Sabaty byly údajně pečlivě organizovaná setkání čarodějnic s ďáblem, kterému se tu čarodějnice klaněly. Zároveň se tu školily ke zlu a oddávaly se zvrhlým choutkám. Představa těchto setkání se stala součástí čarodějnických projevům poměrně pozdě a jejich význam vzrostl teprve na sklonku 16. století.

Tajné skupinky lidí se jistě scházely na osamělých místech, do popisu sabatů měla tato setkání daleko. K účasti na sabatech se přiznaly tisíce žen, které tou dobou zjevně spaly v posteli. Tato doznání na nich byla vynucena mučením či vymámena pod vlivem alkoholu, drog či nedostatku spánku. Některé z nich toužily po slávě, jiné zaměňovaly své představy a strach s realitou, další se chtěly pomstít sousedům. Žena obviněná z čarodějnictví bývala donucena označit spoluúčastníky sabatu.

Představy o tom, co se na sabatech dělo, jsou značně různorodé, i když se v základních rysech shodují. Čarodějnice se scházely k sabatům po setmění a cestovaly mnohdy nezvyklými prostředky, například na košťatech nebo na hřbetech démonů. Někdy si jako doprovod braly děti. Potvrzovaly tu svou oddanost ďáblovi, povídaly mu o svých zlých skutcích a přijímaly od něj radu, pochvalu či napomenutí. Pak hodovaly, tančily a oddávaly se nejrůznějším oplzlostem. Velký lovec čarodějnic, Francouz Pierre de Lancre, na počátku 17. století zaznamenal velké množství praktik, provozovaných čarodějnicemi v Baskicku.

Baskické čarodějnice sály dětskou krev, zneucťovaly hroby a pojídaly mrtvoly. V jiných krajích se vyznačovaly svatokrádežemi a rouhačstvím, k nimž patřilo zejména znesvěcování hostie na všechny možné způsoby. V Anglii bylo při sabatech velké množství jídla, včetně masa, másla, sýra, chleba a vína. Švédské čarodějnice zase milovaly mléko, ovesnou kaši a sladké bílé pečivo.

Sabaty se prý konaly pravidelně 31. října (Dušičky), 30. dubna (Čarodějnice neboli Valpuržina noc) a v den čtyř pohanských svátků, které křesťanství přijalo za své: 2. února na Hromnice, o svatojánské noci 23. června, na dožínky 1. srpna a 21. prosince na svatého Tomáše. Mohly však být i častější.

Počty účastníků na sabatech omezovala jen fantazie lovců čarodějnic. De Lancre mluví o 100 000, většina doznání ale udává 50 nebo 100.

Tak co milé čarodějnice-in? Chystáte se ve středu na váš slet?  

 

S pomocí knihy Almanach tajemna zpracovala  

   
Reklama