Jeden dobrý manžel má hodnotu dvou dobrých manželek, neboť věci mají tím větší cenu, čím jsou vzácnější.”
Franklin
Johanu znám od jejích dvaceti let. Vždy vypadala dobře, je vcelku inteligentní a měla vždy dobrou práci. Finanční problémy nikdy neměla, a tak se většinu času starala především o svou zábavu. Šťastná to žena, že?
Léta ubíhala a Johana se začínala cítit stále více osamělá. I přes módní trend "singles" si začala uvědomovat, že jí něco důležitého v životě chybí. Pravda, měla pár známostí, ale upřímně řečeno její partneři nestáli za nic. Byli sice atraktivní, jezdili drahými auty, ale žádný z nich se doopravdy nestaral o Johaniny pocity.
S Johanou jsme kamarádky, a tak se mi jednoho dne přišla vybrečet na rameno. Hrozně si stěžovala na svého přítele, který je schopen ji vzít kdykoli na honosnou večeři, ale který má podle všeho takových přítelkyň více. Má ho ráda, ale už by chtěla něco jiného.
Zeptala jsem se jí, co od svého životního partnera očekává?
"Potřebovala bych zabezpečeného, spolehlivého chlapa, který by uměl vařit a čekal by na mě doma, až přijdu z práce. Také bych ráda, aby mu nevadilo, že chodím večer do společnosti, a pokud by se mu nechtělo, tak aby mi umožnil jít bez něho. A také..." Přibližně v těchto místech jsem ji zastavila.
"A co mu za to všechno dáš ty?" zeptala jsem se.
Následovala dlouhá pomlka. V jejích očích byl vidět šok a údiv dohromady. Možná uvažovala, že mi odpoví - "no přeci sebe!" - ale zřejmě se to i jí v té chvíli zdálo málo.
Lapala po dechu a neříkala dlouho nic. Poté se začala jemně usmívat a prozradila mně i sobě, že o tomhle nikdy tak docela neuvažovala.
Následovala dlouhá debata s hlavním tématem "kompromisy ve vztahu" a ten večer ode mne odcházela klidná a se spoustou námětů k přemýšlení.
Od tohoto rozhovoru uplynula již dlouhá doba a Johana je nyní už rok šťastně vdaná. Věřím, že snad také trochu díky tomu, že se v této oblasti naučila rozumně uvažovat. Možná také začala přemýšlet o svých potřebách, a poznávat tak sebe samu.
Nemíním nikoho příliš poučovat a už vůbec ne kritizovat. Můj osobní názor na výběr partnera vystihuje nejvíce známé úsloví o hledání jehly v kupce sena.
Věděla jsem, na co se jí mám zeptat, jenom proto, že jsem se v podobném rozhovoru také kdysi ocitla, a to právě na straně odpovídajícího.
Tenkrát ve mně byly ještě zbytky působení puberty a nepřicházelo mi na jazyk nic rozumného. Naopak, moje mysl se obrátila na módní oblečení a také na tehdy velmi elegantní účes "na patku". Čím delší patka, tím vhodnější partner.
Ale ani později to nebylo o nic jednodušší. Totiž klást povrchní důraz na atraktivnost druhého pohlaví bylo pro mě natolik zažité kriterium, že jsem se ho zbavovala jen velice těžko a dlouho. A také bolestivě. Rozsvítilo se mi poměrně pozdě, rozum zvítězil nad "patkama", a nakonec jsem si našla vhodného manžela.
Ale to až potom, co jsem si uvědomila i jiná fakta.
Dvojice či pár se podle mne mají doplňovat. To, v čem vy vynikáte, tedy teoreticky váš partner ovládat nemusí. A naopak. Dle mého pozorování neexistuje dvojice, která by fungovala na jiném principu.
Jste schopní, praktičtí a inteligentí?
Najděte si někoho citlivého a přátelského. Potřebujete se přece také někdy zasmát.
Je vám nejlépe ve společnosti a poletuje nejraději zvesela kolem?
Najděte si někoho, kdo se postará o vaši praktickou stránku života.
Nejsem žádná vědma, vaši kritiku předem přijímám.
Já jen - kdyby mi tyto věci někdo řekl (a dlouze vysvětlil) před patnácti lety, mohla jsem si ušetřit mnoho nepříjemností.
Chci tím vším jen říct: Nečekejte na svého prince, který k vám jednoho krásného slunného rána přijede na bílém koni. Můžete totiž po čase zjistit, že princ je skrytý despota a bílý kůň jen stará herka. A navíc, kdo ví, zda by se vůbec někdy přikodrcal!?
Nakonec - pohádky s princi a šťastnými princeznami jsou jen v pohádkách.
A pohádky jsou pro děti...
Nový komentář
Komentáře
Simba: pockeeej, pahrbek geniality si taky hyckym :o)))))))))
Galadriel: Mozek se dere ven?
...Možná máš jak jeden český génius pahrbek geniality. 
Galadriel: asi tvar, nema tak pekne klenutou hlavu, aby vypadal krasne bez vlasu nebo tedy s hodne kratkyma.
On je navic snedy jizni typ, takze se to k nemu ani nehodi.
Andul, co ma spatneho na hlave, tvar, klenuti lebky
? Mezi nami, ja bych taky nemohla chodit plesata, mam na lebce vselijake vybouleniny (asi se mozek dere ven) a na muj vkus je spis placata nez nadherne po egyptsku protahla a kulata.
Princi prijd
Galadriel: on má také krátké vlasy, ale má jich hodně.
A na hodně krátké vlasy nemá hlavu :o)
mám ráda svého přítele a vidím na něm taky jeho chyby a nestydatě mu ukazuji svoje! A přesto sním o tom princi:-) Ale zůstává jen ve snech!
Andul, nekomu treba vlasatost slusi, muj muz by ale vypadal tak nejak nepatricne, bujnou kstici zrovna neoplyva, ja uz si ale na ten kratky sestrih zvykla, takovy podobny je treba D. Sutherland, i kdyz ten je lehce starsi.
Galadriel: muj muz ma huste vlasy a asi bud emi i dale, protoze to maji v rodine, ples veskera zadna
Sari, ja taky dekuju, i kdyz jsem se musela odvlacet na tu druhou polokouli.
Božko, naštěstí pro tebe většinou není vhodný jen jeden jediný člověk, to by většina z nás byla sama. Vhodných protějšků obíhá po světě mnoho, takže máš docela slušnou pravděpodobnost, že dříve nebo později nějakého potkáš.
Kosmokosmo, nekteri chlapi maji smrnc i jako proridli, muj muz by se mi ani jako prevlasately nelibil. Prosedively jezecek zni zajimave, treba takovy Hanzlik ma podobny model a jak vypada zajimave.
Galadriel: No jen nektere veci...uz jsou jine......z vlnitych modrocernych vlasu je proridly cernosedivy jezecek
...to tou peci o me
Kosmo... a krome tech zkratek, vsechno je tak, jak sis prala, i ty capi nohy a nadherne posazena zadnice??? Stastna to zeno!
Lucylle: a jak se to tady pozná?
*Kotě*: já bych to napsal obráceně
ten kdo moc hledá, nemá většinou šanci, protože je to "vidět".
kosmokosmo:
No jo,nikdo neni dokonaly
Malo,proto si te tady tak vazime
man-mimo:
Můj první vážná známost skončila úplně katastroficky... ten kluk na první pohled měl úplně všechno, co má takový princ na bílém koni mít, a vyklubal se z něj perverzní parchant.
).
Můj druhý vážný vztah byl s klukem, který absolutně nebyl ideální a věděla jsem to hned, když jsem do toho šla, ale říkala jsem si, no aspoň nemám žádné iluze. Po třech letech to taky smutně dopadlo.
Rozešla jsem se s ním a říkala si - no, už je mi 25, mám po vejšce, to hned tak někoho nepotkám a když už, tak to rozhodně princ s bílým koníkem nebude... Za 14 dní potom jsem našla svou životní lásku - muže, o němž jsem ani nedoufala, že by takový po zemi ještě chodil (vlastně on si našel mě). Mám pocit, že je ideální úplně ve všem. Jsme spolu tři roky, z toho dva roky spolu žijeme a rok jsme manželé. Za tu dobu jsem ještě u něj neobjevila žádnou chybu, která by mi jen vzdáleně vadila. Tím nechci říci, že žádné nemá, jen že jsou zcela bezvýznamné a ve všech podstatných věcech je to výjimečný muž a úžasný partner (nemluvě už o tom, že je k zbláznění atraktivní a božský milenec!
Takže z mého pohledu to vypadá tak, že když přestanete doufat a psychicky se připravíte na samotu, máte největší šanci potkat toho pravého. Vím, není to univerzální rada, ale i z okolí pozoruji, že člověk, který vztah programově nehledá, ho zpravidla najde.
Ťapina:
to je nás tak málo? 
kosmokosmo: Já jsem hledala chlapa. A taky jsem našla
Vlastně tak jednoduché to nebylo, po předchozích zkušenostech jsem chtěla, aby byl vysokej a inteligentní 