Jsem učitelka a to samo o sobě prý už je diagnóza.

No dovolte, to je přece holý nesmysl! - zlobívala jsem se na počátku své učitelské kariéry… I nyní mě mírně popuzuje, když manžel či děti čas od času cosi zadrmolí o profesionální deformaci, a to i v situacích, kdy moje reakce mně samotné  připadají zcela v normě. Je snad něco „učitelského“ na tom, když těsně před obědem si ověřím, zda si všichni opravdu umyli ruce? A když mě rozhořčí, že projev hlasatelky v televizi není korektně spisovný?

Ale čím déle se svým povoláním žiji, tím více se přesvědčuji, že přece jen na tom něco bude. Můžu si tisíckrát říkat, že na mě moje práce nezanechává pražádné následky, že jsem zcela normální. Přicházejí však situace, v nichž usvědčím sama sebe, že fakt jsem ujetá!

Poslední den školního roku mě a mého syna sedmáka (pro nějž je samozřejmě velká lahůdka, že chodí do stejné školy jako jeho máma) doprovázel do školy manžel. Před vstupem do dveří jsem se zastavila, pohlédla na ně a se zdviženým ukazovákem pronesla: „A zdravit!“ Začali se oba řehnit jako koně a já jsem tam stála a koukala na ně, než mi to došlo… Jo, jo, je na čase si to trochu hlídat!

A tak, když jsem jela do jedněch maličkých lázní, slíbila jsem si, že si dám pozor na své projevy, že se budu v každém momentě kontrolovat. A taky nikomu neprozradím, že jsem učitelka.

Autobus mě dovezl přímo před lázeňskou budovu. Vystoupila jsem s kufrem a procházela zahradou po cestičce k hlavnímu vchodu. Nad ním na balkoně stáli dva muži asi mého věku. Když jsem přišla blíže, koukali na mě a nic. Bylo mi to trapné, tak jsem vzhlédla nahoru, pozdravila s korektní výslovností DOBRÝ DEN a zároveň porovnala špičkou boty rohožku přede dveřmi. A než jsem se přihlásila v recepci, už celá budova věděla, že přijela nějaká učitelka.

Jak na to prosím vás přišli?

Alena

 

Milá Alenko, z učitelek mám dodnes posvátnou hrůzu. Vždy když přijdu na rodičák, jsem zase ve stresu a s tááákhle malilinkatou dušičkou se třesu a lituju své potomky...

 

Kéž by bylo učitelek s tvým nadhledem více. A doufám, že jsem v tom textu neudělal moc chyb, abych to neměl za 5.

 

Dnes si píšeme o svých úletech, o tom, jak jsme ujetí a tak. A některé z vás obdrží dáreček. Ale jen ty, které mi pošlou něco hezkého, ujetého na můj redakční mail:

redakce@zena-in.cz 

 

Dnes již získali odměnu dvě z vás. Koukněte na předchozí novinky...

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY