Byli jsme při tom: Takhle se zachraňují životy

Když se na hasičské základně v Praze v reproduktorech rozezní hlášení o události, do minuty vyjíždí červené auto s posádkou. K těžším případům za ní v závěsu vyráží i velící důstojník. Dnes jsme součástí jeho posádky i my.

„Nějaká felicie je slisovaná mezi dvěma tramvajemi. Asi to bude ošklivé a my budeme muset vystříhávat zraněné z plechu,“ varuje nás velící důstojník nadporučík Pavel Hošek, který sedí za volantem. Vedle něj už zapíná řev výstražného majáčku jeho zástupce, nadporučík Roman Pazdera, a auto vyráží jako zběsilé.

Svištíme v protisměru, na červenou i do zákazů vjezdu rychlostí, že by se v člověku krve nedořezal. Před námi se to už žlutí sanitkami, chvíli před tím dorazilo i výjezdové hasičské auto s ohromným žebříkem a plošinou. Ty ale potřeba v tuto chvíli nebudou. Na kolejích jsou seskupeny řady nejedoucích tramvají, uprostřed všeho zmuchlaná Škoda Felicia. Na sedadle řidiče ale naštěstí nesedí krvavá troska, ale starý muž, jen s vklíněnou nohou mezi pokřivenými pedály. Je bledý jako stěna, z krku mu vytéká pramínek krve. „Nejspíš má jen zlomené rameno,“ přichází nás po chvíli informovat Pavel Hošek.

Chvíli se díváme, jak parta jeho podřízených opatrně muže vyprošťuje ze sedadla, on uléhá na přichystané lehátko a sanitka ho odváží do nemocnice. V jiné už jede jeho žena s otevřenou zlomeninou holenní kosti. „Měli hrozné štěstí, srážka s tramvají končí většinou daleko hůř,“ poznamenává Roman Pazdera, když nasedáme do auta a už bez majáčku se probíjíme pražskými zácpami zpátky na stanici.

To všechno je práce hasiče

Kdo si myslí, že současní hasiči likvidují pouze plameny, je úplně vedle. Výjezdů k požárům je totiž, zvláště v Praze, čím dál méně, zejména po plynofikaci topení. Kamen a sklepů s uhlím zde už totiž mnoho nenajdete, a to dřív byly nejčastější zdroje vzplanutí ohně. „Pomáháme lidem snad úplně se vším,“ říká velitel Hošek. „Odstraňujeme spadlé stromy, vylité chemikálie, zřícené budovy, zachraňujeme uvízlá zvířata, včelí roje i uprchlé hady, pomáháme při povodních. Naše sbory jsou cvičené k záchraně z vrtulníku, máme jednotku potápěčů i lezců – když se zablokujete na skále, tak vás zachráníme my,“ vyjmenovává služby národu.

Mnoho lidí to ale ví a pomoci hasičů dokážou zneužít. Než si volat zámečníka při zabouchnutých dveřích a draze mu platit, je lepší zalarmovat hasiče a tvrdit jim, že jste nechali vařit na plotně oběd. Otevřou vám dveře zadarmo. „V poslední době už ale tak benevolentní nejsme a neoprávněný výjezd si účtujeme. Otevření dveří vyjde asi na 2 500 korun,“ varuje zástupce Pazdera.

Hoří, má panenko

I když už dávno nehoří uhlí ve sklepech, a ani obligátní vánoční stromečky se díky elektrickým svíčkám nevzněcují na počkání, k domácím požárům stále dochází poměrně často. Pro majetek však následky nebývají zdaleka tak tragické,jako pro zúčastněné osoby. Důvodem je naprostá neznalost zásad správného chování při požáru.

Nejčastěji začne totiž hořet v kuchyni při vaření. Jestli se vám ještě nikdy nevznítil olej na pánvi nebo v grilu, patříte ke šťastné menšině. Až se vám to stane, NIKDY HO NEHASTE VODOU, ale utěrkami, ručníky, zkrátka zaduste! Jakmile použijete vodu, nastane doslova výbuch, oheň se rozstříkne po kuchyni a z vody se vytvoří obrovské množství vařící páry: Z 1 litru vody je jí 1700 litrů!  

Je takřka jisté, že vás tahle směs silně popálí a opaří, a to nejen povrch obličeje a těla, ale hlavně dýchací aparát. Otoky spálené průdušnice a plic vás pak do hodiny můžou zabít. „Smrt je pro nepoučeného nečekaná. Zachraňovali jsme muže, kterému se tohle stalo. Normálně sám sešel před dům, nasedl do sanitky, ale do nemocnice už nedojel. Šok a otoky ho cestou zabily a nepomohl mu ani přítomný lékař,“ varují hasiči. Nebezpečné jsou i hořící záclony, jejichž žhavé kousky se rozlétnou po bytě a zapalují další místa. Co dělat? „Na nic nečekat, zavřít za sebou dveře (aby se tím omezil přísun kyslíku) a utéct.“

Víte, že začne-li od záclon hořet sedačka naplněná molitanem, vzduch se za chvíli zaplní kyanovodíkem a zadusí vás? V nebezpečí uhoření jsou také daleko víc ženy, které mají natupírované vlasy ztužené lakem na vlasy. „Stačí malá jiskřička a hlava jim začne hořet jako věchet slámy,“ upozorňují naši průvodci. Vyděsilo vás to? Hasiči radí pořídit si do každé domácnosti ruční pěnový hasicí přístroj. Je univerzální, můžou se s ním hasit všechny zdroje ohně včetně elektrických a stojí jen něco kolem 120 korun. Samozřejmostí je hasicí přístroj do auta.

Jak to chodí mezi kluky

Jednotka se právě vrací od tramvajové kolize a my se jdeme seznámit s řadovými hasiči, kteří zachraňují v průměru 4-5 krát za den. Vítá nás Jan Kulhánek, dvaatřicetiletý velitel družstva, který zde pracuje už patnáctým rokem. Jeho družstvo se právě na dvoře chystá k nácviku záchrany sebevraha skákajícího z mostu a slaňuje z vysoko vysunuté plošiny.

„Je to zvláštní práce. Kdo to vydrží 5 let, už u hasičů zůstane až do důchodu. Jsme skvělá parta kluků vycvičených k bezchybné týmové spolupráci, a máme se rádi,“ chválí své povolání, když nás provádí základnou. Dole garáže pro klasická hasičská auta, i menší vůz se speciální vyprošťovací technikou, v prvním patře administrativa, kuchyně, kde si hasiči při 24 hodinových službách sami vaří, a pod střechou řada ložnic. Tady se v noci spí, ale i tehdy platí, že od nahlášení události k výjezdu jsou k dispozici pouhé dvě minuty. „My se je snažíme srazit na jednu,“ usmívá se velitel družstva a popisuje výjezdy, kdy se do aut řítí namydlení naháči ze sprchy a oblékají se až cestou. 

Při pohledu na partu mladých, vysportovaných a pohledných záchranářů věřím, že leckteré ženské oko by vášnivě zaplápolalo jako ohýnek, který by možná ani hasiči neuhasili, a i sám Jan Kulhánek tvrdí, že na jejich profesi se balit ženské dají. „Poslední roky naše prestiž velice stoupla, lidé nás považují za hrdiny, kteří jim vždy ochotně přispěchají na pomoc a nic za to nechtějí. Policie sice taky pomáhá, ale i sankcionalizuje, takže si u lidí tolik sympatií nezískala,“ říká. 

Než nám však stačí ukázat, jak se sjíždí z klasické hasičské kovové tyče, která má mimochodem průměr dobrých 20 centimetrů, rozezní se poplach. Hasič se v půli slova otočí, nechá nás stát, kde jsme, a mizí v útrobách domu. Než sejdeme pár schodů, už slyšíme burácivé houkání a skřípot pneumatik vozu vyrážejícího zachraňovat další smolaře.

Jak se stát hasičem

Stát se hasičem profesionálem není tak jednoduché. V celé republice byste nenašli jedinou ženu, zkrátka nedovedeme fyzicky tak zabrat, což je logické. Každý uchazeč musí mít maturitu a projít přijímacími fyzickými i psychologickými testy. Ani tehdy ale nemá vyhráno, protože ho čeká něco na způsob půlroční vojenské služby.

Začíná se pořadovými cvičeními, končí ohnivým trenažérem a zvládnutím veškeré dostupné zachraňovací techniky, včetně zdravotní první pomoci. Pak následují závěrečné zkoušky, ke kterým se ale spousta nastoupivších ani nedostane. „Často to nezvládnou psychicky,“ říká velící důstojník Pavel Hošek s upozorněním na vysoký podíl adrenalinu v krvi i ohrožení vlastního života. Kdo to ale zvládne, čeká ho práce plná dobrodružství, napětí a obrovského uspokojení. Nástupní plat je 18 000 Kč hrubého, léty praxe, úspěchů a postupů to ale může vytáhnout klidně na dvojnásobek.

Služby jsou dané stejně pro celou republiku. Čtyřiadvacet hodin práce, osmačtyřicet hodin volna. Nástup je ráno v sedm, kdy se podává hlášení, v době, kdy nejsou výjezdy, se trénuje, kontroluje technika a stav vozů, pořádají se školení. Kolem jedenácté večer si záchranáři můžou jít lehnout, ale zazní-li poplach... zbytek už víte.

V hasičském voze není jediné místo zbytečné. Posádku vždy tvoří jeden řidič a pět mužů, kteří dohromady umí úplně všechno potřebné. V celé Praze je deset stanic a 233 profesionálních hasičů, kteří v závažných případech spolupracují i s těmi dobrovolnými. „To není práce, ale poslání. A kdo to nestihne do třiceti, z toho se už dobrý hasič nikdy nestane,“ uzavírá velící důstojník Hošek.

Chtěla byste za muže hasiče? Už jste je někdy musela volat kvůli nějakému problému? Co si myslíte o hasičích?