Mám kolem sebe několik břichatých kamarádek. Mají už velké pupky a s jejich narůstáním rostou i podivnější těhotenské aktivity.


Jedna kamarádka natírá doma před porodem židle a dává nám na návštěvě k laku čichat. Prý si to dopoledne moc užila, protože lak se včelím voskem moc příjemně voní.
Je snad feťačka?
Ne, je jen těhotná a chtěla si užít dopoledne.  

Pak pobíhá po úřadech. Všude nechává deštník a musí se pro něj vracet. Ujde dvakrát tolik kilometrů. Pokaždé manžela informuje SMS: „Ztratila jsem deštník! Vracím se! Už ho mám! Už ho zase nemám! Mám ho! Nemám!“
Je snad blázen?
Není, je jen těhotná.

Druhá kamarádka byla také v devátém měsíci. Asi týden před porodem sezvala hosty na grilování. Odehrávalo se v novém panelovém domě na rozlehlé terase. Ráno před akcí šla nakoupit nějaké mlsání pro hosty a vzala s sebou tašku se smetím.

Když ji dole házela do prázdného kontejneru, spadly jí tam klíče.

Stála se svým obřím břichem mezi paneláky, před prázdným kontejnerem. Je to žena činu, ničeho se nezalekla a ihned začala jednat. Čím větší břicho, tím větší odvaha. Bylo potřeba se nejprve nakroutit správným směrem, aby se v té tmě klíče zaleskly. Byly tam. Úplně na dně. Začala se rozhlížet kolem sebe, jestli ji náhodou někdo nepomůže. Měla s sebou jen mobil.

Já už bych telefonovala: „Zabouchla jsem si, klíče mi spadly do kontejneru, přijeď si pro mě!“ Ale sakra, ženská čekající mimino? Ta si umí poradit sama z jakékoli šlamastiky. Nikde nikdo. Spousta lidí v práci a zbytek stál podle mě za záclonkou plastového okna a čekal, jak si budoucí máma poradí. Taky že si poradí!

Chytla se pevně kontejneru, aby se přehoupla. Nějak zapomněla, že má břicho… To se stává. I když už je obrovské, za takových situací se na něj zapomíná.

Pochopitelně se přes něj překotit nešlo. Nechtěla od kontejneru odcházet, aby jí klíče někdo nezaházel dalšími odpadky.  Začala okolo brousit a hledat klacík, kterým by klíče vysvobodila. Jako na potvoru tam žádný nebyl. Zbývalo jediné. Vlézt dovnitř za každou cenu. Kontejnery naštěstí stály v dřevěné ohrádce, na kterou se dalo stoupnout. Odtud už se tam lezlo daleko lépe.

Koho by v tu chvíli napadlo, že se ze dna hluboké nádoby na odpadky nemusí dostat ven? Nebo snad i uvnitř čeká nějaký stupínek pro těhotné, které tam hází se smetím i klíče?  Nečeká. Zůstala stát uvnitř.

Měla v ruce klíče a mobil.  Má snad teď volat svého manžela, aby pro ni přijel z práce? Šla jsem nakoupit, ale nějak ti teď stojím v kontejneru a nemůžu ven? Přijeď, než mě sousedé zahází odpadky? Těžko.

Musela jednat rychle, než ji někdo uvidí. Byli novými nájemníky a kdo ví, jaké by se pak o nich roznášely drby. Sebrala všechnu svou sílu a odvahu a prostě se tam odtud nějak vyšplhala. Břicho nebřicho. A to měla ještě strach, že děťátko přenosí! S takovými sportovními výkony?  Teď má krásného kluka přesně v termínu a je v pohodě.

Já sama dělám spoustu divných věcí. Jsem roztržitá, stále se pro něco vracím, poslouchám na půl ucha. Myslela jsem si, že horší už to být nemůže.

Ale proboha, holky, co až budu těhotná?
Stouplo mi sebevědomí. Vím, že jen dočasně, ale i tak to potěší mou chaotickou osobnost.

 

A zítra si o roztržitosti (nejen té těhotenské) budeme povídat celý den.
Těšíme se na vaše vtipné i škodolibé příspěvky.

Napište nám už teď!

Zajímavé články odměníme.

Reklama