„Národ, který málo čte, málo ví. Národ, který málo ví, přijímá špatná rozhodnutí – doma, v obchodě, u soudu, u volební urny. Nevzdělaná většina může přehlasovat vzdělanou menšinu,“ tvrdí americký autor knihy Učebnice předčítání Jim Trelease, který za velkou louží začal brojit proti instantnímu světu plného televize, počítačů a komerce.
Jeho publikace se stala inspirací i evropským projektům, které se pod heslem Čteme dětem 20 minut denně šíří napříč hranicemi. „Doufáme, že si společnost uvědomí, že pravidelné čtení má pro emocionální vývoj dítěte a formování jeho čtecího návyku číst v dospělosti obrovský význam. Bez ohledu na to, kolik máte práce, je předčítání, kromě projevů lásky a objímání, tou nejdůležitější věcí, kterou můžete udělat pro budoucnost svého dítěte,“ říká Eva Katrušáková, zakladatelka českého verze projektu.
K celé akci se aktivně připojila řada známých osobností - milovníků literatury: Václav Havel, jeho žena Dagmar, Michal Horáček s manželkou Rut, Zdeněk Svěrák, Jan Hřebejk, Emma Srncová, Barbora Špotáková, Petr Nárožný, Jaromír Nohavica, Aneta Langerová, Michal Viewegh s ženou Veronikou, Petr Hapka, Ondřej Vetchý, Ivana Chýlková, Aňa Geislerová, Ondřej Pavelka, Monika Žídková, Martin Dejdar a mnoho dalších.
„Na nic ze svého dětství si nevzpomínám raději než na hlas svého dědečka, který mi četl verneovky, a na hlas mé maminky, která mi četla pohádky,“ líčí Michal Horáček. Je přesvědčen, že předčítat nahlas dětem je tou nejlepší investicí, kterou jim můžeme dát – lepší než drahý mobil, značkové tepláky nebo další nášup jídla. Je to investice do rozvoje jejich osobnosti. Emma Srncová, která vytvořila pro projekt logo a plakát, nostalgicky vzpomíná na své mládí bez televize a na knížky plné pohádek: „Díky čtení si člověk může stvořit svět plný fantazie a já jsem v něm vlastně zůstala dodnes,“ říká.
Odborníci potvrzují, že pravidelné předčítání učí dítě jazyku a myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost. Rovněž ho obohacuje o vědomosti a vzorce morálního chování. Navíc posiluje sebevědomí. Takže pokud jste dosud nezačali, kupte balík pohádkových knížek a sedněte nad ně třeba hned dnes večer.
Více na www.celeceskoctedetem.cz
Nový komentář
Komentáře
Dříve rodiče či prarodiče dětem četli. I sami si četli. Dnes je to velmi málo. Rodiče na své potomky nemají čas. Raději je nechají sedět u počítače a u televize. Příklady táhnou. Pak se nedivme, že mají děti problémy s pravopisem.
Dobrý nápad, snad padne na úrodnou půdu.
Miluju knihy, staré, nové, půjčené, koupené. Moc ráda čtu. Mám ráda hodně žánrů, takže je pořád z čeho vybírat.
Dost dětí dnes sedí za PC, místo aby četlo. Taky to jde vidět na jejich vyjadřovacích schopnostech a pravopisu.
Milala — #3 Me treba nikdo necetl... Vzdycky jsem slychala, ze si to prectu sama, ze to bude lepsi...
A od knih se nemuzu odtrhnout... Kolikrat ctu i pri jidle - kdyz jim sama... Moji sourozenci tomu zase moc nedaji - nectou skoro vubec - mozna tak casopisy...
dětem by se mělo číst
Milala — #3 To sou hezké vzpomínky
Jsem také pro denní čtení.Svým dětem jsem každý den četla.Už jsou dospělí a moc nečtou.Pouze dcera v menší míře.Syn je neustále v pohybu,nemá prý čas.Takže to asi špatnou volbou knihy nebude.Já bych za knihy dýchala,také s nima pracuji.Dodnes si pamatuji a slyším,jak mi četla,když jsem byla malá krásné ruské pohádky babička,která byla Ruska.Měla takovou měkkou češtinu a byla hrozně hodná.
Lyoness — #1 Souhlasím s tebou, možná je to špatnou volbou knihy, protože mě taky některé nejdou pod nos, hlavně co bylo nutné přečíst viz Labyrint světa a ráj srdce. Jinak bych taky dýchala za knihy.
Hlavně je potřeba aby tě to někdo naučil a ukázal, že je v tom kouzlo. Když tě k tomu nikdo nevede, nemusíš v tom najít zálibu. Ale já rozhodně doporučuji knihy ať jakékoliv.
Nechapu, ze lidi - dospeli i deti - nectou. Ja byt den bez knihy, tak asi umru..
Pamatuju si, ze sotva jsem se naucila pismenka, cetla jsem. Ve slabikari jsem byla napred, citanku jsem mela prectenou jeste pred zacatkem skolniho roku a postupne jsem louskala vse, co bylo po ruce. A ze toho bylo hodne - moje mati a deda jsou taky ctenari, takze zakladna velka.
Dlouhe roky mam prukazku do knihovny a spoustu knizek si i kupuju [kdyby jen nebyly tak drahe... ]
Asi nikdy nepochopim, ze nekdo necte, ze muze rict, ze je to nuda, ze u toho usina... Cim to je? Spatna volba knihy?