Zdroj: Shutterstock
Odpověď je vlastně jednoduchá. Protože unavené nemusí být jen tělo. Někdy je mnohem vyčerpanější naše hlava. Mentální únava přitom není lepší ani horší. Je to zkrátka stav vyčerpání, kdy naše tělo hlásí stopku a v takovém případě je důležité ji respektovat a dobít pomyslné baterky.
Během běžného dne náš mozek neustále něco řeší. Odpovídáme na zprávy, kontrolujeme e-maily, přemýšlíme, co koupit, komu zavolat, na co nezapomenout a co všechno musíme stihnout zítra. Každá jednotlivá věc se zdá být maličkost. Jenže problém je právě v tom, že jich není jedna. Psychoterapeutka Amy Brodsky z Cleveland Clinic tento stav popisuje jako takzvanou mentální zátěž. Nejde jen o samotné úkoly, které musíme udělat, ale hlavně o všechno, co je kolem nich potřeba promyslet, naplánovat a udržet v hlavě. „Mentální zátěž je souhrn všech věcí, které musíme mít na paměti – povinností, na které nezapomenout, úkolů, které je třeba udělat, vztahů, o které se staráme, i nadcházejících schůzek,“ vysvětluje Amy Brodsky. Jinými slovy: možná jste celý den fyzicky nic mimořádného nedělali. V hlavě jste ale mezitím nesli dlouhý seznam věcí, které bylo potřeba pohlídat.
Neustálé přepínání
Píšete e-mail. Vtom zazvoní telefon. Pak se podíváte na zprávu. Vrátíte se k e-mailu, ale vzpomenete si, že jste ještě neobjednali lékaře. A než se nadějete, otevřete další okno v počítači. Mozek sice dokáže mezi úkoly přepínat, ale není to zadarmo. Pokaždé se musíme mentálně přeorientovat a znovu se naladit na to, co právě děláme. Proto může být den plný drobných vyrušení paradoxně únavnější než několik hodin soustředěné práce.
Vyčerpávající rozhodování
Co si vezmu na sebe? Co uvařím? Mám odpovědět hned, nebo až později? Koupit to teď, nebo počkat? Zavolat tam dnes, nebo zítra? Večer pak může přijít chvíle, kdy se vás někdo zeptá: „Kam chceš jít na večeři?“ A vy máte chuť odpovědět: „Je mi to úplně jedno, hlavně už po mně nic nechtěj.“ I to podle Amy Brodsky souvisí s mentální zátěží. Když jsme celý den museli dělat jedno malé rozhodnutí za druhým, může přijít chvíle, kdy už jednoduše nemáme chuť vybírat vůbec nic. Psychoterapeutka to přirovnává ke známé situaci, kdy se dva lidé nemohou shodnout, kam půjdou na večeři – ne proto, že by neměli žádné možnosti, ale protože už mají rozhodování jednoduše dost.
Odpočinek jen na oko
Večer si konečně sednete na gauč. Jenže zároveň scrollujete telefonem, odpovídáte na zprávy, sledujete seriál a v hlavě už plánujete zítřejší den. Tělo možná odpočívá. Mozek ale pořád jede. A právě tady může být problém. Amy Brodsky upozorňuje, že pokud jsou naše myšlenky neustále v pohybu, můžeme postupně ztratit představu o tom, co vlastně skutečný odpočinek znamená. Někdy proto nepotřebujeme další hodinu „nicnedělání“ s telefonem v ruce, ale chvíli, kdy po nás opravdu nikdo nic nechce. Žádné rozhodování. Žádné přepínání. Žádné další informace. A možná právě proto můžete být večer úplně vyčerpaní, i když jste celý den vlastně nezvedli nic těžšího než hrnek s kávou. Váš mozek toho možná zvedal až příliš.
Zdroj: clevelandclinic.org, apa.org, bloomherlife.com
Nový komentář