Zdravím Žena-in.cz, :-)
na dno jsem si sáhla před třemi lety - od malička jsem vcelku aktivní a vždycky jsem milovala kolo. V létě jsme vyrazili na dovolenou do středních Čech, do chaty u rybníka, kam jsme se od jara hrozně těšili. Druhý den jsme jeli navštívit moji babičku do 25 km vzdálené vesnice. Měla jsem jen šortky, plavky, kšiltovku a batoh na zádech, kde jsem vezla víno pro babičku.
Pospíchali jsme na plánované grilování s příbuznými, takže jsme pořádně šlapali do pedálů. Sjížděli jsme z kopce na křížovou křižovatku, kde jsme odbočovali vpravo, a já se ze zvyku otočila. Kolo mi uklouzlo na štěrku a já spadla na pravou stranu. Hned za mnou zastavila dodávka plná Romů (skoro bych věřila, že "bílí" by ani nezastavili - dle testu na ČT, který jsem nedávno viděla), kteří nás s koly naložili a odvezli k babičce. Bolela mě hlava, ale reakce jsem měla normální. Na těle jsem měla jen silniční lišej, nic hrozného. Přítel mě strčil pod sprchu, abychom vymyli špínu, já se pak chtěla jen vyspat a odpočinout si. Teta pracuje u záchranky, proto jí přítel radši zavolal, aby přijel lékař. Ani ten na mně neshledal něco v nepořádku, jen mi preventivně udělali na CT hlavy.
Když však koukli na rentgen hlavy, okamžitě mě odvezli na JIP - měla jsme prasklou lebku a hematom na mozku. Nesměla jsem se ani pohnout, dva dny jsem byla připravená na operaci hlavy, moje snímky zkoumali odborníci z Prahy. Byla jsem zoufalá, představovala jsem si operaci, co mi budou dělat, bylo mi líto zkažených dní, jen jsem brečela, a to mi lékaři zkoumali kapesník, jestli mi neteče něco "z mozku". První týden byl hrozný, nesměla jsem vůbec nic, jen mě testovali a kontrolovali. Každý se mě ptal, jestli jsem měla helmu - "samozřejmě", že ne.
Po převozu do našeho města se všechny procedury opakovaly. Doktor mi řekl, že vzhledem ke zranění mám obrovské štěstí, že se mi nepoškodil mozek, byla velká pravděpodobnost poškození pohybových funkcí a řeči.
Dlouho potom jsem měla velké bolesti hlavy, veškerý sport pro mě na delší dobu skončil.
Na kolo jsem si troufla až po dvou letech, bez helmy však nejedu ani "do obchodu".
To byl můj nejhorší zážitek, navíc jsem svojí hloupostí způsobila hromadu starostí a strachu i svojí rodině.
Zolinda
Milá Zolindo, brr, úplně mě zamrazilo. Uf, naštěstí to dobře dopadlo, ale věřím, že jsi prožívala opravdu těžké chvíle. Díky za Tvůj příspěvek...myslím, že je i dostatečně poučný.
Nový komentář
Komentáře
zolinda: tak sorry, ale tohle jsi tam nějak nenapsala. máš tam "Bolela mě hlava, ale reakce jsem měla normální." nic víc
bez helmy už několik let nejezdím
jezdím hlavně v terénu a tam není nouze o pády a já bojím bojím o svoji gebulku
takže pro jistotu i když jezdím bezpečně...
Zrovna tento týden mám roční "Výročí", kdy mi asi přilba zachránila život, spravilo to jenom pár stehů a kompletně sedraná polovina těla. Holky, bez přilby ani ránu.
záchrankový lékař přijel na zavolání tety kvůli odřenému boku a bolesti hlavy?
a pak jí u babičky udělal CT?
prasklá lebka není rozpoznatelná pohmatem?
Bez helmy ani ranu
Sice si vni pripadam jako sasek, ale stoji mi to za to!!!
a preju hodne
Doufam, ze uz je vse v poradku
škoda že si to většina lidí uvědomí až pozdě
ještě že vše dobře dopadlo
Ještě že to dobře dopadlo
Chvíli před přečtením tohoto příspěvku jsem uvažovala, že poprvé pojedu na kola s kamarády s helmou a vidím, že je dobře, že jsem si ji konečně koupila, budu klidnější