Jak jsem nechtěla dítě, a teď ho mám!!! 

A jsem šťastná. Teda neptejte se mě večer, kdy únavou padám na hubu nebo brzo ráno ve čtyři, kdy náš dvouměsíční syn pravidelně definitivně rozlepí oko a tvrdí, že už je ráno…… 

Nebyla jsem mateřský typ, a to vůbec. Dětem jsem se vyhýbala, mimina mi připadala "jak svraštělý zrudlý švestky" – no fuj, nic hezkého. Z vřeštícího průvodu školky mi skákala husina.

A můj kluk děti chtěl. Sakra, problém. Nelámala jsem to přes koleno, řekla jsem si, že čas ukáže. 

Jak si zpětně uvědomuji, moje touha mít dítě začala spíš touhou být těhotná. Možná nějaký nedostatek lásky z dětství nebo co, toužila jsem být opečovávaná těhule. Bylo mi 25 a kamarádka mi ukázala svoji roční holčičku. No a prásk, mně se něco převrátilo v mozku a  bylo to. Byla svatba a těšení se na „těhotnění“. Děsně jsem to prožívala, malovala si, jak budu mít bříško…. Budu jíst zdravě…..

Podařilo se, ale většina namalovaných iluzí jaksi nikde. Zdravě jsem nejedla, bylo mi tak špatně, že jsem byla ráda za nezdravý bílý rohlík, parádně jsem zhubla (holky, tak úžasný stehna jsem měla naposledy ve 13 letech), o nějaké péči nemůže být řeč, moje matka dělala krizovky a patrně doufala, že potratím….

Manžel se ovšem snažil a o to víc jsem si ty chvilky vychutnávala. Bříško rostlo, až narostlo do obřích rozměrů.

Občas mě popadala pochybnost, jestli jsme neudělali chybu, ale mám dojem, že jakési mateřské oblouznění tyhle myšlenky dost účinně zaplašuje. Jo a děsný strach z porodu.  

A těsně před porodem jsem zase cítila tu obrovskou nechuť k dětem, vřeštící školka pod oknem, děsně hnusný mimino mojí kamarádky, děsila jsem se, co budu dělat s takovým ufonem, jestli se nám narodí něco podobně šerednýho……

Měla jsem štěstí, porod byl v pohodě, beru to jako zajímavý zážitek,  a výsledek našeho snažení s taťkou mám momentálně v babyvaku, spokojeně spinká a já mám děsnej hlad. Ufon to není, dokonce mi připadal hezkej hned, jak se narodil. Bezva adrenalin, to vám řeknu.  Že bych ale ty cizí dětičky nějak milovala, to ani náhodou, pořád mi to kamarádčino mimino připadá děsný, jen to vřeštění mi už nějak nevadí a svoje dítě bezmezně miluju!!!!

Den se smrsknul na intervaly mezi kojením, volný čas prakticky neexistuje, ve volných chvilkách se musím rozhodnout, jestli se najím, pouklidím, vyperu, seberu prádlo, vyžehlím, nebo budu sedět na netu.
Přiznám se, že to poslední často vyhrává……. Jo a ještě to jídlo. 

Už teď se těším na druhý!!!!

Zdraví vás čerstvá matka v zabordeleným bytě….

NiKina

Milá NiKino, díky, díky. Moc jsme se pobavila. Opravdu. Hele, ale jen tak mezi námi - seš si jistá, že ta Tvoje kamarádka s ufonem nepovažuje za příšerku zase to Tvé dítě? :o))) Ještě, že to příroda zařídila tak, že každá maminka považuje to své dítko za nejkrásnější, jaké se kdy narodilo. Ještě jednou díky za Tvůj veselý příspěvek.

Soutěž o tři tisícovky vypukne už za několik desítek minut! Nenechte si ji ujít! :o))

Hezké pondělní poledne přeje Meryl, toho času jedna polovina dnešní editorské dvojice

 

 

TÉMATA:
TĚHOTENSTVÍ A POROD