Poprvé otěhotněla ve dvaceti letech. Nastávajícího manžela a otce svých dětí poznala ve své první a jediné práci, odkud odešla na mateřskou dovolenou po necelém roce. Kvůli zdravotním komplikacím ale byla víc doma než v kanceláři. Když byly první dceři dva roky, začali se opět snažit o miminko. Nechtěli mít doma jedináčka. Shodli se na dvou dětech jakožto na ideálním počtu. A tak přišla na svět Klárka. Jenže teď je všechno jinak. Petře není ještě ani třicet let a je těhotná počtvrté.

Foto:Shutterstock

Nedokázala jsem se vrátit

„Jak se blížil čas nástupu do práce po rodičovské dovolené, najednou se mě začala zmocňovat panika. Zvládnu děti i zaměstnání? Dokážu se někde zapracovat, když nemám žádnou praxi? A vezmou mě bez ní? Mám jen maturitu na gymplu. Strach byl čím dál větší a já přemluvila manžela, abychom měli další dítě. Třeba to tentokrát bude kluk, kterého si tolik přál,“ vzpomíná Petra na rozhodnutí otěhotnět potřetí. Narodila se Eliška.

Strach se stupňoval

Jenže Petřin strach z návratu do pracovního procesu tím jen vzrostl. Čím více let byla doma s dětmi, tím méně si věřila. „Spásný nápad mít čtvrté dítě jsem nejprve zavrhla. Manžel nás sice uživí, ale náš byt není nafukovací. Jenže lepší plán nepřišel, a tak jsem Davida začala znovu přemlouvat. Nejdřív dalšího člena rodiny rezolutně odmítl. Jenže jak jsem ho nenápadně nahlodávala, že to tentokrát už se synem musí vyjít, postupně vyměkl a na čtvrté miminko kývl. A tak jsem těhotná počtvrté,“ usmívá se Petra, která jen doufá, že pod srdcem tentokrát skutečně nosí chlapce.

Děsí ji zodpovědnost

„Každopádně je to ale obrovská úleva, že mám zase na další roky klid. Co bude pak, to teď neřeším. Je to ještě daleko. Na to malé se hrozně těším, i když to bude záhul. Myslím si ale, že rozhodně ne větší než někde v kanceláři. Nevím, jestli mi na to ještě zbyla mozková kapacita. Děsím se té zodpovědnosti. A dělat někde rukama, to by David nerozdýchal,“ dodává Petra.

Čtěte také:

Reklama