Nikdy jsem neměla v lásce revizory. Zvlášť jsem je nenáviděla po jedné malé příhodě, která se mi stala před odjezdem z Bratislavy do Prahy.

Asi před dvěma lety jsem byla na návštěvě u svého táty v Bratislavě. Odpoledne jsem se chystala do Prahy. Z Bratislavy jsem odjížděla autobusem z autobusového nádraží Mlynské Nivy. Protože jsem už neměla čas dostat se na nádraží pěšky, rozhodla jsem se použít ekologický dopravní prostředek trolejbus, kterým je Bratislava proslulá.

Postavila jsem se na zástavku a protože jsem neměla jízdenku, snažila jsem se někde najít automat nebo trafiku. Bezúspěšně. Má smůla byla o to větší, že v té době se jízdenky v bratislavských dopravních prostředcích neprodávali a nepomohl mi ani nikdo z okolí.
Neostávalo mi nic jiné než to risknout na černo.

Před nástupem do trolejbusu jsem měla v hlavě připravenu omluvu pro případ, kdyby mě chytnul revizor. Věřila jsem, že mám dostatečně objektivní argument na své jinak netypické chování.    

Trolejbus se blížil na zástavku, kde jsem měla vystoupit. Postupně se mi ulevovalo. Těsně před výstupem mě však ze zadu chytla nějaká mužská ruka. Když jsem se otočila, stál za mnou malý, nesympatický chlapík, který se prokázal revizorskou průkazkou. Společně jsme vystoupili z trolejbusu a po pravdě jsem mu řekla svůj příběh o shánění jízdenky.

Revizor můj argument vůbec neakceptoval. Protože jsem spěchala a neměla jsem čas na další diskuzi a chtěla jsem se vyhnout byrokracii, kterou tak nesnáším, přistoupila jsem na pokutu.

Asi tři zástavky jízdy trolejbusem mě tak vyšli na 1700 slovenských korun!!! Byla to asi nejdražší pozemní jízda mého života.


■

 

A jaké máte zkušenosti s revizory vy?

Už jste někdy jela na černo?

Kupujete si poctivě jízdenky nebo máte tramvajenku?

Co si o revizorech myslíte?

 

Vaše příběhy, názory a podněty rádi uvítáme na adrese, kterou už znáte:

redakce@zena.in.cz

 
Reklama