Zdravím všechny ženy-in,

chodím sem už nějaký ten rok a společně s vámi prožívám vaše životní příběhy, někdy se skvěle pobavím, jindy je mi z vašich osudů smutno. Já dostala v osmnácti radu od maminky, že všichni chlapi jsou stejní a toho, co mám doma, alespoň znám, a tou jsem se řídila vlastně celý život.

Brali jsme se velmi mladí. K maturitě na ekonomické škole jsem nastupovala s hrdě vystrčeným bříškem a myslela si, že jsem hrozně důležitá a zajímavá. Ano, to jsem pro tu chvíli byla, ale zatímco mé spolužačky studovaly vysokou školu, nebo začaly chodit do práce a prostě si užívaly mládí, já byla matka na plný úvazek. Pravda, doba byla taková, že do roka, dvou byly pod čepcem i všechny mé kamarádky, ale přeci jen v s(10)edmnácti těhotná…

Já si však nestěžovala, vysokou školu jsem si později dodělala při zaměstnání a k malé dcerce jsme si pořídili ještě synka. Žili jsme jako šťastná rodinka, i když peněz moc nebylo a kolikrát nám nezbývalo vůbec na nic. Ale zvládli jsme to a snažili se dětem dát klidný a spokojený domov. Přístav, kam se budou jednou rády vracet. A ony to opravdu dělají, i když už jim je teď třicet let a mají své vlastní životy.

Ale můj život zas tak růžový nebyl. Na první manželovu nevěru jsem přišla asi pět let po svatbě. Načapala jsem ho s ní u nás doma, ve své vlastní posteli. Byla z toho scéna, omluvy, doprošování se, nemluvení spolu, ale jít jsem neměla kam. Rodiče bydleli daleko, navíc u nich byli ještě mí dva mladší sourozenci, takže jsem s ním zůstala. A pak už jsem jen ustupovala.

Tu nějakému románku, který se ke mně donesl, se sekretářkou z jejich podniku. Tu manželce našeho společného kamaráda. Na jedné z dovolených, na které jsme rádi vyráželi se svými přáteli, jsem ho načapala s nejlepší kamarádkou. Tedy do té doby nejlepší. (11)f

A nikdy jsem neměla odvahu od něj odejít. Vždycky jsem si to omluvila dětmi. Ony přece potřebují ten klidný domov. I když vím, že spoustu z našich hádek zaslechly a jednou byly svědky i velmi nepěkné scény, přesto mi to pro ně v úplné rodině připadalo mnohem lepší.

A co teprve v komunismu, kdy se na rozvrácená manželství koukalo úplně jinak než dnes. Takže jsem vyřešila své ponížení a smutek tím, že jsem si také našla milence. Byla to záležitost dvou let a nejednou jsem i zvažovala, že k němu odejdu, tedy přesně do té doby, než milenec podvedl svou milenku, tedy mě. Teď když se za tím ohlížím, mi připadá, že jsem prožila dosavadní život věčným lhaním, přetvářkou a bolestí.

Vím, že život není jen o sexu, takže ze všech těch jiných stran je můj muž skvělý. Můžu se o něj opřít já i naše děti. Je šikovný, zvládne a zastane doma každou práci, včetně té, která většině mužů zase tolik nevoní. Když jsem byla v nemocnici, byl u mě každý den, bál se o mě. Dává mi svou lásku najevo květinami, drobnostmi, které mi pro radost nosí, prostě zvenku jsme ideální pár.

Ale já mám teď, když děti vylétly z hnízda pocit, že to není až tak přesně podle mých představ. A teď už se ve mně nesváří, jestli oba rodiče pro děti, nebo ne, ale jestli má cenu si na stará kolena začínat něco nového, poznávat nového chlapa, začínat od začátku.

Nejspíš se budu řídit radou své maminky a nechám si toho svého, i když… co myslíte?

Anna

   
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY