Dnes je 30. dubna, den značící večerní tradici upalování čarodějnic. Jedná se o velmi starý, lidový zvyk, při němž se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. My budeme nejen slavit jaro, ale také si povídat o čarodějnicích. Živých i neživých.
Tématem dnešního vydání jsou Čarodějnice. Nebudeme je však upalovat, budeme si o nich povídat a budeme je velebit. Alespoň já určitě. Povím vám pohádku o čarodějnici, která je lepší než alarm.
POHÁDKA O JESENICI
Už ani nevím, kdy jsem začala prvně sbírat čarodějničky. Určitě to bylo ještě v dobách studií, kdy mi kamarád ze škodolibosti jednu takovou koupil a dal mi ji se slovy: „To jsi celá Ty.“
Tehdy jsem se urazila, nicméně s postupem času zjišťuji, že jsem jí opravdu čím dál více podobná. :)
Od té doby se moje sbírka rozrostla na úctyhodný počet, blížící se ke třem stovkám. Spousta lidí, kteří k nám chodí, kroutí hlavou, jiní moji sbírku obdivují. No, každý máme něco…
Na jednu čarodějnici jsem obzvláště pyšná. K našemu „splynutí“ však došlo za velmi zvláštních okolností.
Drahá jako čert
V jistém obchodě se suvenýry, v blízkosti Staroměstského náměstí, stála v celé své kráse ve výkladní skříni. Měřila dva metry… a drahá byla jako čert.
„Panečku, to je ale čarodějnice!“ Vzdychla jsem, když jsem ji tam poprvé spatřila. Její cena ovšem mé nadšení poněkud utlumila. Přesto, kdykoliv jsem šla kolem těchto míst, tak jsem se tam pravidelně podívala, jestli tam ještě stojí.
Stála, jako by čekala na mě.
No nic, oželím nové kozačky a bundu, anebo si na ni našetřím.
Blížily se Vánoce roku 2000. Kozačky ani bundu jsem oželet nemusela. Manžel se synem se domluvili, že se mi na ni složí. Ale koupit ji nepůjdou, aby šli jako dva blázni, dají mi peníze, a ať si pro ni jedu sama.
Šťastná jako blecha jsem se rozjela směrem ke Staroměstskému náměstí, zaparkovala, co nejblíže to šlo, a vydala se směrem k prodejně.
Zůstala jsem zkoprněle stát. Ve výkladní skříni místo čarodějnice seděl kulatý Budha.
„To snad ne?“
Zaprášená v koutě
Vletěla jsem nešťastně do prodejny.
„Vy už nemáte tu velkou čarodějnici?“
„Ne, odvezli jsme ji do Jesenice do skladu, stála tu už dlouho, nemohla se prodat.“
Uf, kámen mi spadl ze srdce. Neprodala se, protože byla drahá, ale „naštěstí“ ji nezlevnili, ale odvezli jinam.
„A myslíte, že bych si pro ni mohla do té Jesenice?“
„To já nevím, jestli se ještě prodává,“ odpověděla prodavačka.
„Prosííííím,“ zoufale jsem se podívala na prodavačku.
„Tak počkejte, já tam zavolám.“
Po pár telefonátech, včetně hovoru s majitelme prodejny, jsem slyšela ono sladké:
„Jeďte si pro ni.“
„Ty jsi ale tvrdohlavý blázen,“ řekl mi manžel, když jsme mu volala, že musím ještě do Jesenice.
Přijela jsem už po zavírací době, ale otevřeli mi a vedli mě do skladu. Tam stála „ona“. V koutě, zaprášená… čekala na mě.
Legrační bylo, když jsem ji posadila vedle sebe na sedadlo spolujezdce, protijedoucí řidiči se divili, a když jsem stála na červenou, bavila jsem se pohledy kolemjdoucích. :)
Čarodějnice lepší než alarm
A teď, abyste ještě věděli, že cena, kterou jsem za čarodějnici (pojmenovanou po místě nákupu: Jesenice) dala, se mi stokrát vyplatila. Není to totiž jen tak obyčejná čarodějnice.
Stojí hned u dveří v předsíni a je naprogramovaná tak, že když se ozve nějaký větší hluk, nebo šramot, tak se začne skřehotavým hlasem smát. A že je to od takové čarodějnice pořádně strašidelný smích.
Zvláštností ale je, že jenom v noci, když je všude kolem naprostý klid. (Jinak by se přes den smála pořád.)
Vidět ji ve dveřích nějaký zloděj, tak mu asi zamrzne úsměv na tváři. V naší čtvrti se byty vykrádají hodně. Velké křídlové dveře zloděje jakoby vyzývaly, stačí kopnout a jsou vyraženy.
Nejednou jsme slyšeli s manželem kolem půl třetí v noci její smích. A nejednou jsem si řekla, ještě že tam stojí. Už tři byty v našem baráku byly vykradeny. Jen náš nic (musím zaklepat). Bodejť by ano, když máme čarodějnici lepší než alarm.
moje Jesenice :)
P. S.: A jak souvisí všechny moje čarodějničky s dnešním tématem a tradicí vítání jara? Velmi úzce. S prvními jarními paprsky se totiž začnou všechny jakoby usmívat. Asi mají radost, že zase unikly upálení. :)
Pokud se Vám dnešní téma líbí, přidejte se ke mně se svými příspěvky.
Téma dnešního dne: Čarodějnice
- Byla jste někdy na pálení čarodějnic?
- Dodržuje se tato tradice u vás ve městě / na vsi?
- Vědí například vaše děti něco blíže o této tradici?
- Už jste někdy o někom řekla: „To je stará čarodějnice…“
- Znáte nějakou „opravdovou čarodějnici“? (Ať už se jedná o kartářku, nebo třeba o tchýni“ :)
- Věříte na nadpřirozené schopnosti některých žen?
- Líbí se vám knihy a filmy s čarodějnickou tématikou?
- Už jste někdy někoho očarovala? (třeba manžela:)
Jaké jste k tomu použila praktiky? - A také: Znáte někoho, kdo sbírá čarodějničky?
Herečka Květa Fialová říká, že v každé ženě je kousek čarodějnice, záleží jen na ní, jak se svými nadpřirozenými schopnostmi naloží.
Jsem zvědavá, jak naložíte s dnešním tématem. Budu se těšit.
pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz
Jedna z pisatelek obdrží krásný dárek: Unikátní knihu nakl. Knižní Klub: Krása stromů a samozřejmě malou čarodějnici :)
Nový komentář
Komentáře
No, já nevím jak to máte s čarodejnicemi vy a jak mohou být lepší než alarm, ale třeba já docela dost často vzpomínám na takové ty elektronické závěsné čarodejnice, které vždycky při nějakém hluku začaly hrozně řvát... Asi by to ale jako alarm doopravdický nefungovalo a proto jsme se při hledání zabezpečení do domu vydali spíše cestou od firmy - https://www.jablotron.cloud
Já mam dobré zkušenosti se zabezpečením pomocí GSM alarmu
Sašenko, tobě sluší víc než té čarodějnici :-) super foto
Taky bych řekla, že ty fotečky jsou nádherné a děvčatům to moc sluší.
moc pěkné fotky
jedna hezčí,než druhá
mám doma také takovou hlídačku, ale je o hodně menší....
Tak to je vynikající hlídačka
tak ta je fakt parádní,a je podobná mojí babičce
Moje mamina má "šicí a žehlící" pokoj a tam má své čarodějnice pověšené.