„Teda, ten Kopecký je pořád ve formě!“ pravila moje kamarádka a uvedla mě tím ve zmatek. Nějak jsem si myslela, že Kopecký před pár lety umřel.
„Kopecký?“
„No jasně. Kolikrát ho celé dny nevidím, ale zrovna včera zase ležel před tím svým šutříkem.“
Dlouhý pohled. Tma. Na konci tunelu světlo. Jo, Kopecký!!! No jasně! Tenhle Kopecký byl sumeček a patřil k významným osobnostem mezi rybami v našem kolejním akváriu. Páni, kdysi jsem si říkala: „Jak někdo může chovat rybičky? Taková pakárna. Co na nich asi tak celej den vidí.“ Ale jednoho dne…
Před mnoha vypadanými vlasy jsem pracovala v kavárně. Majitelka se vrátila z Ameriky chytrá jak rádio a doufala, že do našich hliněných chýší vnese trochu kultury a lesku. Odrala by z člověka i trenýrky, ale hosté jí příliš nevycházeli vstříc. Málokdo se nadchl pro její nabídku „Za hodně peněz málo muziky“, a to ji neustále překvapovalo. Asi doufala, že jako španělští dobyvatelé rozdá domorodcům trochu bižuterie a odveze si nějaké to zlato. Dělo se to postupně, takže chvíli trvalo, než jsem dala výpověď. Ona zatím dost času trávila vybíráním dekorací, ale nakonec se pro sichr rozhodla pro všechny. Občas se jí soška Budhy z moduritu připletla do truhlíčku s velikonoční nadílkou, ale i tak jí ještě zbyl prostor na velké nápisy jako třeba:
PROSÍME, ABYJSTE SI SEM NEVĚŠELI KABÁTY
Na tom dni bylo nejhorší datum – 14. února. Celý bar pokrývaly pralinky ve tvaru srdíček, prdelky andílků a pidišampus pro dva za 500Kč. Nabídka byla na každém stolku vepsaná do srdíčka. Dokonce i vánoční chaloupku a krmítko s popraškem stříbřitého sněhu někdo postavil na růžové prostírání. Pobíhala jsem mezi hosty, kteří si objednávali kávu jako jindy, a ačkoliv si zcela okatě předávali někteří květiny nebo se líbali, valentýnská nabídka nikoho nezaujala. Majitelka seděla v rohu u okna, jemně prozelenávala a debatovala se svým přítelem o tom, že Češi jsou skrblíci, nejsou romantičtí a jsou otřesně přízemní. Docela přitom zapomněla, že je vlastně taky Češka. A že do kavárny si lidé obvykle jdou popovídat, setkat se, a ne se nechat vykostit.
Sledovala jsem přicházející a odcházející dvojice a moje pečlivě udržovaná maska cynismu začala napraskávat. Tedy v žádném případě bych nechtěla, aby mi někdo dal plyšáka s nápisem I love you (na okenním parapetu) a už vůbec bych nevydýchala, kdyby se mnou někdo bouchal šampus v téhle kavárně. To ne. A ty děsný přáníčka za stovku, co se dají vybrat v krabici vedle kasy. Uááá. Nikdy. Předepsaný text uvnitř. Děs. Mít přítele, co si jako právě odcházející hejhula koupí knížečku s titulem „Mojí milované“ (uvnitř jsou citáty)… zatímco o pár týdnů později tady pravděpodobně zakoupí knížečku „Mamince“ (uvnitř jsou citáty)... tedy mít takového přítele... nebo manžela... co koupí „Mojí manželce“ (uvnitř jsou citáty)… uáááá uáááá uáááá. To raději krumpáčem.
Venku se pomalu stmívalo, za chvíli se bude zavírat. Ještě umýt stroj na kávu, vytřít, srovnat židle… Kdyby se najednou objevil nějaký známý a třeba mě vyprovodil domů. Ještě uklidit zákusky do lednice. Nebo kdybych dostala červený tulipán. Vypnout rádio. Proti červenému tulipánu bych neměla vůbec nic. No nic. Takže zamknout.
Než jsem došla na kolej, už jsem ten nával sentimentu docela rozešla. V pokoji nikdo nebyl. Ale na mém stole… šla jsem se podívat blíž. No vážně. Na mém stole byla velká skleněná koule a v ní plavala Rudla.
A tak to začalo. Koupit kamínky, rostlinky, větší akvárium. A taky aby Rudla nebyla osamělá…Kopecký, Šándor s Béllou, dva prísavkári, Muži v černém, Rudla 2… a de to a de to a de to.
Nový komentář
Komentáře
zkratka češi
Ani zde za louzi nejsou chlapi romanticky zalozeny o nic vic nez kde jinde, nekdo vic, nekdo min. A okanyrovana a oprdelkovala kavarna neni ten typ romantiky, co by se chlapum moc libil. To je spis pro deti.
pozadovaly cingrlata a cukrdlata.
je Amik. Valentyna ani pranicka, predversovany ci nepredversovany, doma nepestujeme
. Romantiku mame pri vylete balonem nebo na motorce ujizdejici nejakou krasnou krajinou
Trocha historie: okolo Vanoc se proda hodne cukratek, klenotu. Pak zase cukratka az na velikonoce a sperky, kdyz se v lete zasnubovali milenci. Cili se nasel svatek prihodne v kalendari umistenej, rozjede se kampan o sv. Valentynovi a jeho vazbe k milencum a voila, uz se prodava. A rekla bych, ze je to cely namireny na zensky, aby od svych
O romantice Cechu moc nevim,
Mno, Češi té romantiky teda moc nepobrali... Což je velká škoda...
Mozna je clanek trochu nedokombinovany, ovsem proti tem sra**am, co tu zhusta vychazeji, je jako pohlazeni po dusi.
Před mnoha vypadanými vlasy jsem pracovala v kavárně....nechápu tu větu..
zase jeden pěkný článek
Češi romantici určitě jsou a vždycky byli. Svědčí o tom např. Máj od Karla Hynka Máchy a všichni, kteří i dnes dokáží vyrazit na tramp pod stan.
rybičky už nemáme
já chci taky rybičky
řekla bych, že Češi mají smysl pro humor
rybičky nemáme a zamilované přáníčka si taky nedáváme, ale jinak dobrý
Lilinka: sorry, body nesbírám, nevím ani o co jde, vyjádřila jsem pouze svůj názor, prostě se mi článek nelíbí
hezký článek
Moc hezké, Lenko.
Ditulin: Vlád: No jo, holky, hlavně, že jsou body...
pěkný
Tak to je supr napsané.