Foto: Se svolením Anne Huisinga-Paret, Oksana Kuklina Photography
Nejprve bych ráda věděla, co jste slyšela nebo věděla o České republice před vaší cestou sem?
Věděla jsem, že Češi jsou vynikající hudebníci. To platí i pro Slováky, mimochodem, ale Češi opravdu milují zpěv. Věděla jsem, že „Co Čech, to muzikant“. A vím to, protože když jsem byla studentkou, organizovala jsem koncertní turné do České republiky. Psal se rok 1991. Přivezli jsme studentský sbor a orchestr z Leidenu do Prahy, Brna a Ostravy a vystupovali jsme zde společně s českými studenty, kteří také zpívali a hráli v orchestru. Věděla jsem tedy o českých slavnostech, které jsou vždy provázené hudbou, o lidech hrajících na nástroje, které jsou někdy děděny z generace na generaci, a o tom, že se na ně hraje nejen v koncertních sálech, ale i na vesnických oslavách, při žních nebo na vánočních trzích. Takže jsem věděla o této české lásce k hudbě.
A co jste zjistila, když jste tady už nějakou dobu žila? Co vás zaujalo?
Velmi jsem si zamilovala Prahu a Českou republiku právě pro její hudbu. Tohle očekávání se naplnilo. Ráda chodím na koncerty, víte, na ty klasické do Rudolfina nebo Obecního domu, ale také do menších kostelů a klášterů, například do svaté Anežky nebo do kostela svatého Šimona a Judy. Ale také na venkovní koncerty hudba je tady prostě všude. Také jsem zjistila, že Češi mají rádi přírodu. O víkendech rádi chodí na procházky nebo túry se svými psy. My sami máme psa a tohle miluji také. Takže máme hodně společného.
V této roční době je velkým koníčkem Čechů sbírání hub.
Ano, na houbách jsem ještě nebyla, ale je to něco, co bych se chtěla naučit.
Když jste zjistila, že pojedete do České republiky, těšila jste se na to?
Ano, určitě. Byla to země, kterou jsem kromě toho turné příliš neznala, ale velmi jsme se těšili, že ji objevíme. Přijeli jsme sem jako rodina, takže i naše děti se stěhovaly z Nizozemska do České republiky a všichni jsme byli pozitivně naladěni.
Bylo to vaše první stěhování do jiné země?
Ne, nebylo to naše první stěhování. Jsme diplomatická rodina, takže se neustále pohybujeme mezi Nizozemskem a jinými zeměmi. Před Českou republikou jsme žili v Turecku.
To je velký rozdíl. Jak to vaše děti zvládají, všechny ty přesuny, musí to být pro ně náročné?
Obecně bych řekla, že je to ohromná a velmi krásná příležitost žít s dětmi v zahraničí. Je to nesmírně obohacující, rozšiřuje to obzory, a to i u dětí. Samozřejmě jsou najednou vytrženy ze svého prostředí a přeneseny někam, kde je to pro ně cizí a možná na začátku neznámé. A jsou také okamžiky, kdy jim chybí přátelé a rodina. V našem případě to ale proběhlo velmi dobře. Naše děti se skvěle přizpůsobily. Je to opravdu příležitost naučit se další jazyk, dívat se na svět jinýma očima, poznávat jinou zemi a zjistit, že to v jiné zemi zvládnou.
Foto: Se svolením Anne Huisinga-Paret, Oksana Kuklina Photography
A musela jste se alespoň trochu naučit jazyk?
Ano, myslím, že to hodně pomáhá. V České republice jsme po příjezdu absolvovali kurz češtiny jako rodina. Naučili jsme se základy, abychom vyjádřili respekt k této zemi a jejím lidem, a také abychom se mohli lépe orientovat. Protože když se někoho zeptáte, zda mluví anglicky, často vám odpoví, že ne, nebo jen trochu. Takže to není vždy jednoduché. Je mnohem snazší, když se pokusíte mluvit trochu česky.
Kolika jazyky tedy mluvíte? Pokud se při každém stěhování učíte trochu jazyk, musíte být poměrně zběhlá.
Já osobně pocházím z bilingvní rodiny a žila jsem v mnoha zemích. Takže mluvím asi pěti jazyky. Čeština byla, dalo by se říci, můj šestý jazyk. Nemluvím plynně, ale ráda se jazyky učím.
Jaké je vaše oblíbené místo v České republice?
Mé oblíbené místo je v tramvaji číslo 2, jedoucí z Chotkových sadů dolů na Malostranskou. A ten výhled, právě v té zatáčce na úpatí Hradčan, ten pohled na Malou Stranu na jedné straně řeky a pak na Staré Město a Nové Město na straně druhé, a ty věže. To miluji, to je mé nejoblíbenější místo.
Souhlasím, je to krásné místo, kde vidíte všechny střechy.
A víte, že se Praze říká město tisíce věží? Ty krásné katedrály a špičaté věže, to mě fascinuje.
Máte nějaké oblíbené jídlo, které si zde užíváte?
Z tradičních českých jídel mám opravdu ráda kulajdu. Moc mi chutná. A hovězí tatarák. Myslím, že na něm odvádíte skvělou práci. A některé z nejlepších řízků jsem měla právě tady v České republice. Ale také jsem zjistila, že zde existuje velká rozmanitost jídel. Myslím, že kultura jídla je tady v Praze velmi dobře rozvinutá, a pravděpodobně i v dalších městech. Je tady něco pro každého. Pokud máte chuť na asijské jídlo, najdete ho. Pokud máte chuť na francouzské, najdete ho také. Dokonce i gruzínskou kuchyni tady najdete. A pokud nejste tolik na maso, protože česká kuchyně je velmi zaměřená na maso, najdete i vegetariánské nebo dokonce veganské možnosti. A je skvělé vidět, že restaurace se přizpůsobují lidem, kteří chtějí udržitelnější stravu.
A našla jste tady holandskou restauraci?
Nemáme tady holandskou restauraci, ale našli jsme tu holandské produkty. Holandské sýry se prodávají v sýrárnách. A dokonce i naše holandské stroopwafle se zde dají koupit. Takže nám nic nechybí.
Vaříte sama?
Ano, vařím. Víte, ráda chodím na trhy a nakupuji čerstvou zeleninu a chutné brambory. A to nejen na trzích, ale také ve vietnamských obchodech v okolí. Je skvělé mít možnost nakoupit opravdu čerstvou zeleninu a bylinky.
Je něco, co vám z vaší země chybí?
Chybí mi jízda na kole.
Je to tady trochu obtížné, že?
Ano. Řekli mi, když jsme se přestěhovali do Prahy, že není dobrý nápad si přivézt kolo, protože je tu hodně kopců a je nebezpečné jezdit na kole. Teď jsem viděla, že mnoho lidí tady na kole jezdí a v Praze jsou dokonce i cyklostezky. Chybí mi to, protože to nedělám a přitom bych mohla v Praze jezdit na kole.
Foto: Se svolením Anne Huisinga-Paret, Oksana Kuklina Photography
Jaké jsou vaše záliby nebo co ráda děláte ve volném čase?
Miluji procházky a túry s naším psem, a obzvláště si užívám pravidelné procházky s DSA (Diplomatic spouses association) každý týden. Ráda chodím na koncerty v Praze a také ráda čtu. Právě teď čtu fascinující knihu od Berthy von Suttner, která byla první ženou, jež obdržela Nobelovu cenu za mír. Narodila se v Praze, do rodiny Kinských, byla to hraběnka, a tuto Nobelovu cenu získala za svou protiválečnou knihu. Jmenovala se „Složte zbraně!“. Cenu dostala právě za odvahu postavit se proti válce a jejím hrůzám. Myslím, že je důležité zmínit, že přesto že žila v době Rakousko-Uherska, narodila se v Praze, v Kinském paláci na Staroměstském náměstí, který můžete navštívit. Její kniha byla přeložena do češtiny v roce 1896.
Ano, a myslím, že je to velmi důležité téma právě v této době…
Víte, ve světě máme právě teď velké konflikty a myslím, že role žen v prosazování míru je velmi důležitá. Bertha je zářným příkladem.
Jaké jsou vaše povinnosti jako manželky velvyslance?
Formálně nemám žádné povinnosti, které by byly sepsané na papíře. Nicméně, samozřejmě, mám mnoho aktivit spojených s mým manželem, který je velvyslancem Nizozemska v České republice, kterých se účastním. Doprovázím ho například na oficiální recepce, na které ho zvou čeští partneři, nebo prezident. Na svátek kdy si připomínáme vznik Československa jsme pozváni na Pražský hrad. Takže samozřejmě půjdu s ním. Také zde v rezidenci spoluorganizujeme večeře pro naše české partnery a přátele, a také pro nizozemské úředníky, kteří přijíždějí, aby se setkali s českými partnery.
Jaké je vaše původní povolání?
Studovala jsem práva, politické vědy a lingvistiku. A začala jsem pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, kde jsem se školila na diplomatku.
Aha, takže jste na správném místě.
Ano, přesně tak.
Jak často se vracíte zpět do své země?
Víte, žít v České republice nám umožňuje velmi snadný návrat domů. Je to tak blízko. Pokud jedu autem, za devět hodin jsem v Nizozemsku. A pokud letím, let trvá zhruba hodinu. Obecně záleží na okolnostech, ale cestujeme zpět přibližně čtyřikrát až šestkrát do roka. Máme tam rodinu a naše děti už teď studují na univerzitě, takže žijí zpátky v Nizozemsku. Je spousta důvodů, proč se vracet, i jen na krátkou dobu.
A co Vánoce? Vracíte se na Vánoce, nebo je slavíte tady v České republice?
Milujeme trávit Vánoce tady, v České republice. Opravdu si užíváme tu atmosféru. Zima v Praze je krásná. Na každém náměstí jsou vánoční trhy a panuje opravdová sváteční nálada. Takže si vánoční čas tady opravdu užíváme a zůstáváme tady.
Slyšela jsem, že se účastníte charitativního vánočního trhu. Můžete mi o tom říct více?
Je to Mezinárodní charitativní trh, který organizuje Diplomatic Spouses Association (Asociace diplomatických manželek a manželů). To je spolek pro manželky a partnery diplomatů působících v Praze. Společně se věnujeme různým aktivitám, abychom objevily Prahu a Českou republiku. Máme například pěší skupinu, se kterou chodíme po parcích. Ale také se věnujeme charitě. Letos 1. prosince budeme organizovat Mezinárodní charitativní trh, International charity market, v Kongresovém centru v Praze. Zúčastní se ho 42 ambasád tedy 42 různých zemí. Můžete očekávat krásnou přehlídku různých kultur z celého světa. Během jednoho dne můžete procestovat celý svět a zakoupit něco u každého stánku. Výtěžek z festivalu jde na české charitativní projekty.
Foto: DSA
Budete vy samy stát za stánky, nebo tam bude někdo jiný?
Mnohdy to budou skutečně manželé a manželky diplomatů, kteří budou stát za stánky. V mnoha případech nám pamáhají lidé z našich ambasád. A máme také podporu našich národních komunit.
Jak dlouho tato tradice existuje?
Tato tradice trvá již mnoho let. Myslím, že Češi ji dobře znají. Před dvaceti lety se to jmenovalo Vánoční bazar. Teď to nazýváme Mezinárodním charitativním trhem. Je to každoroční událost. Kvůli covidu se nekonala, jak to bylo s mnoha jinými věcmi, ale minulý rok jsme tradici obnovili. A letos to povýšíme na novou úroveň tím, že se bude konat v krásném Kongresovém centru v Praze, s úžasným výhledem z Vyšehradu na Pražský hrad, s velkými okny od podlahy ke stropu.
Takže to bude vnitřní trh...
Ano, bude to vnitřní trh, ale díky těm velkým oknům a krásnému výhledu na Pražský hrad si budete připadat jako venku, jen tam bude větší teplo.
Jak je to s charitou spojenou s tímto trhem?
Minulý rok jsme na tomto trhu vybrali něco málo přes milion korun. Požádali jsme české charitativní organizace, aby nám zaslaly návrhy, pokud chtějí být považovány za kandidáty jimž bychom tyto peníze věnovali. Měli jsme řadu žádostí a vybrali jsme 14 českých charitativních organizací, které pomáhají dětem a mladým lidem. Vždy vybíráme české charity, protože je to náš způsob, jak něco vrátit zemi, která nás hostí a kde jsme vítáni.
To je moc pěkné. Jak získáváte peníze? Jde částka z každého produktu zakoupeného na stáncích na charitu, nebo máte vstupné?
Vyděláváme peníze prodejem vstupenek, prodejem zboží na stáncích ambasád a také prostřednictvím tomboly, stejně jako díky štědrým darům od ambasád a sponzorů. Svoji vstupenku na trh si můžete zakoupit již nyní na Ticketstreamu. Vstupenku stojí 150 korun, a tato částka jde přímo na charitu. Můžete si také koupit lístek do tomboly za 100 korun a vyhrát úžasné ceny, které darovaly různé země.
A je to jen jednodenní akce?
Ano, je to jednodenní akce plná krásné atmosféry, zábavy a dárků z celého světa. Koná se v neděli 1. prosince od 10 do 17 hodin. Prosím přijďte, těšíme se na vás.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Moc sympatická paní. Tak ať se jí u nás líbí