Byla vybrána na lékařské pokusy doktora Mengeleho. Hudba ji zachránila, načas…

Alma Rosé (1906-1944) není pseudonym, je to skutečné jméno rakouské houslové virtuózky a dirigentky. Narodila se ve Vídni do rodiny houslisty, koncertního mistra Vídeňské filharmonie a Vídeňské dvorní opery a zakladatele slavného Rosého kvarteta.
Almin tatínek Arnold Rosenblum (někde se uvádí také Rosenbaum), který si v roce 1882 oficiálně změnil jméno na Rosé, pocházel z Rumunska. Když jeho rodiče zjistili, že on a jeho bratři jsou hudebně nadaní, přestěhovali se do Vídně, kde jim umožnili získat hudební vzdělání. Alminou maminkou byla Justina Mahlerová, mladší sestra hudebního skladatele Gustava Mahlera, po jehož manželce Almě dostala holčička jméno.

Alma Rosé, která měla o čtyři roky staršího bratra Alfréda, pozdějšího pianistu a dirigenta, tedy vyrůstala v uměleckém prostředí a brzy se ukázalo, že hudební nadání zdědila i ona. Poprvé na sebe upozornila v patnácti letech na koncertě v Bad Ischlu. Upoutala nejen svým výkonem, ale okamžitě si získala publikum i svým okouzlujícím zjevem. Od té doby sólově koncertovala a hrála i v orchestru Vídeňské státní opery. V roce 1932 pak založila ženský orchestr Die Wiener Walzermädeln.

Foto: Alma Rosé
Georg Fayer, Public domain, via Wikimedia Commons

Velké sympatie vzbudila i u svých mužských kolegů. Jedním z nich byl i brilantní český houslista Václav Příhoda, zvaný Váša, který podnikal na konci 20. let koncertní cesty po Evropě s Alminým otcem. Alma se s Vášou zasnoubila v roce 1929 a o rok později byli oddáni na vídeňské radnici. Alminým svědkem byl poslední manžel její tety Almy Mahlerové, spisovatel Franz Werfel. Novomanželé střídavě bydleli ve Vídni nebo ve Vášově vile v Zárybech. Více ale koncertovali a cestovali. Někdy spolu, jindy samostatně. A to se stalo nejspíš příčinou rozpadu manželství, které trvalo necelých pět let. K rozvodu došlo v roce 1935 a brzy poté se Váša Příhoda znovu oženil (a po několika letech ještě jednou). Další ránu v životě Almy představovala smrt její milované maminky Justiny také v roce 1935.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Jak si americká princezna Gladys Vanderbiltová zamilovala východní Slovensko

V té době je už Alma uznávanou hudební celebritou, která slaví úspěchy na evropských pódiích jako sólistka či dirigentka svého orchestru. V Evropě se však po nástupu Hitlera k moci vyostřuje politická situace. A po anšlusu Rakouska v roce 1938 bylo ještě hůř! Židům jde v Rakousku, podobně jako před pár lety v Německu, doslova o život! Uvědomuje si to Alma i její otec. Jsou na seznamu nežádoucích osob, mají zákaz vystupovat. Jediným řešením je emigrace. Do Londýna prchá nejdříve ona, brzy ji následuje i nemocný otec. Bez majetku, ten rodině ve Vídni zabavili nacisté. Alma zachránila jen svoje a otcovy housle, a to jen díky československému pasu, který jí zůstal po rozvodu s českým houslovým virtuosem Vášou Příhodou.

Foto: Václav Příhoda
Bain News Service, publisher, Public domain, via Wikimedia Commons

Jsou v bezpečí, ale moc dobře se jim nevede. Nemají práci. Alma se proto vrací na pevninu, do Holandska. Tady hraje po kavárnách, potřebuje něco vydělat, ale je to živoření. Brzy si uvědomuje, jak není pro ni bezpečno ani tady. Její přátelé ji dokonce domluví fingovaný sňatek s holandským inženýrem, aby zmátla úřady a zatajila svůj židovský původ. Teď jmenuje se jmenuje Alma van Leeuwe Boomkap-Rosé. Musí se zachránit útěkem přes Francii do Švýcarska, které je neutrální. Za falešný pas s novou identitou dá všechno, co má. Traduje se, že přidala i své housle.

V Dijonu, jen asi hodinu a půl od švýcarských hranic, je však při kontrole odhalena a zatčena. A pak je osm měsíců pod číslem 18547 držena ve francouzském sběrném táboře v Drancy poblíž Paříže. Tady ale nezůstala. Poslední cesta Almy Rosé začala na pařížském nádraží Bobigny v 9 hodin ráno 18. července 1943. V jednom z dobytčích vagónů směr Osvětim….

Po příjezdu do Osvětimi prošla selekcí a byla vybrána na lékařské pokusy v oddělení doktora Mengeleho. Protože byla vedena pod jménem svého holandského manžela, nikdo v ní slavnou virtuózku nehledal. Jednoho dne už byla připravena na experimentální operaci a pomohla náhoda! Jedna z vězeňkyň, která vedla kartotéku pokusů, ji poznala. Upozornila na to lékaře, jenž od pokusu upustil. Ten ji předal vrchní dozorkyni Marii Mandelové, která právě tou dobou hledala hudebnice do svého táborového orchestru.

Alma se tedy znovu dostává k hudbě. Z rozhodnutí Mandelové, o níž se mimochodem uvádí, že poslala na smrt půl milionu žen a dětí, vede ženský orchestr, který už v táboře existuje a který do té doby dirigují Polka Zofia Czajkowska a Ukrajinka Sonia Winogradowa. Ty neměly patřičné vzdělání a orchestr měl mizernou úroveň. Mandelová s nimi moc spokojená nebyla.
Alma je profesionálka a přísná učitelka. Díky jejímu drilu se dostává orchestr, v němž hrají vězenkyně z devíti evropských zemí, na úplně jinou úroveň. Hrají ráno, když se rozednívá a ženy odcházejí pracovat, pak orchestr deset hodin cvičí a pak opět hraje při návratu žen zpět do tábora. Musejí hrát i při příjezdu nových vězňů nebo naopak těm, kteří míří do plynových komor. Kromě toho mají nedělní koncerty pro vězenkyně i dozorkyně a také hrají na akcích pro esesáky.

Foto: Alma a ženský orchestr v Osvětimi
Se souhlasem mahlerfoundation.org

Alma se snažila získat pro své hudebnice určitá privilegia, třeba větší porce jídla, krátký odpolední odpočinek nebo možnost lepší hygieny. Prosadila také, aby se nehrálo v mrazu, na sněhu nebo v dešti. Zdůvodnila to tím, že to škodí nástrojům. A to zabralo! Životy vězenkyň žádnou cenu neměly, nástroje však ano. Svědectví o tom podaly vězenkyně, které válku přežily.

Bohužel Almin příběh šťastný konec nemá. Zemřela za nevyjasněných okolností 4. dubna 1944. Naposledy hrála se svým orchestrem na soukromé párty pro funkcionáře SS 2. dubna. Pak byla převezena s bolestmi hlavy, břicha a vysokou horečkou do nemocnice, kde zemřela. Příčina smrti nebyla nikde oficiálně uvedena. Nejčastěji se spekuluje, že to bylo v důsledku náhodné otravy jídlem nebo náhlé infekce s rychlým průběhem…

Svým uměním si Alma Rosé vydobyla v koncentračním táboře mimořádné postavení a získala uznání vrchní dozorkyně Mandelové i vedení tábora. V historii koncentračních táborů byla jedinou židovskou vězenkyní, po jejíž smrti uctili důstojníci SS její památku…

Zdroj info: občasník.eu,100+1 historie, Wikipedie-en, časopis Harmonie

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Sadako Sasaki, dívenka, která tak moc chtěla žít!