Sbírání bylinek bylo vždycky koníčkem mé babičky, znala jich nepřeberné množství. Nejstarší herbář máme doma už z roku 1932, ještě napůl německy, ale zato s krásnými obrázky.

Já jsem její „čarodějnictví" zdědila po ní - a taky jsem s tím zažila docela dost různých příhod.

Jedna z nich byla z nedávné doby, kdy mi volal kamarád, že ho bolí hlava a nemůže spát. Měl po rozchodu s dívkou a pořád na to musel myslet. Poradila jsem mu čaj z dobromysli - oregana, který spolehlivě uspává. Nejprve jsem ho musela ujistit, že se to normálně dává do vaření a že se opravdu neotráví, že účinky jsou známé  - ostatně po čem by měli Italové tak dobrou náladu? Asi po pěti minutách kývl, že to tedy zkusí. Zdůraznila jsem mu, že jen jednu lžičku do hrnku vařící vody, neluhovat déle než pět minut, protože bylinka obsahuje opiáty a mohlo by mu být zle, a vypít vlažné... ovšem je to mužský, že ano? On samozřejmě potřebuje pořádnou dávku... takže šup do hrnku dvě lžíce, hup tam trošku vod,y a když už jsem to tam nasypal bez čajítka, přece to nebudu lovit ven? Jo a ještě to vypadá moc čajíčkózně, tak tam chrstneme šťopečku slivovičky, aby to mělo nějakou chuť a já to bejlí přežil... úplně živě si ho představuju, jak si vaří ten svůj lektvar a při tom se sám přesvědčuje, že se přece nemá co stát... stalo. On je totiž dobromysl dost silný, a tak v kombinaci s únavou a slivovicí udělal své. Nejen, že kamarád spal jako dudek až do oběda druhého dne, ale ještě navíc mluvil ze spaní... jeho maminka se prý nestačila divit a od té doby se mu vyhýbá. A kamarád? Před týdnem si objednával pizzu - bez koření, prosím, hlavně ty bylinky nedávat...

Ovšem i ženská se může vyznamenat - moje známá zásadně nechává heřmánek spařit aspoň deset minut, aby se „vypláchl ten hnůj, co se louhuje první". Ani vědecké pojednání ji nepřesvědčilo, že po takové době louhování už v heřmánkovém čaji nejsou žádné látky, kvůli kterým by jej musela pít, a že by udělala líp, kdyby si s takto vyrobeným odvarem umyla vlasy...

A na konec ještě bylinky, tak jak jsem je našla v jedné závěrečné práci - šlo o prezentaci našich bylin a rostlin... před námi se i postupně objevily:
srdečník, laskavec, potměchuť, vstavač a sléz...

Těžko říci, jak ten dotyčný na tuhle kombinaci přišel.

Pajda

Milá Pajdo,
díky za roztomilou příhodu z vaší čarodějné kuchyně. A nevíte, jestli existuje nějaká bylina na lidskou blbost?