Zprvu se necítila stát se maminkou, to bylo Báře 28 let, následně nebylo s kým založit rodinu, a když už bylo s kým, nedařilo se otěhotnět. S partnerem vyzkoušeli vše, od bylinek, cvičení, po umělé oplodnění. Stále bez pozitivních zpráv. Když už nečekali, že se na ně štěstí usměje, stalo se. Bára přivedla na svět zdravého chlapce Olivera. V den porodu jí bylo 42 let.  A právě věk hrál poslední čtyři roky v jejím životě důležitou roli.

Přátelé i rodina si klepali na čelo, že ve středních letech chci být matka. Neustále jsem poslouchala, jak to špatně dopadne, jak ohrožuji zdraví své i miminka, jak to nezvládnu. Nic příjemného, byla jsem vydeptaná. Opravdu jsem se začala já sama bát,"  popisuje Bára. Kvůli špatnému psychickému stavu docházela na terapie. A to i po porodu. Nezvládala dítě, alespoň měla ten pocit a brala si reakce okolí moc osobně. Když bylo Oliverovi pět měsíců, v Barboře se něco přepnulo, došlo jí, jakou chybu dělá.

O tři roky později Bára prohlašuje, že zažívá nejkrásnější období. Ač je to těžké, přeci jen jí není dvacet let, je vděčná za dar v podobě syna. „Základ je v hlavě. Vykašlat se na reakce lidí. Je to váš život! Když se na mě teď někdo dívá skrz prsty, usměju se. Už si ani ze zlých průpovídek nic nedělám. Jsem starší máma, no a co? Já a přítel jsme unavení, ale šťastní. A šla bych do toho asi znovu...“

Čtěte také:

Reklama