Čas od času se v titulcích zpráv mihne případ kněze, který odešel z římskokatolické církve, aby se mohl oženit. Nebo za kterého církev platí alimenty, protože odejít nechce a jako kněz se oženit nemůže. A tehdy se znovu rozpoutá bouřlivá debata o celibátu. Málokdo ovšem ví, jak to s celibátem doopravdy bylo v historii. Odpor proti němu je totiž stejně starý jako sám požadavek na neženatost kněží. Ba co dím, vlastně ještě starší a „tradičnější“...
Manželství je nejpřirozenější stav věcí
Židé, z jejichž víry křesťanství vychází, něco takového jako celibát neznali. Manželství je ve Starém Zákoně vysoce ceněno, je považováno za správný a přirozený stav věcí. Dívka vstupující do manželství samozřejmě má být pannou, ale stará panna už je cosi nepřirozeného a ze své podstaty špatného. Později v judaismu začaly být vyzdvihovány vdovy, které se po smrti manžela už nevdaly a zasvětily svůj život Bohu, i tak se však v žádném případě nejednalo o příkaz.
V Novém Zákoně už se požadavek celibátu objevuje, ovšem nikoliv jako povinnost, ale jako možnost, která je oceňována. „Kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, kdo se neožení, jedná lépe,“ praví Pavel, a to přesto, že většina apoštolů byla ženatých. Raná církev totiž očekávala brzký konec světa, a tak bylo na sňatek hleděno jako na cosi zbytečného, co mohlo člověka zdržovat od Boha. Výzva k opuštění všeho a následování Krista však nikdy nebyla vnímána jako pobídka k rozvodům - ty byly na základě slov samotného Ježíše považovány za špatné. Důraz tak byl kladen na to, aby bylo především manželství církevních představitelů řádné a příkladné. Vdovám se však nedoporučovalo se podruhé vdávat. Posléze (listy Timoteovi a Titovi) se objevil důraz na to, že kandidáti na vyšší církevní úřady nesmějí být ženatí podruhé a jejich manželky měly do manželství vstoupit jako panny. Přitom pro Klementa Alexandrijského (počátek 3. století) převyšovala zdrženlivá vdova pannu, protože přesně věděla, čeho se vzdává. Druhé manželství bývalo od 3. století trestáno ročním pokáním, bylo ovšem uznáno jako platné. Ženy ve službách církve (jáhenky) měly být už od 2. století panny nebo svobodné vdovy.
Myšlenka na celibát kněží se začala objevovat především pod vlivem mnichů - asketů z oblasti Sýrie a Egypta. Přesto byl ještě roku 340 na synodě v Gangrech pokárán biskup Eustathius za extrémně nepřátelský postoj vůči tělu a manželství. Za první jednoznačnou formulaci požadavku na pohlavní zdrženlivost kněží byl dlouho považován kánon 33, o kterém se předpokládalo, že byl vyhlášen na synodě v Elviře kolem roku 304, ve skutečnosti však jde o kánon z konce 4. století, který byl ještě s některými dalšími do sbírky přidán. Primát tak patří prvnímu ekumenickému koncilu v Niceji roku 325. Požadována přitom nebyla neženatost, ale zdrženlivý život - tj. svěceni mohli být i ženatí muži, ale měli se zdržet obcování se svými manželkami.
Stejně starý jako požadavek celibátu je však i odpor proti němu - nařízení koncilů nebyla prakticky nikde dodržována, koncily stanovovaly stále tvrdší tresty, kupčilo se s výjimkami, papežové, obzvláště z řad bývalých mnichů, pravidelně požadavky přitvrzovali a trvali na přísné kontrole dodržování zákazů (zazněla dokonce myšlenka inspekcí v ložnicích kněží), světský klér se stejně pravidelně bouřil a odmítal zákaz dodržovat. Přitom ve východní církvi platil zákaz sňatku jen pro již vysvěcené kněze, starší muži mohli být svěceni jako ženatí. Požadavek sexuální zdrženlivosti pro tyto kněze sice čas od času zazněl, nikdy však nebyl prosazen.
Ve dvanáctém století proběhlo v západní církvi několik koncilů, na nichž bylo prohlášeno manželství uzavřené knězem za neplatné a byly stanoveny přísné tresty. Definitivní zákaz nejen pohlavního života, ale i sňatku kněží zazněl na druhém lateránském koncilu svolaném papežem Inocencem II. roku 1139. Diskuse tím ovšem v žádném případě neskončila - prakticky na každém dalším koncilu se ozývaly hlasy odpůrců celibátu, někdy dokonce tak hlasitě, že byla diskuse na toto téma zakázána. Celibát byl stále dodržován poměrně sporadicky, kněží žili s konkubínami nebo si ženy i tajně brali, a to i přes přísné tresty. Navíc za patřičnou úplatu bylo možno někdy získat dispens - výjimku. Tato možnost sice byla primárně určena pro konvertity z církví, kde se kněží ženit mohli (např. anglikáni), ale čas od času byla povolena i jiným kněžím. Už v šestnáctém století se přitom ozývalo volání po zrušení celibátu s tím, že je nedostatek kněží - ovšem právě tenkrát se celibát stal jedním ze zásadních protireformačních argumentů. Na II. vatikánském koncilu v letech 1958 - 63 bylo povoleno světit na jáhny již osvědčené ženaté muže, spor o celibát kněží ovšem trvá dodnes.
Za dobu sporu o celibát byla vyjmenována řada důvodů, proč ho dodržovat. Tím zásadním v době vzniku příkazu pohlavní zdrženlivosti byla kultická čistota. Starozákonní kněží - obětníci - museli být, když vstupovali do Chrámu, „čistí“ - to znamenalo, že se museli mimo jiné alespoň několik dní před vstupem do Chrámu zdržet sexu. Křesťané ovšem původně vůbec neměli kněze - slavení Večeře Páně se týkalo všech věřících, a tak požadavek kultické čistoty neexistoval. Už ve druhém století se ovšem začala oddělovat skupina kněží a tenkrát byl ze Starého Zákona přejat i požadavek kultické čistoty. A když se cca ve 4. století začala Večeře Páně - Eucharistie - slavit každodenně, vyplynul z toho požadavek trvalé sexuální zdrženlivosti. Velký vliv měly také ideje zoroastrismu, přefiltrované antickou filosofií. Skrze helénismus pronikla do židovského myšlení, které původně považovalo stvořený svět za dobrý, myšlenka, že dobrý je jenom duch, kdežto tělo je zlé. Tento dualismus vedl až ke zbožštění askeze a odmítání všeho tělesného. Asketický prvek nabýval v křesťanské církvi na významu hlavně s mnišským hnutím, zároveň byl ovšem ve svých extrémních podobách stále považován za kacířský.
Mezi důvody celibátu patřila také společenská prestiž - celibát kněžstvo odděloval od prosté veřejnosti, byl znamením toho, že jsou jaksi lepší, když se pro Boha dokázali vzdát toho, co ostatní lidé považovali za důležité. Obzvláště v době protireformace získal tento motiv na významu - odlišoval kněze římskokatolické církve od ostatních. Především ve středověku pak hrály prim ekonomické důvody - tím, že kněží neměli potomky, se majetek církve netříštil. Důraz na celibát byl ovšem podbarven i snahou o získání moci - zákaz sňatků udržoval kněze v područí církve (o tomto argumentu se mluví především v poslední době). Mezi teologické argumenty pak patří, že by kněží měli sloužit Bohu celým a nerozděleným srdcem (zastáncem této myšlenky byl Jan Pavel II.), žít životem rovným andělům či následovat Krista, který též nežil v manželství. Argument, že celibát je charisma - dar od Boha - používají jak zastánci, tak odpůrci celibátu - ti druzí s poukazem na to, že dar se nedá vynucovat.
Co si o celibátu myslíte Vy? Dokázala byste žít v celibátu? Nebo Vám připadá nepřirozený? Myslíte si, že vede u kněží k jiným sexuálním výstřelkům? Nechala byste si třeba ve věcech manželství poradit od člověka, který nikdy nežil ve vztahu s jiným člověkem? Jste pro zrušení celibátu? Nebo jeho zachování?
Nový komentář
Komentáře
Církev zavedla celibát hlavně aby si udržela tak pracně získané majetky.
prosty sekacek travy: Celibát není součástí křesťanství, dokonce ani katolictví. Jsou řecko-katolíci, kteří celibát neuznávají, jsou evangelíci, kteří jej nechápou. Celibát taky nedoprovázel církev od počátku. Teprve s ekonomický rozmachem církve začalo být vhodné, aby kněží neměli děti, které by mohli dětit. U levobočků se to tak nebralo, protože ti dědit stejně nemohli. A milé křesťanské dámy, uvědomujete si, že až do 6. století nám církev vůbec nepřiznávala duši? A to, že nám ji nakonce přece jen uznali bylo převahou pouhého jediného hlasu? Uvědomujete si, že pouhý černý flíček na těle vás mohl usvědčit z čarodějnictví, zvláště, pokud byste byly bohaté. A tomu říkáte tradiční hodnoty?
prosty sekacek travy: 118 Asi jsem extrémně tupá, ale v tvém příkladu žádný rozpor nenecházím.Spíš mám pocit, že tě irituje, když se někdo prezentuje se svým konzervativním náhledem na svět či jako zastánce tradičních hodnot.Měl by sis uvědomit, že je to jeho úhel pohledu zcela rovnocenný jakémukoli jinému, s tím se musíš prostě vyrovnat
. Odmítat něco jen z důvodu, že je to už "staré" je směšné. A mezi námi
ty tradiční hodnoty jsou i v dnešním světě ty jediné, které opravdu fungují, nikdo zatím nic lepšího, co by bylo také funkční, nevymyslel
Dášena: Já jsem taky katolička, manžela mám ateistu (to nás je, já myslela, že jsem černá ovce
) máme dvě děti o čtyři roky od sebe, té mladší je víc než 10, máme myčku, televizi...... a nikoho tak cáklého jako tvoje švagrová fakt neznám. (leda svoji, ale ta je a) taky ateistka a za b) trhlá jiným stylem
)
Staneme-li na pul cesty
zustanme stat na rozcesti
byt se budem pristich bati
muzem se tak moudrym stati
Pro sve pristi blaho byti
svet muzeme ocistiti
nadiktovat pevny rad
panecku, co vici prat
Moudrost nasich mozku skvela
hloupym, hrisisnym, pohlti jim tela
co vic hloupym prat
o nas necht se jim chce zdat
Majkii: ale u me je to pochopitelne, ... prosty sekacek travy
Majkii: me tady uniklo taky spousto souvislosti, asi sledujes dej dni plytce jako ja
tak to mi nejako uniklo
Majkii: reakce na vcerejsi clanek o adopci homosexualu - pani kuglerova zjevne pospira sve vlastni myslenky...pred 100 lety ponekud revolucni pohled na svet, byt dnes to nikoho neprekvapi...viz p... paroubek
prosty sekacek travy: bud je uz pokrocila hodina, alebo fakt nerozumiem tomu co si teraz napisal
ivana.kuglerova: Nepopírám, že celibát je sociálně - kulturní, možná i politicko - ekonomický konstrukt, ale je to konstrukt kresťanské kultury. Vzdá-li se křesťanský svět své kultury, možná dosáhne jakési "svobody" o níž básní ateisté, ale o takovou svobodu - chaos - popravdě kresťanský svět nestoj. Součástí jeho kultury je totiž taky to, že se nezabíjí kvůli hezkým šatům, že se snaží pomoct těm, kteří sami nemohou a mnoho dalšího. Možná se skutečně lze vzdát toho, co na nekřesťanské kultuře někteří jedinci považují za omezující aniž by se vzdali toho, co považují za dobré, ale křesťané jsou přesvědčeni, že bez práce nejsou koláče a že se nemohou vzdát toho, co se zrovna Vám "nelíbí" a podržet si to, co se Vám "líbí"... Některé "sociolgické experimenty" jsou důkazem toho, že takhle člověk zkrátka nefunguje.
Nyotaimori: mrkla som na tie texty, to je nič oproti slovenskej skupine Čiki liki tua, možno to už poznaš
Nyotaimori: holím se zcela všude.
Majkii: Nyo si s tímhle mozkem určitě pamatuje věci i před svým narozením
Nyotaimori: ty si pamatas na komunizmus??
Ja som katolicka, mam rovnako ako Kote manzela ateistu, 1 dite (druhe tak za 100 rokov), uzivam HA, holim sa, licim, nenakupujem u Vietnamcov a na kozmetiku a kadernika miniem 2000 mesacne. Jooo a sem-tam sa na dize rada pozriem na striptiz.
Dášena: jsem římská katolička. Mám jedno dítě, manžela ateistu, pračku, myčku i sušíčku. Chodím ke kadeřníkovi a nenosím ponožky do sandálů, též se denně myji. Co bys ještě chtěla vědět?
Dášena: Hmmm...já jsem se pohybovala mezi katolíky, kteří patří k české šlechtě. Ti nebyli ani ušmudlaní, dětí měli tak akorát a se svým životem si věděli určitě rady
..a nikomu do ničeho nekecali, nanejvýš se tak slušně zeptali jestli jsem věřící nebo ne
Terri: No s tím vystoupením to rozhodně jednoduchý není
Terri: To máš tak, chůze po dvou je vlastně taky nepřirozená.