Osobní zpověď Luby Skořepové k tématu kočovných Romů.
Svítání
(životní pouť Luby Skořepové)
„To byla asi ještě tma, když na maminku přišly porodní bolesti. Ale svítání už bylo nedaleko. Stalo se to v Náchodě, malém, ale kulturním městě. Za těch časů asi ještě nebyly spolehlivé porodnice, a tak mě vytahovala z požehnaného bříška porodní bába. Povídalo se o ní, že je málokdy střízlivá, ale musela být zkušená, protože se na ni tatínek spolehnul.
Měl s tím mým vstupem do života starosti - maminka byla křehoučká, jak z alabastru. Tatínek byl vážený majitel pily a do své ženy z chudého venkova se pořádně zamiloval. Byla moc krásná a dobrá hospodyně. A já i sestra a brácha jsme vyrůstali v harmonickém prostředí plném úsměvů. A to mě poznamenalo a nepřestanu za to děkovat. Maminka měla alabastrovou pleť, pomněnkové oči a tmavé vlasy pod pás. Byla mírná, s líbezným úsměvem.
Já měla jako dítě povahu spíše divokou a většinou jsem se kabonila. Tatínek čekal kluka, ale na mě si nakonec taky zvyknul, byla jsem rošťák a pěkně baculatá. A pleť jsem měla vždycky tmavou. Ve společenských hrách v šatech s výstřihem mi to pak dělalo potíže, ale v některých postavách z televizních pohádek, jako jsou vědmy a čarodějky, se mi to docela hodilo.
Naposled jsem si libovala v Arance v seriálu Chalupáři a dnešní cikánka Drana je taky z toho rodu. Asi jsem tu „barvu“ zdědila po nějakém vzdáleném předkovi, maminka je v tom nevinně.
Ale když jsem tehdy začala s herectvím a tancem, to se tatínkovi ani mamince nelíbilo. Přesto jsem si prosadila svou. Manželství se mi nevyvedlo, a tím jsem rodiče taky zarmoutila. Chodila jsem na gymnázium, maturovala s vyznamenáním, ale ve škole jsem někdy chyběla, protože jsem tajně chodila na rande. Byla jsem často zamilovaná, a to se mamince nelíbilo a zažila jsem dost výprasků. Pilu nám znárodnili, takže jsem neměla na růžích ustláno a zvykla jsem si starat se o celou rodinu.
Ten „nahoře“ mi dal zdraví a sudičky mi vstrčily do kolébky pěkné dárečky - komediální herectví a literární schopnosti. Děkuji za to a snažím se, abych „sudičkám“ nedělala ostudu. S lidmi se snáším dobře, taky s přírodou, se zahrádkou, se sluncem, se zvířaty a samozřejmě se svým „Nejvyšším“. Vážím si toho, že mě na téhle zemi nechává tak dlouho, asi ode mne ještě něco čeká. Svět se mi líbí a snažím se mu pomáhat napravovat ty, co mu to na té naší zemi kazí. V divadle i v knížkách."
Luba Skořepová
Na komorním jevišti Ábíčka se na 1. dubna připravuje premiéra one-woman show nezdolné Luby Skořepové. Společně s režisérem Jiřím Trnkou vybrali hru César a Drana kanadské dramatičky Isabelle Doré. Ta za tuto hru získala v roce 1992 první cenu v mezinárodní soutěži jednoaktových her.
O inscenaci a herečce
Unikátní projekt, který vzniká mimo rámec letošního dramaturgického plánu, dává nejen jedinečnou šanci herečce, ale zároveň připomene existenci komorní scény MDP, která v této sezoně ještě neuvedla žádnou premiéru. Navíc i samotné téma hry je zcela ojedinělé, zvláštní...
Luba Skořepová, herečka Národního divadla a stálý host Městských divadel pražských (např. Marvinův pokoj), ztvárnila během svého života nepřeberné množství rolí jak divadelních, tak filmových. Ve všech byla a je osobitá, nezaměnitelná, svérázná. A taková je i teď, kdy přesto, že příští rok oslaví neuvěřitelné pětaosmdesáté narozeniny, má neustále chuť a sílu k experimentům.
Monodrama César a Drana – strhující vyprávění staré romské ženy – je hrou jí „pokrevně“ blízkou. A tak ji po několika úspěšných one-woman show na jiných scénách (Mydlibaba, Stará bába tančí) uvidíte ve zcela nové podobě, tentokrát na komorní scéně Ábíčka.
César a Drana
Příběh Césara a Drany se odehrává jedné mrazivé noci uprostřed neznámé krajiny, kde zastaví cikánský vůz... Drana vypráví svému koni Césarovi o sobě, o svém mládí, o své matce a manželovi, o svých dětech. V jejích vzpomínkách se mísí realita s fantazií, pravda s výmysly, bolest s radostí, život se smrtí. To všechno v sobě skrývá její srdce. Lež totiž není lží, pokud jde o život... César a Drana ale není jen příběhem jedné ženy, jednoho života. Je příběhem celé rodiny, celého rodu, celého etnika. Sondou do zvláštního myšlení a životní filozofie těch, kteří prožívají svůj život na cestě. Nahlédnutím do života, kde matka přivede na svět třicet dětí, kde je ve jménu života nutné i krást. Zároveň je poodhalením světa, kde existují tvrdá pravidla, která není možno překročit, do světa velkých divokých citů, lásky a nenávisti.
Isabelle Doré
Autorkou hry César a Drana je Isabelle Doré (1951), frankofonní Kanaďanka, herečka, scenáristka, dramaturgyně, dramatička.
Nový komentář
Komentáře
Tak na tohle chci jít, jen asi budu muset sama, doma není zájem.
tak na tohle dozajista nepůjdu