kytky

Už brzy budete moci kdykoli snadno nahlédnout do našeho bylináře. Ne vždy je potřeba se při běžném problému ládovat antibiotiky.

Takové bylinky, jak mi mnozí jistě potvrdí, mají své místo a mnohdy jednak postačí, a jednak jsou bezpečně bez vedlejších účinků. Náš herbář bude řazen netradičně, ale domnívám se, že snadněji, totiž podle druhu neduhu.

Myslím, že když má člověk angínu nebo je jen nachlazený, cesta od bylinky k bylince a složité hledání a vypisování je složité.

Proto si u nás kliknete na chorobu a rovnou budete mít v jednom balíčku rostlinky, které se s ní dokážou poprat. Systém bude tedy obráceně.

Začnu ale úplně jinak. Totiž pilotním příběhem, který má s bylinkami mnoho společného.

Asi vám nemusím dlouho vyprávět, čím se zabývám, a můj styl života již jistě znáte. Také vás asi nepřekvapím, když řeknu, že bylinky neléčí jen drobné neduhy, ale jsou mimořádně účinné rovněž v pozitivní magii a hlavně se bez nich neobejde mnoho rituálů.

Lež, máš nahé nohy!

Bohužel, člověk v životě nenaráží věčně jen na samé dobré a poctivé lidi, byť musím s radostí říci, že v tom mém naštěstí převažují kvalitní lidé nad padouchy.

Výjimku tvořil kdosi na bývalém pracovišti.

Strašně jsem ten mobil chtěla a dokonce jsem si na něj šetřila. Byl to tehdy výstřelek módy, a tak nebyl z nejlevnějších. Musela jsem si ho objednat.  

Z obchodu jsem ho nesla do práce doslova jako svátost. Měl barevný displej a uměl přehrávat písničky i se slovy!!

mobÓ Bože!

Hýčkala jsem své miminko v podobě integrovaných obvodů a měla jsem chuť ho všem na potkání ukázat, což jsem také masově dělala.

Myslím, že někde daleko na Aljašce v té době žil starý poustevník, který byl jediný, kdo se mnou mou radost nesdílel. Patrně on jediný o ní totiž nedopatřením nevěděl.

Uložila jsem svého miláčka do šuplíku, kde hezky spinkal v krabici, a odešla svou radost dorazit řízkem.

Vrátila jsem se z oběda a s sebou jsem vláčela další kolegyni, která mou chloubu ještě neviděla.

Imitujíc fanfáry jsem otevřela šuplík…

...NIC!

Dostavil se pocit ne nepodobný tomu, když vás někdo praští kolejnicí. Odkrvil se mi obličej. Zapomněla jsem abecedu, takže jsem nemohla mluvit.

V druhé vlně se dostavil hysterický stav provázený záškuby těla a neartikulovanými výkřiky, kdy jsem rozcupovala krabičku na prvočinitele, nelogicky doufaje, že mobil snad jen zapadl do jedné z dírek v polystyrenu.

Třetí vlna – pláč a skřípění zubů.

Když jsem se trochu uklidnila, nehodlala jsem to tak nechat. Jenže jak zjistit, kdo je oním zloduchem? Věděli o tom přece úplně všichni, i místní psi.

Otevřela jsem doma babiččin grimoár v naději, že najdu kouzlo, jak odhalit zloděje.

Byla bych ochotna třeba povečeřet netopýří trus nebo si namazat chleba žabím hlenem, kdyby to pomohlo.

BYLO TAM!

čekanka...Najít čekanku byla sranda, že to musí být o půlnoci, jsem pochopila jako nutnou oběť, to, že ji budu rýpat bosou nohou, jsem akceptovala, a fakt, že jaksi celá musím být při tom nahá, se mnou neotřásl. Byla jsem pevně rozhodnutá.

Ve 23.45 jsem si oblékla šaty a bez spoďárů jsem se autem vydala k lesu, kde čekanka rostla. Nebylo to místo právě opuštěné. Také kde v Praze je, že? Musela jsem se tedy smířit s tím, že u Ďábličáku je sídliště.

Dorazila jsem co nejblíže k místu a zaparkovala. Vysvlékla jsem se a statečně pochodovala na louku. Nikdo nikde.

Kdyby vás zajímalo, jak dlouhý má čekanka kořen, tak OPRAVDU DLOUHÝ!

S ohoblovanou nohou na kost, psychicky i fyzicky vyčerpaná jsem kolem jedné opravdu vydolovala kýženou květinu. (Tu pak bylo doma potřeba po odříkání formule uvázat kolem levého zápěstí a jít spát. Ve snu se člověku měla zjevit tvář onoho zloděje).

Už jsem se těšila, jak se mi zjevuje nepoctivý obličej, když se mi zcela reálně zjevily hned dva obličeje. Byli mužů z hlídky městské policie. S debilním úsměvem, kryjíc se neúčinně trsem flóry, jsem cudně pozdravila.

„Dobrý večer, občanko, potřebujete pomoct?“
„Ne, děkuji.“
„Co tady děláte?“
„Rejpu čekanku, mohu se obléci?“
„A kde máte jaksi oděv?“
„ V autě.“
„To je vaše auto?“
„Ano.“
„Váš řidičský průkaz, prosím.“

Trvalo mi několik minut, než jsem jim vysvětlila, proč pobíhám nahatá po Praze osm, že nejsem ani opilá, ani totálně sjetá, že podobnou osobu nepostrádá blízká bohnická léčebna a že nejsem obětí nějakého násilníka či domácího teroru.

pol

Zato mě skoro dva roky na ulici zdravily radostně všechny hlídky policie. Brácha, jsa měšťák ve stejném obvodu, se mnou týden nemluvil.

Chápu, zajímá vás, jestli to celé k něčemu vedlo. Překvapím vás. VEDLO!

Dozvěděla jsem se to ale mnohem později. Kolega, o kterém se mi v noci opravdu zdálo a jehož obličej se mi zjevil skutečně jako v kině, mi to druhý den pochopitelně zapřel.

O několik měsíců později mi to ale přiznala jeho vlastní žena, které můj telefon ještě ten večer věnoval s tvrzením, že jej našel v tramvaji.

To už jsem ale měla mobil jiný a on už nebyl mým kolegou.

Bylinky jsou holt nejen cennými pomocníky v domácím lékařství, ale také v mnoha jiných případech.

Příště už přijdou první kapitoly našeho bylináře.

Reklama