Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy v životě tou „druhou“ ženou, která žije  s rozvedeným mužem. A že ten muž bude díky dětem z prvního manželství ve velmi častém  kontaktu se svou bývalou ženou,“ říká na úvod svého příběhu třicetiletá Monika. Ale s tím musí počítat asi každá žena, která si něco začne s rozvedeným mužem. A není na tom nic neobvyklého.

Co ji ovšem překvapilo nejvíce, je skutečnost, že v té bývalé ženě svého současného muže našla opravdu skvělou přítelkyni. Dokonce se nebojí říci, že je jí v těchto dnech daleko větší oporou než její partner, který se jako otec neosvědčil výrazně ani napodruhé.  
 
Abyste rozuměli, nemám to teď úplně snadné. Starám se o své půlroční dítě, mám nějaké zdravotní problémy a můj manžel a otec dítěte je stále někde pryč,“ vysvětluje žena, která přiznává, že si vše představovala trochu jinak a jsou dny, kdy jí vážně docházejí síly.
 
S bývalou ženou svého muže se seznámila už v době, kdy začala se svým současným partnerem chodit. Měl tehdy na víkend u sebe své děti a Monika celkem výrazně přispěla k tomu, že úraz, který se stal jednomu ze dvou dětí, se obešel bez vážnějších následků. Její pohotovost tehdy ocenila právě i bývalá partnerka jejího muže. A od té doby byly obě ženy v kontaktu. Nejdřív jen kvůli dětem, které pendlovaly mezi rodinami, pak si čas od času zašly spolu i kafe a popovídaly si v duchu „mezi námi ženami.“ Monika se od ní například dozvěděla to, co tak trochu tušila. Že na jejího partnera není příliš velký spoleh a že si rád žije svým nezávislým životem.
 
Když mi teď bylo těžko a trávila jsem většinu času sama doma se svým dítětem, nabídla mi, ať u nich nějaký čas bydlím,“ usmívá se bláznivému nápadu, na který nakonec kývla, Monika. Bývalá manželka jejího muže žije se svými dětmi a novým partnerem ve velkém domě na venkově a pomoc nabídla Monice zcela spontánně, když viděla, jak je na tom mizerně psychicky i fyzicky. „Sedět sama s dítětem zavřená v malé garsonce a pátém patře bez výtahu, když nemůžete po operaci břicha své dítě ani pořádně nosit, totiž není žádná výhra,“ vysvětluje a dodává, že její manžel stále jezdí po nějakých služebních cestách, o kterých ani netuší, zda jsou reálné, nebo si je vymýšlí, aby s ní nemusel doma být.

Přátelství dvou žen mu vadí. Ale Monika se rozhodla, že dokud on se nezačne chovat jako zodpovědný táta, vracet se do jejich malého bytu nebude. "Často si říkám, že tato situace není dlouhodobě udržitelná, ale zatím to neřeším. Jsem šťastná, že mohu aspoň dočasně žít s lidmi, s kterými si mám co říct. A jen přemýšlím, jak jsem mohla být tak slepá,“ uzavírá své vyprávění Monika..  

Přečtěte si také: