Ahoj lidičky,
nejprve jsem si myslela, že k dnešnímu volnému tématu nemám co říct, ale jeden článek mě přece jen inspiroval. Nejsem typ člověka, co se rád svěřuje, ale někdy je třeba se vykecat.
Jsou to již 2 roky, co se nám narodil krásný chlapeček, na svět se vyklubal trochu dřív, než se čekalo, ale vše dopadlo O.K. Náš život plynul tak nějak v pohodě - mateřská, péče o dítě a o rodinu - první úsměvy dítěte, první krmení a mnoho dalších radostí, které mateřství a péče o dítě přináší. O probdělých nocích, růstu prvních zoubků a těch ostatních starostech nemá cenu psát, protože to je přece vedle radosti z našeho malého sluníčka hned zapomenuto.
Ale člověk se rád nechá unášet dojmem, že je vše skvělé a krásné a že se nemůže nic stát. A pak jednou jako blesk z čistého nebe nám dětská lékařka řekla, že budeme muset absolvovat s malým genetické vyšetření - jeho růst neodpovídá grafu vývoje dle věku......... Byla to pro mě strašná rána, píšu "pro mě", protože manžel je strašný kliďas a bral vše tak nějak v pohodě, nepřipouštěl si možnost, že by něco bylo v nepořádku.
Genetické vyšetření jsem si vyžádala co nejdříve, moje nervozita a nejistota mi totiž nedovolily čekat. Ještě dnes si pamatuji, jak jsme s manželem čekali celý rozklepaní, co vyšetření přinese - abyste rozuměli, nejednalo se o nějaké odběry krve, na naše sluníčko se měl jen podívat primář genetického oddělení a říci co a jak a co bude dál.
Výsledek vyšetření byl, že dítě je psychicky úplně v pořádku, vnímá, reaguje, odpovídá vývoji, ale jedná se o pravděpodobnou vadu růstu. Jestli je tomu skutečně tak, to ukáže čas - tedy za půl roku absolvovat další vyšetření stejného typu a budeme vědět více. Ani po půl roce nešlo určit, jestli je dítě tak malé po mně (jsem menšího vzrůstu) a nebo jestli se jedná skutečně o poruchu růstu (možnost, že bude mít kratší končetiny, delší tělo).
Přesné určení má nastat až ve 3 letech. A já mám strach, neustále sleduji své dítě v porovnání s ostatními, ale nejen v růstu, ale i v mluvení, projevu a chování. Když ho večer ukládám do postýlky a dívám se na jeho krásný roztomilý obličejíček, tak si nic takohového nepřipouštím, ale jsou dny, kdy se v mé hlavě odvíjejí katastrofické scénáře....
Bojím se, že dítě bude skutečně mít poruchu růstu - my ho budeme milovat pořád stejně, protože to je náš poklad, prostě sluníčko našich životů, ale dnešní svět je tak krutý vůči těm, kteří vybočují z řady... Jak se k němu budou chovat děti ve škole, bude moci sportovat a co až dospěje? Nebude nám někdy vyčítat, že je "malý chlap"?
Snažím se na to moc nemyslet, ale věřte mi, že tohle bude nejdelší rok mého života... už chci vědět výsledek, protože ta nejistota je mučivá.
Přesné určení má nastat až ve 3 letech. A já mám strach, neustále sleduji své dítě v porovnání s ostatními, ale nejen v růstu, ale i v mluvení, projevu a chování. Když ho večer ukládám do postýlky a dívám se na jeho krásný roztomilý obličejíček, tak si nic takohového nepřipouštím, ale jsou dny, kdy se v mé hlavě odvíjejí katastrofické scénáře....
Bojím se, že dítě bude skutečně mít poruchu růstu - my ho budeme milovat pořád stejně, protože to je náš poklad, prostě sluníčko našich životů, ale dnešní svět je tak krutý vůči těm, kteří vybočují z řady... Jak se k němu budou chovat děti ve škole, bude moci sportovat a co až dospěje? Nebude nám někdy vyčítat, že je "malý chlap"?
Snažím se na to moc nemyslet, ale věřte mi, že tohle bude nejdelší rok mého života... už chci vědět výsledek, protože ta nejistota je mučivá.
Přeji všem krásný den a mnoho zdravých dětí
věrná čtenářka
Aluš
Pevně držím za celou redakci palce, ať vše dobře dopadne. A věř, že na světě nejsou jen lidé zlí, ale je i hodně hodných, a i kdyby ty výsledky nedopadly dobře, že bude mít celý krásný život před sebou...
Nový komentář
Komentáře
Neboj, doktori taky nevi vsecko, a vubec, nekdo je malej a jinej zase vetsi. Kdyby byli vsichni stejny, byla by to otrava. A mmch jeden z mych nejoblibenejsich muzskych je prtavej kratkonozka o kus mensi nez ja - a vubec na tom nezalezi.
Taky nejsem žádná čára, mám 160, starší synek patřil až do 13 let k nejmenším ve třídě, teď má 185 cm. Takže si nedělám starosti ani s tím menším, který je tady skoro nejmenší ve třídě a některé děti ho přesahují skoro o dvě hlavy. Tak buď v klidu. Takových doktorů, co by chtěli nacpat každé dítě do tabulky, jsem už viděla...
palubka: Moje babička měla 145 cm a nikdy mi nepřišlo, že by byla malá
. Máma má 151 cm. Ale když jí poznáš máš pocit, že má alespoň 2 m 
.
Ach jo ... moc jsi mě nepotěšila, protože čekám své první dítě a jsem malá. Tak na co jsou sakra všechny ty genetický testy, který za 3 týdny podstoupím, když nedokážou určit všechny možné choroby? Držím ti pěstičky
Zrovna nedávno šel v TV dokumentární pořad o dětech s poruchou růstu a léčili je růstovými injekcemi, možná i nějakými patáčkami (nejsem si jistá),pravidelnými měřeními zjišťovali úspěchy a dařilo se!Tak hlavu vzhůru.Medicína jde kupředu mílovými kroky,právě v tomto okamžiku někde v laboratoři vymýšlejí nové a nové medicíny, tak musíme věřit, že na takové nemoci budou brzy léky a že bude na světě líp!
Nervozni budeš až při tom vyšetření,tak se nestresuj půl roku nebo rok dopředu! Kluk je podle všeho šikovný, nijak zaostalý, tak proč si dělat hlavu!
Ty si hlavně nesmutni!Zakaž si černé myšlenky, buď pozitivní a uvidíš, že to bude v pořádku!
Buď klidná a vše bude jistě o.k.
Určitě to bude v pořádku-nekaz si hezké chvíle se svým dítětem. Můj syn(dnes už skoro 20let)má celiakii a to mimo jiné problémy,znamená i menší vzrůst.Jak já byla neštastná,když mi to v jeho 8letech oznámili,že bude malinký a chudý,jak bude vypadat,až dospěje.Dnes má 178cm,je sice hubený,ale výšku má snad normální(vzhledem k tomu,čím mně strašili).Takže - hlavu vzhůru a nic se nejí tak horké,jak se to uvaří.
Pavllína:
Souhlasím s palubkou, nic si z grafů nedělej. Možná, že nebudeš mít doma dlouhána, ale sama víš - jeho výšku budou předhazovat jenom pitomci, kteří si důvod k posměchu vždycky najdou, i kdyby to měla být třeba barva tenisek. A když ho vychováte jako sebevědomého člověka bez sebelítosti, tak ho to bude jen otravovat, ale ne deprimovat. Tím spíš, pokud bude kliďas po tátovi.
Snaž se neničit si celý rok předčasnými obavami z výsledku. Pro dítě je to dlouhá doba a jsou daleko vnímavější, než si umíme představit. Proč mu ho kazit? Přeji ti hodně štěstí a síly.
Ať to dobře dopadne. Vím, že nikdy se člověk tak nebojí, jako když jde o zdraví dítěte. Držím palce
Ted jsem znova četla tvůj článek a ty tam píšeš, že přesné určení má nastat až ve třech letech..možná je to shoda..možná mají k těm třem letům nějaký důvod.
Tak znovu přeju pevné nervy.
Nechápu proč se na něj jen pan primář podíval?! Proč už mu rovnou nevzali krev a neudělali genetické vyšetření..zase taková zátěž to pro dítě není . (mému synovi to dělali ve třech letech)
Jestli jsem tomu dobře rozumněla byla by to genetická choroba..a to se poznat dá tedy už ted.
Jinak pokud by se jednalo jenom o menší vzrůst..i to se dá korigovat - hormonálními injekcemi..
Ale snad vše dobře dopadne a nebude třeba nic řešit. A i kdyby se stalo, že bude menší buďte šťastný, že po psych.stránce je v pořádku.
Držím palečky a myslím na vás.
Musíš věřit že vše dobře dopadne...naděje umírá naposledy....A kdyby náhodou to nedopadlo (a to vám nepřeji) tak se nezatěžuj chováním ostatních lidí, mám známou, které se narodil chlapeček s poruchou růstu...bude malý...no a co? Ve školce s tím žádné problémy nikdy neměl a ve škole taky ne. Je chytrej, šikovnej a moc hezkej...Přeji hodně štěstí a určitě to bude dobrý....mimochodem mám synovce a toho typujou podle výšky na 3-4 roky (za pár dní mu bude 6) taky nemá mít po kom být velký...hodně štěstí a zbytečně se nenervůj, jen si tím ubližuješ...dobře to dopadne...
To je smutný
. Držím 