Musím předeslat, že nejezdím načerno, prostě proto, že se to nemá. Ale stalo se.
Jela jsem s manželem do divadla autobusem MHD. To odpoledne jsem si koupila nový měsíční kupon, ale bohužel jsem si průkazku nechala v pracovní tašce. Přišel revizor, zaplatila jsem 400 Kč, ale to ještě nebylo všechno.
Došli jsme do divadla na hru Voda na kafe, která pojednává o ženě, důchodkyni, která žije sama a jejíž jedinou zábavou je zvát pošťačku na kafe. A protože jsou obě drbny, tak se prostě různé intimity ventilují v rámci hry.
Jaké bylo moje překvapení, když během výčtu různých nepravostí, jako že Opička neplatí na děti a už mu přišla obsílka k soudu, Nováček už 5 let nevrátil knihu Monte Christo do místní knihovny a už mu přišla 2. upomínka, zaznělo moje jméno, s tím, že jezdím načerno a obeslal mě místní dopravní podnik...
Manžel se smál, parta lidí, která byla s námi a věděla o mém "prohřešku", nevěřícně zírala a nikdo mi nevěřil, že to byla náhoda. Ale byla.
Takže jezdit načerno se nevyplácí, je to drahé, máte ostudu a ještě Vás ztrapní v divadle.
Děkujeme ženě-in za příběh, kterému náhoda opravdu pomohla :-).
Stalo se i Vám něco podobného. Cestováním strávíme mnoho času a občas se nám stane něco neuvěřitelného... Tak se pochlubte a my ty nejzajímavější odměníme.
Pozor! Během půlhodiny zahájíme soutěž v samolodích. Nenechte si ji ujít. Vítězka od nás dostane balíček tělové kosmetiky The healing garden s vůní zeleného čaje a dvě náhodné soutěžící získají řasenku Lycra Extend od Astor.
Nový komentář
Komentáře
My jsme jely před několika lety s přítelem na nějaké nákupy do Prahy, tuším, že to snad i bylo před vánocemi,a TV NOVA odvysílala reportáž jak se pžed vánocemi plní Pražská parkoviště auty s cizími značkami-a zrovna naše
tam ukazovali národu..rodina se smíchy válela u TV.Ještěže jsme tam byli oficiálně
Příhoda pěkná, ale to se fakt někde platí 400 za zapomenutou průkazku? Ve všech městech, která trošku znám, se dá přinést průkazku dodatečně na dopravní podnik a pak se platí jen nějaký směšný manipulační poplatek, vždyť to vlastně není jízda načerno, zaplaceno máš. Další věc je, že třeba za mých studentských let byla díky tomu oblíbená finta "spoluvlastnictví" šalinkarty dvěma lidmi. Jeden ji měl na své jméno a "zapomínal ji doma", druhý, vzhledem podobný (kvůli fotce) na ni jezdil.
Ivana.: Prostě náhoda. Asi jako když jsme byli se školou v divadle a spolužačka vedle mě se nechutně nadmula, což mělo za následek nehorázný pach. A v tu chvíli na jevišti zaznělo:"Co to je? To je strašné, je to cítit až sem"...Samozřejmě to nebyla reakce na spolužačku, prostě to zrovna měli ve scénáři. Ale pobavilo nás to, obzvlášť když jsme seděli na balkóně, a tedy dost daleko.