Troubící svatební auta si obvykle získají pozornost lidí na chodnících i v oknech. Svatební den většina lidí považuje za něco v životě tak mimořádného, že jim stojí za to vyzdobenému autu, kde pravděpodobně sedí nevěsta, zamávat. Vyzkoušeli jsme si tedy, jak se lidé chovají, když se novomanželé nenadále objeví mezi nimi.
Pátek, 14 hodin, sokolovský kostel Svatého Jakuba Většího. „Novomanželé" Zuzka a Honza se fotí. Žádní svatebčané, jen oni dva. Upoutává to pozornost. Šaty dělají člověka, svatební ohoz novomanžele. Nikdo nepozná, že falešné...
Po krátkém pózování jsem propustil fotografa, svého bratra Milana, a s přítelkyní Zuzkou jsme vyrazili mezi lidi. Kdo se rád setkává s usměvavými tvářemi, v našich rolích by se na grilu úsměvů doslova usmažil.
Zvolili jsme si zahrádku restaurace na zdejším Starém náměstí. U sympatických servírek jsme nedokázali odhadnout, zda se tak chovají vždy, nebo je rozněžnil náš údajný stav. U kolemsedících byl ale důvod jejich pohledů zjevný. Čekal jsem, že na dvě koly s rumem dostaneme slevu, nebo nám je věnují jako pozornost podniku novomanželům. Bohužel. Stálo mě to kilo pade...
Následující hodinu jsme věnovali návštěvě mé daňové poradkyně ve vzdálenější části města, kam jsme se museli dopravit MHD. Soustředěné pohledy ostatních? O tom nepochybujte. Po kafi a malé účetní nudě jsme se chystali vrátit do centra města. Jízdní řád nám však dal nekompromisně najevo, že si budeme muset půl hodiny počkat. Od nadávání nás vyrušil potlesk nedaleké skupiny Romů. A komentáře: „Krásná nevěsta..." Hned jsem je od lichotek odrazoval. „Čerstvě vdaná! A s krásným ženichem!" Pochopili vtip. A dokonce nám sami od sebe nabídli odvoz. Jeden z nich se nám tedy pro následující chvíle stal taxikářem. Na rozdíl od profesionála po nás nejen nechtěl ani korunu, naopak nám ještě popřál hodně štěstí.
V očích ostatních jsme byli po obřadu, a po něm má následovat svatební hostina. Protože jsme byli najedení z domova, naše menu bylo omezené - litrovka laciného bílého a olivy s papričkou, které jsme si koupili ve večerce. Placení doprovázela otevřená ústa prodavaček, které posléze nahradily úsměvy.
Jako starý stopař, který takto procestoval půlku Evropy, jsem si chtěl otestovat, jak působí svatební šaty. Zuzku jsem přemlouvat nemusel. Je stejný dobrodruh jako já. Proto jsem si ji přece vzal. Podvečerní cesta pěšky na výpadovku směr náš rodný Chodov trvá asi dvacet minut. Během ní nám zatroubila stovka aut, mnoho lidí zamávalo, jedna paní nás dokonce poprosila, abychom se k ní přiblížili, že si nás z okna vyfotí. Foťáky zacvakaly i z několika okýnek projíždějících aut.
Než jsme však měli šanci otestovat nejlacinější formu cestování, uběhlo ještě pár hodin. Na konci Sokolova probíhala zahradní párty. „Pojď, zkusíme se projít hodně blízko u plotu. Určitě nás pozvou," řekl jsem z hecu Zuzce. Nevěřila. Prošli jsme se jednou a nic. Zuzka mi dávala sežrat můj špatný odhad. Vraceli jsme se k silnici, když v tom začala mávat jedna postava za plotem. Oslavenkyně xtých narozenin nás tam skutečně zatáhla. Sotva nás zavedla do párty stanu, následoval hromadný potlesk, pak první panák - „hodně štěstí", druhý panák - „ať nám to vydrží", třetí - „ať máme zdravé děti" ...
Dlouze po půlnoci jsme se vypotáceli zpět na silnici a úspěšnost ve stopování se z chuti testovat změnila na zoufalou nutnost. Půl hodiny nás nechal pán bůh stopařů pochodovat po okraji silnice! Projelo jen jedno plné auto. Naštěstí řidič druhého nás nepřehlédnul a díky svatebním šatům jsme si zřejmě získali dost důvěry, aby nás naložil. „Copak? Ona je ještě plesová sezona?" Zeptala se jeho spolusedící. Díky společenské i obyčejné fyzické únavě jsem se ani nezmohl na odpor. A hlavně jsem čerpal síly na svatební noc... :)
Budete ještě věřit tomu, že novomanželé, které potkáte, jsou skuteční? Usmějete se na ně a zamáváte?
Nový komentář
Komentáře
pěkný:D
No když budou mávat,tak proč nemávnout.Stejně do půl hodiny zapomenu,že jsem viděla nějakou nevěstu a ženicha,pokud to nebude někdo známý.
nemávám.....ale jsem ze Sokolova
Pokud to nejsou známí, tak nemávám na nikoho
Lukáš Čejka — #5 Holt koníček je koníček....
ToraToraTora — #7 my k tomu ještě přidáváme: "Tak další...."
ToraToraTora — #7
podprsenka — #6 Taky jen na oko.
" Tak co?"
"Tak nic."
"Tak slez.....
ToraToraTora — #4 A jaká byla svatební noc nám nenapsal. Asi žádná.
ToraToraTora — #4 Honza se proste rad zeni a tak, jak ma volnou chvilku, tak na to vlitne aspon nanecisto.
Je příliš smělé ptát se po smyslu autorova počínání???
Ale kdyby si na to pár měl jen hrát... tak pak by to pak nebylo takové sváteční, až by to bylo naostro.
Věřit budu, protože takovéhle povyražení si jen tak každý nedopřeje, ale super nápad a zábavný článek! Když vidím svatbu, tak se usmívám sama pro sebe, ne na ně, protože svatby miluju a určitě nemávám, to by mi nějak nenapadlo... ale třeba teď už budu, když se to může a očekává! Od dnešního dne přesně za měsíc žením syna, tak budu pozorovat reakce okolí.
To je celkem vtipný, ale vidět stopovat ženicha a nevěstu, asi bych si myslela, že jde o recesi
