Krásný příběh o svých prvních hodinkách nám poslala čtenářka s nickem Boženečka. Děkujeme a vy si přečtěte její příspěvek na dnešní téma

Hezký den. Krásné předvíkendové téma, které ve mně opět vyvolalo nezapomenutelné a krásné vzpomínky. Svoje první hodinky jsem dostala před neskutečnými 45 lety. Koupila mi je na narozeniny moje zlatá babička. Dodnes vidím, jak mi je třesoucí se, stářím scvrklou rukou podávala zabalené v plátěném šátku. Jak dlouho na ně musela, chuderka moje babička, šetřit. Říkala, že až umře, že na ni budu mít památku.

Rozbrečela jsem se, protože babičku jsem milovala a nechtěla jsem, aby umřela. Na druhou stranu asi taky štěstím, že jsem dostala tak nádherný dárek. A hodinky jako by mi přirostly ke kůži. Nosila jsem je pořád, furt a stále. Milovala jsem ten jejich jednotvárný a uklidňující tikot, když jsem večer usínala a hlavu měla položenou na ruce s hodinkama.

Holky mi je záviděly a já byla pyšná, jaký nosím na ruce poklad. Hodinky byly natahovací, drobné, měly tenoučké ručičky-se mnou absolvovaly celou základní i střední školu i první zaměstnání. Párkrát jsem si musela koupit nový řemínek, ale hodinky šlapaly neunavně dál.

Poprvé se mi pokazily asi po 12 letech, tři měsíce po babiččině pohřbu.Tak nevím, byla to náhoda? Hodinky putovaly do opravny, ale starý pán hodinář mi řekl, že už opravit nejdou. Byla jsem z toho tenkrát moc smutná. Odešla mi milovaná babička i moje milované hodinky od ní.

Samozřejmě jsem si po čase koupila hodinky nové, ale ty babiččiny mám schované ve šperkovnici spolu s malou černobílou fotkou mé babičky. Takže pro mě jsou hodinky hodně srdeční záležitostí, nosím je ráda a hlavně - zvyk je železná košile.

Krásný víkend vám všem přeje Boženečka.

To byl moc milý a dojemný příběh

Máte také nějaký, milé ženy-in? Vzpomínáte na své první hodinky? Ještě je máte schované, nebo jste je už dávno ztratila? Napište nám také něco o hodinkách? Patříte mezi ty, které hodinky považují za přežitek? Jaký na to máte názor?

Napište nám na redakce@zena-in.cz