Podle výzkumů má skutečně víno v malých dávkách  blahodárný vliv na zdraví dospělých. A proč?
Je prokázáno, že má protizánětlivé a antibiotické vlastnosti.
Přispívá k lepšímu trávení a má dokonce  méně kalorií než slazené minerálky nebo coly.

 

Střídmou konzumací si zajistíme čisté cévy – nemusíme se bát kardiovaskulárních chorob. Snižuje  výrazně ten  „špatný“ cholesterol, který, jak známo, se usazuje na stěnách cév a tím je ucpává. Snižuje  krevní srážlivost, což zase uvítají lidé s křečovými žilami. Můžeme si tak pochutnat a zároveň si prodloužit život.

 

Do naší země přinesl mnohé odrůdy dobrého červeného vína Karel IV.  "Král Karel s Buškem z Velhartic...," jistě pamatujete ze školy.
Také Rudolf II. se zasloužil o rozvoj dobrého moku. Nepřímo také tím, že v jeho době zde bylo hodně Italů, kteří si, jak známo, na kvalitní víno potrpí. Jinak k nám první „hlavy“ přinesli s největší pravděpodobností římští vojáci.

 

Nejkvalitnější červená vína rostou na vápencích. Ty jsou u nás, jako pozůstatky moře, hlavně na jižní Moravě, na Pálavě...

 

Jaké červené víno je u nás nejrozšířenější?

Největší plochu u nás zabírá Svatovavřinecké. To není příliš náročné na polohu a složení půdy.

 

Proč se tak vlastně jmenuje?

Sv. Vavřinec byl mučedník, během jeho smrtelných muk zmodraly bílé hrozny na vinném keři. Proto má tak nádhernou „krvavou“ barvu. Není ovšem nejjemnější, mívá více kyselin i tříslovin.

 

K čemu se podává červené víno?

Platí,  že  k paštikám, pečené drůbeži, skopovému, hovězímu, divočině, grilovanému vepřovému. Svatovavřinecké se hodí i k těstovinám a pizze.

Záleží na vašich chuťových pohárcích, každý může mít oblíbenou jinou odrůdu. Musím s radostí konstatovat, že i u nás je znát odklon od sladkých vín směrem k vínům suchým. Roční spotřeba průměrného Čecha je 16 litrů vína.

 

Jak má probíhat konzumace vína během celého večera?

Začíná se vínem odrůdovým, nebo odrůdovým s přívlastkem – kabinetem, pokračuje pozdním sběrem či výběrem z hroznů.

Přesně v tomto pořadí víno stoupá v žebříčku kvality. Počítá se s množstvím cukru v hroznech, ze kterých bylo vyrobeno.

 

A jak na to jde znalec?

Po otevření bychom měli přivonět ke špuntu, který musí být neporušený.  Podle toho poznáme, zda víno není zkažené. Špunt nesmí být plesnivý a musí být na něm znát, kam sahal nápoj – nesmí být totiž suchý. To by svědčilo o špatném skladování.

Červené víno se podává „vydýchané“ – mělo by asi hodinku odpočívat. A zde platí zásada – čím starší víno, tím delší doba na vydýchání.

Nalévá se do hlubokých širokých skleniček,  nahoře zúžených jako tulipán, ale pouze do 1/3.

Není to projevem šetrnosti, ale naopak – víno má více místa na vydýchání.

Skleničku držíme za stopku – podíváme se na obsah proti světlu (nejkrásnější je ve svitu svíčky), kocháme se jeho barvou, proto s ním ve skleničce kroužíme (už víte, proč nemá být sklenička moc plná?). Vůně vína nám stoupá přímo do nosu.

A teď nám zbývá jen zlehýnka se napít – pokousat, poválet víno po patře… (špička jazyka je citlivá na sladké, strany na kyselé, kořen na hořké chutě. Třísloviny působí svíravým dojmem na dásních)

Zrak i čich už si užily – teď ještě chuť … tak  polkneme…

 

Na zdraví…