Foto: Shutterstock
Autokratická výchova
Tento výchovný styl mnozí označují za přežitek z dob minulých, kdy byl rodič vnímán jako nepodmíněná a jednoznačná autorita. Hlavními znaky tohoto typu výchovy je vyžadování bezpodmínečné poslušnosti, tresty, zákazy a jasně stanovené hranice. Rovněž autokraticky smýšlející rodič povětšinou nechává dítěti jen velmi málo prostoru pro vlastní iniciativu či názor a často používají slova MUSÍŠ A NESMÍŠ. Častým výchovným prostředkem mohou být i fyzické tresty.
Výhody autokratické výchovy
Tento přísný typ výchovy má jednu nespornou výhodu a to tu, že poskytuje dítěti povětšinou striktně vymezené hranice, ve kterých se může pohybovat. Řečeno v kostce nabízí jistotu, protože dítě zpravidla vidí rodiče jako někoho, kdo všechno ví a vždy si umí v jakékoliv situaci poradit.
Nevýhody autokratické výchovy
Je třeba mít vždy na paměti, že každé dítě je jiné a individuální. Tudíž co platí na jedno dítě, nemusí platit na druhé. Úskalí autokratického přístupu k výchově je právě v tom, že nerespektuje individualitu a zpravidla také potlačuje jakoukoliv vlastní iniciativu. Z autokratické výchovy mnohdy vyrůstají dospělí úzkostní, očekávající tresty a nesnášející jakékoliv konflikty. Na straně druhé, u jiných jedinců se vyskytuje vzdor, rebelie a mnohdy i agresivita.
Čtěte také: Dyslektik není odsouzený ke špatnému prospěchu. Jak mu nejlépe pomoci k lepším výsledkům?
Anežka, 32 let: „Rodiče byli odjakživa hodně přísní. Zpětně ale nerozumím tomu, proč vlastně. Od mala o mě, co pamatuji, všichni hovořili jako o nepřirozeně hodném dítěti. Nikdy jsem neměla jediný průšvih, nelhala jsem, vždy jsem nosila jedničky, vystudovala elitní gymnázium a dostala se na univerzitu. Přesto mě rodiče za každou maličkost fyzicky trestali, extrémně kontrolovali a zvyšovali hlas. Nejhorší bylo fyzické trestání na veřejnosti, to ponížení ze sebe nedostanu asi nikdy. Následky jejich výchovy na sobě cítím dodnes. I jako úspěšná žena jsem stále úzkostná a vždy očekávám to nejhorší. Nesnesu, když někdo stojí přímo za mnou, mluví nahlas nebo mě kritizuje. Na terapii chodím už několik let, protože moje úzkosti a strachy mi velice komplikují život. S rodiči mám normální vztahy, nijak extra vřelé. Rozumím tomu, že sami neměli lehké dětství, ale nevím, zda dokážu někdy sama vychovávat děti.“
Liberální výchova
Liberální přístup stojí v opozici proti autokratickému. Jejím hlavním znakem je volné či žádné vedení dítěte a ponechávání volnosti a prostoru, „aby se dítko projevilo“. V našich končinách se pro tento výchovný styl vžilo pojmenování „americká výchova“. Argumentem zastánců liberální výchovy je často to, že chtějí být dítěti parťákem a kamarádem. Někdy se tito rodiče také bojí, že by je dítě nemělo rádo, pokud by operovali při výchově se zákazy nebo hranicemi.
Výhody liberální výchovy
Výhodou je bezesporu ponechání vlastní iniciativy dítěte. Často se liberálně vychované děti naučí samy zabavit a takzvaně si vystačit, protože jim rodina poskytuje dostatek prostoru pro jejich realizaci.
Nevýhody liberální výchovy
Nic naplat, dítě hranice při svém rozvoji skutečně potřebuje. Jak již bylo řečeno u autokratického přístupu, dávají dítěti pocit bezpečí a jistoty. Často vlivem nijakého vedení dostane dítě tolik prostoru, že ani neví, jak s ním vlastně naložit. Liberálně vychovávané děti se někdy projevují velmi rozjíveně, zlobivě anebo doslova nevychovaně. Také mohou mít později zmatek v autoritách a v tom, kdo je kamarád, kdo je rodič.
Ivan, 20 let: „Moji rodiče byli hodně zaměstnaní, a tak jsem většinu času trávil sám. Nikdy mi nic nezakazovali, nikdy mě netrestali. Co si pamatuju, neměl jsem doma ani jednu povinnost. Myslím, že mi tak chtěli vynahradit čas, který se mnou netrávili. Vždycky jsem měl dost peněz, dárků a už ve čtrnácti nebyl problém vyrazit na pivo. Když slyším o zkušenostech svých vrstevníků, jsem rád, že mě nikdy nebili, ale na druhou stranu s nástupem do práce vnímám, že nesnesu, když mi někdo říká, co mám dělat. Každý nadřízený mi připadá hloupý a upřímně? Neumím si představit, že bych měl do důchodu pracovat. Neznám to.“
Foto: Shutterstock
Demokratická výchova
Tento výchovný styl je v podstatě trochu kombinací obou předchozích a zároveň je pedagogy i psychology považován za nejprospěšnější. V demokratické výchově rozhodně funguje hierarchie a rodič je tím, kdo nastavuje hranice. Avšak je přístupný názoru potomků, a především jim jde v každém ohledu příkladem. Demokraticky smýšlející rodiče také respektují odlišnosti dětí. Inspirují, ale nezakazují. Nabízejí, ale nepřikazují. Na druhou stranu jsou důslední a vyžadují dodržení toho, na čem se obě strany dohodnou. Například: Ano, můžeš dnes protáhnout večerní příchod o dvě hodiny, budeš se mi ale hlásit a v sobotu pomůžeš na zahradě.
Výhody demokratické výchovy
Demokratická výchova je hodnocena jako ideální. Učí dítě zodpovědnosti i tomu, že vše má v životě následky. Buduje v dítěti osobnost, ale zároveň i empatii k druhým a rozvíjí kritické myšlení. Už jen tím, že rodič nemá být vnímán jako neomylný a bezchybný nebo jako ten, který má vždy pravdu.
Nevýhody demokratické výchovy
Jediným úskalím může být přetížení zodpovědnosti dítěte. Je třeba vždy vzít v potaz věk a způsobilost dítěte. Například není dobré šestiletému dítěti přenechat zodpovědnost za pravidelné užívání lékařem předepsaných léků. Důležitý je dohled, podpora a důslednost.
Veronika, 41 let: „Jako matka dvou dětí musím uznat, že moji rodiče byli úžasní. I když se mi v pubertě často zdálo, že jsou přísní a trvají na malichernostech, byli vždy spravedliví. I přes v rodině daná pravidla jsem vždy věděla, že každý problém má řešení a že tím, kdo mi ho nejlépe pomůže vyřešit jsou právě naši. Snažím se tak vychovávat i svoje syny a myslím, že se to daří. Jestli jsem si ale něco z výchovy mých rodičů vzala tak to, že příklady táhnou. A pokud chcete mít respekt, musíte ho sami dát."
Čtěte také:
- Sport i pro děti, které sportovat nechtějí
- Kvůli maminčině vážné nemoci musela Lucie předčasně dospět. Místo pubertálního divočení se naučila píchat injekce
- Mami, já chci být umělec! Má vaše dítě šanci uspět u talentových zkoušek?
Zdroje: Ústav pedagogickým věd - Mrg. Tereza Vychňopilová, Šance dětem - O nevhodné výchově, Renata Slavíková - škola pro rodiče, Autorka článku, respondenti redaktorky, odborný konzultant: Bc. Lída Čechová - předškolní a mimoškolní pedagog, Výchovné styly v současných rodinách a jejich vliv na volný čas dítěte
Nový komentář