Všechno začalo vlastně jedním babským sezením u kafe, kde se obvykle rozebírá kde co. Já a moje čtyři kamarádky jsme postupně zdrbly všechny a všechno a poté, co si nechaly přinést lahvinku červeného, se řeč samosebou stočila na sex.

Do té doby jsem se aktivně zapojovala do diskuse, ale po pár minutách jsem postupně utichala a utichala, až jsem už mlčící nabyla dojmu, že do této doby moje spokojené 14leté manželství, vlastně třeba tak spokojené manželství není a je třeba s tím po stránce sexu něco udělat. Z mého tichého a soustředěného poslouchání kamarádek o nočních orgiích mě vyděsila otázka Silvy: „A co ty?“ Já, já, co já, no normálka. Moje chabá odpověď je neuspokojila a kolektivně se chytily myšlenky na erotické překvápko pro mého manžílka. Marné protesty.

Čím začít. Zkrátka a jednoduše. Volba padla na nějaké lesklé kalhotky a bílé podvazky, intimní osvětlení a vychlazené šampaňské. A šlo se hned nakupovat. Nezmohla jsem se vůbec na odpor a odevzdaně stála nahatá v kabince, zatímco mi mé dámy donášely jedno prádélko za druhým. Mezitím jsem si do zrcadla v kabince nadávala do všeho možného a doplňovala to náležitými grimasami. Konečně vybraly.

U další skleničky domyslely scénář. Manžel přijde večer z práce, já už všechno přichystané, včetně sebe, děti u babičky a zbývá jen ten moment překvapení. Po drahné debatě na to přišly. Vlezeš si do skříně a v té správné chvíli pomalinku ladným krokem vylezeš. Jako trubka jsem všechno odkývala. Cestou koupily šampus a že jim pak "po" mám zavolat.

Týden se nic nedělo, běžný pracovní a školní den střídal druhý a já pracně odbývala jeden telefon za druhým, kdy mi ženský pořád dokola volaly, jestli jako už to nebo ne. Už mi z toho začalo hrabat, až jsem si v pátek řekla, že to prostě provedu, ať je klid.

Scénář akce probíhal dle plánu. Manžel volal, že se zdrží a přijde kolem deváté. To šlo, bylo dost času na přípravu. V devět jsem stála v ložnici v podvazkách, které mě divně na stranách řezaly, u připraveného stolečku s vychlazeným šampusem a taky s divným pocitem, že mě muselo šibnout. V momentě, kdy jsem si to zrovna říkala a rozhodla se to odpískat a už už jsem se začala převlékat do normálního, klasicky zašramotily klíče.

Zpanikařila jsem.

Se dvěma už rozepnutými podvazky jsem zahučela do skříně. Až tam mi došlo, že jsem v přípravě selhala. Ten kufr a sezonní věci tam být neměly. S nohama vzhůru jsem tak nějak divně sedo-ležela ve skříni a čím dál víc mě objímal pocit zoufalství. Manžel na mě volal, že už je doma, a oproti svému zvyku se šel hned osprchovat.

Odpovědí mu bylo jen mé hučení ze skříně. Nereagoval a zaplul do koupelny. Začalo mě bolet za krkem. Řekla jsem si, že na to kašlu, vylezu, stihnu se ještě mezitím přestrojit a všechno to uklidit. Pak si dáme spolu v klidu kafe a bude, ale ten čertík v duši mi namlouval, že mě budou ženský chodit strašit, když to nedotáhnu do konce. Uběhl drahocenný čas, a než jsem se stačila rozhodnout, manžel stál v ložnici. Hledal mě.

Mezitím jsem v té skříni úplně ztuhla. Uvědomila jsem si, že jsem tam už nějakou chvilku a že můj následný výstup ze skříně bude mít asi pramálo společného s naplánovaným scénářem. S hrůzou jsem si uvědomila, že se nemůžu hnout, brněly mi ruce a nohy a moje záda ve tvaru písmena C odmítala poslušnost. Začal boj o život.

Manžel mezitím chodil po bytě a volal na mě, až začal být fakt zmatený, až vystrašený. Rozhodla jsem se svůj boj vzdát a už hlasitě volala ze skříně o pomoc. Hurá, našel mě a vysvobodil. Vypadla jsem jako balík ven a zatímco si na zemi porovnávala své údy do normálního stavu, on jen stál, civěl a neřekl jediného slova.

Když jsem si na zemi uvědomila absurdnost této situace, zareagovala jsem tím nejhorším způsobem. Vyskočila ze země a začal hystericky ječet stylem - nic neříkej, vůbec nic mi neříkej ...

Milé dámy, ten mě ale dostal. Vzal mě do náruče a prohlásil – však já nic neříkám a mimochodem moc ti to sluší. Otočila jsem se a podívala se do zrcadla, které je na té skříni. Na hlavě totální rozcuch z té skříně, ubrečené oči, na půl rozdělané podvazky a otlaky od těch zbylých – celkový obraz zkázy.

Následný záchvat smíchu si oba pamatujeme ještě dnes.

A mimochodem. Ty podvazky jsem vyhodila a koupila si nové, krásné, černé. Řekla bych, že se černá manželovi líbí víc a naše večery prožíváme zase jen tak, jak chceme my a jak nám to vyhovuje. A řekla bych, že se rozhodně nenudíme.

Tiny


Tiny,
s černými nebo s bílými, myslím, že show umíte udělat doma pěknou.
Děkujeme a hodně zdaru podvazkovým večerům!

Pořizujete si domácí mazlíčky pro oživení vztahu?
Nečekaně se ve vztahu něco zvrtlo a hned byla nuda pryč?
Na příspěvky se těší:

redakce@zena-in.cz