
Podle statistik má asi 15% dětí z celé populace nižší nadání nebo nerovnoměrně rozvinutou inteligenci v oblasti rozumových schopností. 3 až 5% dětí trpí lehkou mozkovou dysfunkcí a má s ní problémy ve škole. Školáků, kteří trpí speciálními disfunkcemi jako je dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie… je již 1 až 3 % a počet těchto dětí se zvyšuje. Zároveň ale to, že dítě trpí dysfunkci, v žádném případě neznamená, že by mělo nižší inteligenci. V některých případech právě naopak, tyto děti vynikají v některých předmětech nad ostatní spolužáky. Při dnešních nárocích ve škole stačí, aby se dítě nemohlo celou hodinu soustředit a jeho snížená výkonnost jej posune do průměru až podprůměru. Při tom kolikrát zbytečně.
Psycholog, který pozná příčinu změny chování dítěte ve škole, může spolupracovat jak s rodiči a vypracovat jim individuální plán režimu dne a učení, tak i se školou a konkrétním učitelem. Pokud dítě nenavštěvuje přímo speciální školu pro děti trpícími dysfunkcemi, může být vzhledem ke svému problému známkováno a hodnoceno jinak. Problém je však v podchycení těchto vad a včasném rozpoznání. Jsou to vždy rodiče, kteří jsou s dětmi nejčastěji a kteří je znají lépe než učitel nebo psycholog a oni také musí udělat první krok k řešení. Ti, kteří se psychologů a „ocejchování“ dítěte brání, přidělávají jen další potíže svým vlastním dětem.
Nový komentář
Komentáře
je lepsi nepotrebovat
Přesto ale je lepší ho nepotřebovat. I když dneska je těch dětí s nějakým problémem spíš většina.