Foto: Profimedia
Vánoce jsou pro Kristinu Kloubkovou vždycky trochu speciální období, a to hlavně proto, že má narozeniny těsně před nimi. „No, to znamená, že budu o rok starší. Já mám předvánoční narozeniny, takže jsou ty Vánoce vždycky takové veselé.“ Jenže veselé byly hlavně pro ostatní. Ona sama si coby dítě prošla nepříjemným obdobím. „Měla jsem jako dítě velké trauma. Teď jsem se dozvěděla o nějaké paní, které je šedesát a prý to furt řeší. A vyžaduje narozeninovou oslavu a vánoční oslavu, tak mi to přišlo trochu nesmyslné. Taky jsem měla trauma jako malá, ale teď už to nemám. Teď už je to v pohodě, neřeším to.“
Hlavním zdrojem dětské bolesti byly sloučené dárky. „Přesně tak. Mohla jsem si vybrat. My jsme měli vždycky 23. prosince už dárky pod stromečkem, mohla jsem si jeden vybrat k narozeninám.“ A nebylo to všechno. „A ještě mi nikdo nechtěl dělat dort, protože se peklo samozřejmě cukroví a vánočka a všechno, přišlo mi to horzně nespravedlivé.“ Dnes už to ale vidí jinak a s rodinou slaví po svém. „Člověk si zajde rád na večeři s lidmi, které má rád, a to je důležité, strávit ten čas společně.“ I některé tradice vědomě vypustila. „Ve třiceti letech jsem se vzbouřila mamince s tím, že na svoje narozeniny odmítám mýt kachličky na toaletě a v koupelně. Takže to od třiceti už nedělám, to bude pomalu dvacet let. Je pravda, že jsem také zrušila třeba mytí oken na Vánoce. Protože je pak všechny polepíme, postříkáme, a říkám si, proč je mýt, když to potom musíme udělat znovu? Takové ty vánoční úklidy, mám pocit, že nejsou podstatné.“
Její Vánoce navíc zdaleka nepadají na 24. prosinec. „Já na Vánoce pravidelně pracuji. Takže my ty opravdové Vánoce nikdy nemáme 24. prosince. A letos budu mít Vánoce dokonce před narozeninami, což je vtipné.“ Letos ji ale potěšilo, že se po dlouhé době vrátila k pečení s dcerou: „Měla jsem radost, protože já jsem pekla, když byla malá, pak jsem nějak neměla čas.“ Advent totiž, stejně jako většina z nás, prožívá spíš v běhu než v poetickém klidu. „Je to hrozný shon a věřím, že jednou se dokážu pozastavit a dokážu si to užít v klidu.“
Zato na jeden moment se těší každý rok. A není to rozbalování dárků. „My máme Vánoce 22. prosince. A víte, na co se těším? Že já nesu po našich Vánocích ty krabice a papíry do popelnic, ty jsou prázdné, všichni hysterčí a já to mám za sebou.“ Novoroční předsevzetí už neřeší, životní styl si upravila po svém. „Dávala jsem si předsevzetí, že chci hubnout, přestat kouřit... Teď nepiju alkohol, nekouřím cigarety, snažím se cvičit, ale ne jako novoroční předsevzetí. Spíš teď je to o tom klidu. Asi bych si přála umět se pozastavit a užít si ten čas jinak než v běhu a shonu.“
A dárky? Ty umí překvapit, Kristiny si vzpoměla i na ten nejhorší, který kdy skončil pod vánočním stromečkem. „Ano, od mého bratra. Byl to gumový granát.“ Naopak ty nejmilejší jsou ty od dcery. „Mističky z keramiky, hrníčky nakřivo… to jsou ty věci, které vás potěší.“ Nakupování ale úplně nepropadá. „Snažím se celou rodinu, kromě dětí, přesvědčit, že si nepotřebujeme dávat dárky. Dcera je docela velká, má jasnou představu, co by si přála. Nevím, jestli ji naplním, ale rozhodně Ježíšek nepřinese všechno, co by chtěla.“
A jak vypadá jejich štědrovečerní tabule? Jednoduše, po svém: „My nemáme rybí polévku. Když byla malá malá, začala jsem dělat hráškovou a ona si ji hrozně oblíbila. Takže máme zelenou hráškovou polévku. Myslím, že všichni milujeme bramborový salát. A já tedy kapra, a zbytek rodiny řízky.“
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Důležitý je, když si každý udělá Vánoce podle sebe. Aby byl spokojený. To škatulkování a představy, jaké mají Vánoce být, mě štvou. Proč se předhánět v tom, kolik koupíme dětem dárků, kolik máme napečeného cukroví a kolik návštěv za Vánoce stihneme? Naštěstí manžel Vánoce taky moc neřeší, takže my je máme v klidu. I tak na mě ale dosedla "tíha" Vánoc, tak jsem si objednala Krupa Kratom, díky kterému na stres a všechny nervy zapomenu.
Já chápu, že jde o klikačku. Ale přimlouvala bych se za pozměnění slovíček v textu "trauma" zaměňte za "blbý pocit"... Protože ač s paní Kristýnou soucítím a je to fakt nepříjemné, co zažívala, tak jsou děti, které mají Vánoce spojené s týráním, ponižováním a bitím. To je skutečně trauma, které vám zůstane do konce života. Ne narozeninový dárek pod stromečekem a absence dortu, proboha!