Naslepo na internetu jsem našla penzion přímo uprostřed města (říkala jsem si totiž, že náměstí najdeme vždy a rychleji, oproti nějaké zapadlé ulici). S ubytováním jsme byli moc spokojeni – paní domu nám dokonce přinesla čerstvě upečené koláče z vlastní domácí produkce.

Ale zpět k městu. Ač byl velikonoční víkend, konala se v místním kulturním domě módní přehlídka s ukázkou líčení. Bez váhání jsme se zúčastnili – ano, i naše mužské jsme přesvědčily, že půjdou s námi a ne do hospody. A byli jsme nadšeni – my ženy módními kreacemi a naše drahé polovičky modelkami.

Další den jsme se rozdělili – kamarádi si namasírovali svaly a vydali se na kola, zatímco my s manželem jsme zamířili, jak jinak, k nádraží. Na trase Česká Kamenice – Kamenický Šenov totiž funguje soukromá lokálka. Jízda jedním směrem stojí 20 Kč a zpáteční 30 Kč. Cesta byla úžasná: ve vagóně byla ještě stará kamna na uhlí, dřevěné lavice 3. třídy a štíplístek nosil dobovou uniformu. Trasa do K. Šenova je do kopce, takže vláček s motorovou lokomotivou funěl asi 20 minut, než jsme dorazili na nádraží. Ostatně dál než do K. Šenova koleje stejně nevedou – ČD vytrhaly koleje až do České Lípy. Na nádraží je pidi železniční muzeum, kde si můžete zakoupit pohlednice a také symbolický pražec na podporu obnovy této trati.

Po té, co manžel ofotil na nádraží co se dalo (hlavně cisternu, co hrála ve filmu Tmavomodrý svět), jsme se vydali do sklářského muzea. Je ovšem zde na místě připomenout, že krajina pod Zámeckým vrchem, kterou vede trať, hrála také ve filmu – ve scéně, kdy stíhačky Spitfire útočí na vlak s nákladem benzínu. Po prohlídce muzea, kde jsme shlédli mistrovskou práci našich i zahraničních sklářů a po zakoupení skleněných zvířátek, jsme s kručícími žaludky hledali nějakou restauraci – našli jsme jedinou!, ale vařili tam výborně.

Dál jsme přemýšleli, co s načatým odpolednem. No přeci na Panskou skálu – ano tam, kde se točila Pyšná princezna. Z nádraží to je necelé 4 km mírně do kopce. Krásný čedičový útvar s malým jezírkem obejdete za 5 minut. Ale nedoporučuji Vám šplhat nahoru – jednak je to státem chráněná památka a jednak kameny jsou zvětralé (co se může stát si domyslíte sami).

A co na závěr?
* Já jsem Č. Kamenicí a okolím byla nadšena – méně již známí, kteří si poprvé po zimě dali 40 km na kolech – chudinky trosky.
* budete-li v Č. Kamenici – jste vlastně na území Tolštejnského panství – to udržuje přátelské vztahy s Valašských královstvím
* okolí je známé skalami – takže horolezci na stěny!
* cyklostezky jsou zde různé náročnosti – každý si vybere!  

       
Reklama