte, které vychovává, nemusí být a často i není důvod pro to, aby bouchnul do stolu, sbalil si trenky a odešel. Ten muž dítě většinou léta miluje a je schopný takovou věc překousnout.
Jde hlavně o to, v jaké fázi je soužití mezi partnery. Pokud jde o nějakou disharmonii v manželství, pak nemůže žena dělat nic jiného než přijímat situaci tak, jak přichází, a brát přitom největší ohled na dítě. Nejlepší je vždy klidná domluva, při které je potřeba na prvním místě chránit zázemí dítěte.
„Ze sluchátka se ozvala jen tři slova. Tři slova, která vysvětlovala vše a po kterých bylo jasné, že v dokumentu se objeví pouze podvedení muži. Dotyčná dáma mě těmito slovy požádala o orální vyčištění jejího análního otvoru. Ale ve třech slovech je to přece jen důraznější. Pak už v telefonu…“ |
Kdyby vás partner obvinil, že dítě není jeho, jak byste se zachovala? Znáte někoho ve svém okolí, komu se taková věc stala?
Nový komentář
Komentáře
idiska101: přesně tak, taky nesnáším týpky, kteří se vytahují, jak dostali "modrou" a na ně si nikdo nepřijde.
idiska: No já si dělala spíš srandu. Asi nebudu donekonečna měnit chlapi za mladší. Taky mi nebylo na chlapech moc sympatický, když se nějak extra vyhýbali vojně, ale to spíš po revoluci. Za komunistů to chápu, protože to byla vojna šílená ideologická pakárna a člověk se mohl vrátit posílenej nebo taky vyřízenej. Ale vzhledem ke svýmu věku, jsem těch známostí za komunistů zas tak moc nestihla, asi jenom jednu. Dneska se holt chlap musí poznat jinak než podle vyhýbání se vojně. Ale myslím, že to těžký není.
punh: 98) a právě tihle na tu vojnu šli (teď nepočítám zdravostní důvody, to je jiná)...sice se jim to asi nelíbilo, ale šli...znám jednoho, co dělal možné i nemožné aby nemusel
punh: nj, to ještě byly ty 2 roky...můj expřítel byl už jen na rok...to bylo už v té době, když se rozhodlo, že se na vojnu chodit nebude...byl jeden z těch posledních ročníků
...takhle, já fakt nemám ráda máminy mazánky a ufňukánky...a musím říct, že když porovnám kluky, co šli na vojnu, tak se vrátili samostatní a v podstatě bych řekla, že se z nich stali chlapi
...třebas má někdo jiné zkušenosti, ale já mám tyhle
Exupery: 96) bylo to myšleno asi jinak, než jsi to pochodpila
Ale vždyť je to všechno tak jednoduché: ženino dítě z nevěry zůstává doma s matkou a mužovo dítě z nevěry vlastně taky. jen náhoda někdy tu nevěru prokáže. Ale to je spíš důsledek již špatného vztahu...
idiska93: s vojnou to určitě nebylo všude stejné. Manžel byl na vojně daleko a na čáře, takže žádný každý týden doma se nekonalo. Za celý 2 roky se dostal domů jen 4x (2x na dovolenou a 2x na opušťák), ale určitě by byl chlap bez vojny, protože nikdy nebyl padavka a rozmazlenec. Podle mě to byly ztracený 2 roky, kdy mohli hoši být užiteční v práci a ne někde šaškovat.
idiska: Můj
na vojně nebyl, ale myslim, že chlap to je
idiska: No jo, ale vojna je zrušená, takže nejmladším českým chlapům je tak minimálně 25. Takže ženský, s postojem k chlapství jako máš ty by se musely do budoucna smířit buď s nějakým zahraničním mladíkem nebo už by nikdy nemohly vyměnit dědka za mladšího
To by byla škoda.
OlgaMarie: A nebylo to v rámci levirátu, nebyla švagrová už vdova? To by pak byla málem jeho povinnost
Myslím toho Tyla.
Ale k tomu, že ani ženská si nemůže být jistá bych řekla, že pokud je blbá, tak možná ne, ale jinak i nevěrná ženská by mohla mít jasno v otcovství svých dětí poměrně snadno, myslím.
Jinak teda se asi taky hlásím na Mars, ale až tak posledních deset let
k tématu: přijít za mnou přítel, že naše dítě není jeho, tak jo, proč ne, udělaly by se testy DNA a rovnou by se zašly koupit kufry a sbohem a šáteček...běž si ke kamarádům
punh: micinka.juli: tak ona ta vojna už ke konci byla stejně jako tábor...jsem chodila s klukem, který byl na vojně, každý víkend byl doma
...jinak nevím jak to kdo má, ale můj názor je, že chlap, který nebyl na vojně, není chlap
...třebas mojeho strejdu vojna srovnala
...teda spíš si z ní odnesl trauma
...moc toho nevypráví, ale jednou mi maka vyprávěla, jak jeli na manévry (nebo co to) a on jezdil s tankem...měli přejet s tankem pod vodou...a ti, co jeli před ním, už nevyjeli...pocit na
OlgaMarie86: takových případů asi bude víc, akorát, že se o tom neví. Jako máma bych nechtěla žít s takovým tajemstvím
kareta83: pak by museli chodit na pinďouroplastiku, protože by je měli vytahaný a chudáci manželky by s nima měly nekvalitní sex. Ale zase by to byl džob pro plastické chirurgy.
Suzanne: kamarádka nedávno adoptovala díťátko a taky je jí hodně moc podobné
OlgaMarie: můj švagr měl při svatbě najít nevěstu podle kolínka-můžu říct,že tak příšernej pocit,když na mě sáhne nějakej chlap,jsem do a od ty doby nezažila. Dřív bych se ustyděla k smrti než s abych mu ukázala kotníček-a to bez legrace
a to jsem jinak zvíře
OlgaMarie: no to byl teda šikula
OlgaMarie: odsouzeníhodné by bylo, kdyby své manželce nakecal, že jsou ty děti její.
Ale kdyby se mu TOHLE povedlo, to by zase byl velkej borec
gerda: K č. 61: To mi připomnělo, že J. K. Tyl měl se svou švagrovou asi 8 dětí.
Suzanne: ...třeba to moje rozhodně ano