Ahojky,

 

dnešní téma – to je moje černá můra. S přítelem jsme dlouhá léta žili každý ve svém se svými dětmi a společně trávili dovolené, víkendy a vhodné volné chvíle.

 

Moje děti-tvoje děti nám však vyrostly, máme už i vnoučátko, a „děti“ žijí samostatné životy. Proto také jsem podlehla naléhání a cca 3 roky bydlíme s Jirkou společně. Jediné co mě trápí je moje budoucnost.

 

Rodinný dům je příjemné místo k bydlení, když se chlap umí postarat o údržbu (dům je velmi starý - postupně ho opravuje). Kdyby se však s  partnerem něco stalo – je můj osud celkem snadno předvídatelný.

 

Dědit budou samozřejmě jeho děti. Já coby „družka“ – ale klidně i kdybych byla manželka – budu cizí bába, na kterou sotva bude někdo zvědavý. A i kdyby snad ten zázrak nastal, že bych na obtíž nebyla – určitě síly na údržbu a financování provozu domu mít nebudu (je pro 3 rodiny, nyní v jednom patře bydlí tchýně, ve druhém my, ve třetím Jirkův syn).

 

Finance na dům jdou pouze z jeho příjmů a já si raději ani nepředstavuji, kde třeba jednou skončím – a užíváme si jen současnost. Budoucnost – je vůbec nějaká???

 

Jsem moc a moc zvědavá na příspěvky k tomuto tématu!

 

Nemáme vůbec žádné problémy v denním životě, bojím se jen té budoucnosti …kdyby…

 

nejmenovaná 

 


 

Při pátku velice zajímavý příspěvek na diskuzi.

 

Opravdu je nutné se bát budoucnosti, když žijete na psí knížku?

 

Uspokojuje vás život bez papíru a žijete současností?

 

A nebojíte se dalšího společného soužití,  i když to máte podepsané v oddacím listě?

 

Poraďte naší čtenářce.

 

Jestli se vás dnešní téma oslovilo, napište nám.

 

redakce@zena-in.cz