1) Nestrašte je, vysvětlujte

Výchova dětí strachem je dávno překonaný mýtus. Psychologové se shodují, že nemá na kýžené vzorné chování dětí pražádný účinek. Tedy z dlouhodobého hlediska! Den před příchodem čerta a několika hodin po jeho odchodu nehrají roli. Naopak ale můžete nepřiměřeným strašením napáchat pořádnou paseku v jejich psychice. A to i u dětí, které se na první pohled nebojí nikoho a ničeho. Své o tom vědí rodiče, jejichž potomci se začali po návštěvě čerta pomočovat, nebo dokonce koktat. Ano, i takové případy se dějí. Podtrženo a sečteno, o výchovu dětí bychom se v žádném případě neměli (marně) snažit jakýmkoli zastrašováním.

„Proč máme potřebu své vlastní dítě strašit? Očekáváme, že se dítě změní, zlepší, nebo že se stane něco jiného, nebo snad zázračného? Zázraky se přeci nedějí,“ upozorňuje dětská psycholožka a psychoterapeutka Jitka Jeklová.

Nedělejte tedy z příchodu Mikuláše a čerta trest. Představte raději dětem tuto tradici jako hezkou součást předvánočního času, kdy hodný Mikuláš chodí obdarovávat děti. Čert ho doprovází jen pro případ, že by nějaké dítě zlobilo. Vždy přizpůsobte vysvětlení věku dítěte.

2) Pozvat domů, nebo zvolit neutrální půdu?

Vy znáte své děti nejlépe, tak si dobře rozmyslete, zda návštěvu pekelníka u vás doma zvládnou. Měla by se ale v každém případě odehrávat v poklidné a vlídné atmosféře. O to víc, čím je dítě mladší. Myslete na to, že malé děti vnímají čerty jako skutečné bytosti, ne převlečené lidi. Proto je jejich strach opravdovější, než jsme si my dospělí schopni připustit. Často je nevýslovně traumatizuje.
 
Problém nastává hlavně ve chvíli, kdy tato strašidelná stvoření překročí práh domova. Tedy místa, kde by se měl každý cítit v bezpečí. To už k vám domů přeci můžou přijít i kdykoli jindy! Tím se často spouští noční můry a strach z usínání. S tím mají problém hlavně předškoláci. Zhruba ve třech totiž přichází takzvané období podmíněného strachu. Děti se začínají bát, co je u nich pod postelí, mají strach z nadpřirozených bytostí, ale třeba i z obyčejné bouřky. Proto byste v nich měli pěstovat pocit, že doma jsou v bezpečí.

Mladší děti zase mívají strach z cizích lidí. A co teprve když je doma navštíví postavy, které nemohou nikam zařadit! Nejsou to lidi, hračky ani zvířata, tak co tedy? Situaci ještě nechápou, takže mohou být traumatizované naprosto zbytečně.

„Čerty domů bych určitě nezvala úzkostlivějším dětem a na jejich věku v tomto případě vůbec nezáleží," shrnuje dětská psycholožka. 

Pokud malé nebo citlivější děti vezmete na nějakou vlídnou mikulášskou besídku, až za nimi zaklapou domovní dveře, budou si opět připadat v bezpečí.

3) Dejte jasné instrukce

Než pustíte Mikuláše s čerty domů, nikdy si s nimi nezapomeňte domluvit jasná pravidla a scénář. Úplně stačí alespoň v rychlosti před dveřmi. Hlavně čerti by měli vědět, kde jsou jejich hranice. A vždy by měl mít poslední slovo Mikuláš. Děti potřebují vidět, že je tu někdo, kdo má vyšší moc, než rohatí.

K malým dětem byste neměli pouštět čerty v příliš strašidelných maskách. A už vůbec ne ty opilé. Ti nemají často kontrolu ani sami nad sebou, natož vy nad nimi.

Děti by se samozřejmě trochu bát měly a měly by se učit strach překonávat. Připravuje je to do života. Ale všeho s mírou.

4) Zůstaňte bezpečným přístavem

Když už čert na dítě doráží, nebo má malý hříšník oprávněný strach z trestu, nenechte ho obavám ani ďasovi napospas. Nikdy mu ho nestrkejte do náručí! I přes to, že máte sto chutí to udělat, zůstaňte mu oporou. Neodstrkávejte ho a zastaňte se ho. Třeba i za něj slibte, že odteď bude určitě hodný, a ukryjte ho ve svém náručí. Komu jinému už by mělo dítě bezmezně věřit, než svým rodičům?

5) Pohlídejte odměnu

Na Mikuláše se záplavě sladkostí nejde vždy vyhnout. Často hlavně od některých příbuzných, kteří nad zdravou variantou mlsání mávnou pohrdlivě rukou. Pokud tedy vaše ratolesti vyfasují za odměnu spoustu čokolád a bonbonů, nenechte konzumaci čistě v jejich režii. Domluvte se s nimi, že budou dobroty dostávat postupně, na příděl.

Čtěte také:

Reklama