Jeden dobrý manžel má hodnotu dvou dobrých manželek, neboť věci mají tím větší cenu, čím jsou vzácnější.”

Franklin

 

Povím vám příběh jedné dívky. Jmenuje se Johana a právě oslavila své třicáté narozeniny.

Johanu znám od jejích dvaceti let. Vždy vypadala dobře, je vcelku inteligentní a měla vždy dobrou práci. Finanční problémy nikdy neměla, a tak se většinu času starala především o svou zábavu. Šťastná to žena, že?

Léta ubíhala a Johana se začínala cítit stále více osamělá. I přes módní trend "singles" si začala uvědomovat, že jí něco důležitého v životě chybí. Pravda, měla pár známostí, ale upřímně řečeno její partneři nestáli za nic. Byli sice atraktivní, jezdili drahými auty, ale žádný z nich se doopravdy nestaral o Johaniny pocity.

S Johanou jsme kamarádky, a tak se mi jednoho dne přišla vybrečet na rameno. Hrozně si stěžovala na svého přítele, který je schopen ji vzít kdykoli na honosnou večeři, ale který má podle všeho takových přítelkyň více. Má ho ráda, ale už by chtěla něco jiného.

Zeptala jsem se jí, co od svého životního partnera očekává? 
"Potřebovala bych  zabezpečeného, spolehlivého chlapa, který by uměl vařit a čekal by na mě  doma, až přijdu z práce. Také bych ráda, aby mu nevadilo, že chodím večer do společnosti, a pokud by se mu nechtělo, tak aby mi umožnil jít bez něho. A také..." Přibližně v těchto místech jsem ji zastavila.
"A co mu za to všechno dáš ty?" zeptala jsem se.
Následovala dlouhá pomlka. V jejích očích byl vidět šok a údiv dohromady. Možná uvažovala, že mi odpoví - "no přeci sebe!" - ale zřejmě se to i jí v té chvíli zdálo málo.
Lapala po dechu a neříkala dlouho nic. Poté se začala jemně usmívat a prozradila mně i sobě, že o tomhle nikdy tak docela neuvažovala.

Následovala dlouhá debata s hlavním tématem "kompromisy ve vztahu" a ten večer ode mne odcházela klidná a se spoustou námětů k přemýšlení.
Od tohoto rozhovoru uplynula již dlouhá doba a Johana je nyní už rok šťastně vdaná. Věřím, že snad také trochu díky tomu, že se v této oblasti naučila rozumně uvažovat. Možná také začala přemýšlet o svých potřebách, a poznávat tak sebe samu.

Nemíním nikoho příliš poučovat a už vůbec ne kritizovat. Můj osobní názor na výběr partnera vystihuje nejvíce známé úsloví o hledání jehly v kupce sena.
Věděla jsem, na co se jí mám zeptat, jenom proto, že jsem se v podobném rozhovoru také kdysi ocitla, a to právě na straně odpovídajícího.

Tenkrát ve mně byly ještě zbytky působení puberty a nepřicházelo mi na jazyk nic rozumného. Naopak, moje mysl se obrátila na  módní oblečení a také na tehdy velmi elegantní účes "na patku". Čím delší patka, tím vhodnější partner.

Ale ani později to nebylo o nic jednodušší. Totiž klást povrchní důraz na atraktivnost druhého pohlaví bylo pro mě natolik zažité kriterium, že jsem se ho zbavovala jen velice těžko a dlouho. A také bolestivě. Rozsvítilo se mi poměrně pozdě, rozum zvítězil nad "patkama", a nakonec jsem si našla vhodného manžela.

Ale to až potom, co jsem si uvědomila i jiná fakta.
Dvojice či pár se podle mne mají doplňovat. To, v čem vy vynikáte, tedy teoreticky váš partner ovládat nemusí. A naopak. Dle mého pozorování neexistuje dvojice, která by fungovala na jiném principu.

Jste schopní, praktičtí a inteligentí?
Najděte si někoho citlivého a přátelského. Potřebujete se přece také někdy zasmát.
Je vám nejlépe ve společnosti a poletuje nejraději zvesela kolem?
Najděte si někoho, kdo se postará o vaši praktickou stránku života.
A podobně...

Nejsem žádná vědma, vaši kritiku předem přijímám.
Já jen - kdyby mi tyto věci někdo řekl (a dlouze vysvětlil) před patnácti lety, mohla jsem si ušetřit mnoho nepříjemností.
Chci tím vším jen říct: Nečekejte na svého prince, který k vám jednoho krásného slunného rána přijede na bílém koni. Můžete totiž po čase zjistit, že princ je skrytý despota a bílý kůň jen stará herka. A navíc, kdo ví, zda by se vůbec někdy přikodrcal!?

Nakonec -  pohádky s princi a šťastnými princeznami jsou jen v pohádkách.
A pohádky jsou pro děti...