Ahojky,
dnešní téma – to je moje černá můra. S přítelem jsme dlouhá léta žili každý ve svém se svými dětmi a společně trávili dovolené, víkendy a vhodné volné chvíle.
Moje děti-tvoje děti nám však vyrostly, máme už i vnoučátko, a „děti“ žijí samostatné životy. Proto také jsem podlehla naléhání a cca 3 roky bydlíme s Jirkou společně. Jediné co mě trápí je moje budoucnost.
Rodinný dům je příjemné místo k bydlení, když se chlap umí postarat o údržbu (dům je velmi starý - postupně ho opravuje). Kdyby se však s partnerem něco stalo – je můj osud celkem snadno předvídatelný.
Dědit budou samozřejmě jeho děti. Já coby „družka“ – ale klidně i kdybych byla manželka – budu cizí bába, na kterou sotva bude někdo zvědavý. A i kdyby snad ten zázrak nastal, že bych na obtíž nebyla – určitě síly na údržbu a financování provozu domu mít nebudu (je pro 3 rodiny, nyní v jednom patře bydlí tchýně, ve druhém my, ve třetím Jirkův syn).
Finance na dům jdou pouze z jeho příjmů a já si raději ani nepředstavuji, kde třeba jednou skončím – a užíváme si jen současnost. Budoucnost – je vůbec nějaká???
Jsem moc a moc zvědavá na příspěvky k tomuto tématu!
Nemáme vůbec žádné problémy v denním životě, bojím se jen té budoucnosti …kdyby…
nejmenovaná
Při pátku velice zajímavý příspěvek na diskuzi.
Opravdu je nutné se bát budoucnosti, když žijete na psí knížku?
Uspokojuje vás život bez papíru a žijete současností?
A nebojíte se dalšího společného soužití, i když to máte podepsané v oddacím listě?
Poraďte naší čtenářce.
Jestli se vás dnešní téma oslovilo, napište nám.
Nový komentář
Komentáře
Čeká mě možná jednou totéž... věcné břemeno je hezká věc, ale když budu v nemovitosti nevítána, těžko se mi tam bude žít, obzvlášť, když mi bude všechno připomínat partnera...
Asi bych to řešila odchodem do penzionu pro důchodce...
gerda: Vy už taky vykáte?
Milá nejmenovaná,
máš pravdu, ta situace by nemusela být jednoduchá a tvoje obavy jsou celkem oprávněné. Takže opravdu doporučuji ošetřit situaci závětí bez ohledu na věk, případně věcným břemenem, kdy bys mohla mít alespoň jistotu střechy nad hlavou. Ale závěť jde kdykoliv změnit... Hlavně se o tom se svým přítelem pobav, řekni mu své obavy naplno, třeba něco vymyslíte a aspoň uvidíš, jak to vidí on.
hm, a co jste udělala se svým původním bydlištěm? Píšete, že jste se teprve před 3 lety přistěhovala.