rodina-seznam.jpg
Foto: Shutterstock

Rakouský psycholog Alfred Adler přišel začátkem 20. století s pojmem tzv. syndromu prostředního dítěte. Podle toho, jak moderní psychologie definuje tento pojem, prostřední děti mohou celoživotně trpět nedostatkem rodičovské pozornosti a mají proto ze všech možných sourozeneckých konstelací tu nejméně výhodnou pozici. Stejné stanovisko zaujímá i současný dětský psycholog Miroslav Vyhnálek: „Nedostává se jim tolik pozornosti, jako si vychutnali prvorození, neužívají si rodičovské bezstarostnosti a obdivu jako nejmladší děti. V této souvislosti zmiňuje psycholog tzv. syndrom prostředního dítěte, kdy prostřední ze sourozenců ztrácí svoji pozici narozením nejmladšího. Rodiče se točí kolem benjamínka, nejstarší sourozenec má svou pozici „pojištěnou“ už jen tím, že je první, a na prostředního tím pádem zbývá nejmenší podíl pozornosti. Komplikovaná pozice prostředního sourozence vychází z přesvědčení, že se nemá o koho opřít, že nikam nepatří.“

Jak podpořit prostřední dítě?

  • Vyvarujte se srovnávání se sourozeni - Zbytečně tím podporujete nezdravou soutěživost a nevraživost. Naopak se pokuste, aby každé z vašich dětí mohlo v něčem vyniknout a uspět.
  • Přidělte mu úkol - Nejlépe jeden či dvě drobné povinnosti, které budou jen jeho. Dítě se tak utvrdí v tom, že rodina je jeden velký tým a každý je v něm stejně důležitý.
  • Naslouchejte - K tomu není třeba příliš mnoho dodávat. Pokuste se rozdělit svůj čas spravedlivě mezi všechny děti a dejte mi prostor sdílet to, co je trápí.
  • Nechte ho být nejstarší - Pokud nejstarší sourozenec odjede na víkend nebo třeba na letní tábor, může si prostřední dítě vyzkoušet jeho pozici. Ostatně časem také může nastat situace, kdy nejstarší potomek odroste a prostřední převezme jeho místo.
  • Buďte shovívavá ke snaze získávat si pozornost - Možná se někdy chová příliš dětinsky a infantilně. Možná vám děnně klade nepřeberné množství otázek. I když to může být někdy únavné, pravděpodobně za jeho chováním stojí snaha získat si více pozornosti. Zkuste se zamyslet, zda věnujete svůj čas všem dětem spravedlivě. 

Prostřední a dospělost

Na druhou stranu se psychologové shodují, že pokud se prostřednímu dítěti podaří najít svou identitu a své místo v životě, stávají se v dospělosti výbornými diplomaty. Tuto teorii přímo podporuje i fakt, že celých 52 % amerických prezidentů bylo z řad prostředních dětí.
Prostřední sourozenci také podle odborníků hledají stabilitu i mimo svou rodinu. Mají sklony upínat se k přátelům, prarodičům a později k partnerovi. Od dětství se přirozeně učí empatii, trpělivosti a kompromisům.

Syndrom prostředního dítěte a vztahy

Není žádným tajemstvím, že naše rodina a sourozenci mají velký vliv na budování partnerských vztahů. Mnoho směrů současné mezilidské psychologie spekuluje také o tom, zda lze do páru nakombinovat ideální dvojici podle pořadí narození. Jak je to u prostředních dětí?

  • Nejstarší a prostřední
    Tato kombinace by mohla fungovat. Záleží tu ale také na věkovém rozdílu a pohlaví. Prostřední si musí dát pozor, aby se neustále nepodřizoval a nenechával vše na partnerovi a nejstarší musí mít na paměti, že je třeba nechat o některých věcech rozhodovat partnera.
  • Dva prostřední
    Složení páru se jeví jako ideální a do jisté míry tomu tak skutečně může být. Mohou se ale projevit problémy s komunikací, neboť oba jsou zvyklí se podřizovat.
  • Prostřední a nejmladší
    Tady podle psychologů mohou nastat problémy, pokud je prostřední věkově blízký nejmladšímu. Může pak partnera vnímat jako konkurenci. Opět je dobré vsadit na vzájemnou otevřenou komunikaci.
  • Prostřední a jedináček
    Prostřední se může pro jedináčka jevit jako zcela ideální partner. U nejmladšího totiž může jedináčkovi vadit jeho touha strhávat na sebe pozornost, u nejstaršího zase potřeba vše řídit. Prostřední bývají obecně ve vztazích nejvíce bezproblémoví, tudíž jsou pro jedináčka dobrou volbou.

A jedna malá rada závěrem

Není třeba ale přikládat z pohledu rodiče pořadí dětí přehnaný význam. Naproti propagátorům sourozeneckých konstelací stojí druhá skupina psychologů zastávající názor, že charakter jedince má silnější vliv než jeho rodinné zázemí. A především, každé dítě je unikát.

Čtěte také

zdroje: Weby Marienovakova, Eppi, Skvelyrodic, Wikipedie, respondenti redaktorky

Reklama