Historek o vědcích, kteří se probudili uprostřed noci se zásadním objevem v hlavě, aniž by tušili, kde k té myšlence přišli, koluje nemálo. Kupodivu, většina z nich je pravdivá; zcela otevřeně se k tomuto inspiračnímu zdroji přiznává například Albert Einstein. Každý člověk, který se někdy zabýval psaním textů, by mohl potvrdit, že ty nejlepší pasáže nevznikly trpělivým skládáním a přepisováním vět, ale vynořily se samy, znenadání, tak rychle, že ruce sotva stačily hlavě a hlava žasla, co ruce píšou.
Za většinou nápadů, které nesou pečeť neobvyklosti, ba dokonce určité bláznivosti, vězí intuice. Rozum by je prostě přes „výstupní kontrolu“ nepustil – mnohdy k naší škodě. I vám se už možná stalo, že jste jednoho dne bez zjevné příčiny zkombinovala zdánlivě neslučitelné suroviny či části oděvu, a vytvořila tak originální, skvělý nový recept nebo model. Patří sem i většina těch situací, kdy je člověk „v tu správnou chvíli na správném místě“. Někteří lidé dokážou intuitivně vycítit hrozící nebezpečí (bohužel, okolí je většinou nebere vážně). A házení „panna nebo orel“? Určitě jste si všimla, že teprve po hodu si býváme schopní uvědomit, co doopravdy vnitřně chceme, ať už mince padla jakkoli. Jako by se intuice ozvala teprve tehdy, hrozí-li, že zvolíme nesprávně…
myš
Zdálo by se, že je vyhráno. Proč se ještě obtěžovat s přemýšlením, když naše podvědomí vyřeší všechno za nás – a lépe?! Není to tak jednoduché, a to hned z několika důvodů.
Intuici nedokážeme ovládat. Je to jakési „osvícení“, které se objevuje nezváno, nečekáno, a když bychom ho nejvíc potřebovali, mlčí. Jako všechny kreativní činnosti pod tlakem nefunguje.
Intuitivní poznání k nám jen málokdy přichází v jednoznačné, srozumitelné formě. Mnohdy se vyjadřuje jazykem symbolů a obrazů, podobně jako jiný projev podvědomí – sen. Proto je často přehlédneme nebo dešifrujeme chybně.
Řešení problému se v mysli často objevuje na velmi krátkou dobu, jako pouhý záblesk, a pokud ho člověk nestačí zachytit, nenávratně zmizí. Lze to přirovnat např. k pohledu na noční oblohu, kdy některé slabě svítící hvězdy při přímém pohledu nejsme schopni zaregistrovat, periferním viděním je ale vnímáme.
Intuice není výsadou vyvolených, obzvlášť schopných nebo nadaných lidí. Většina z nás si ale tenhle druh poznání odmítá připustit; naše tradice a vzdělání nám velí důvěřovat jedině tomu, co si můžeme osahat, odvodit nebo najít v encyklopedii. Stojíme-li před rozhodnutím a rozumové důvody svědčí pro jedno řešení, ale „něco nám říká“, že bychom měli udělat něco úplně jiného, většinou se neodvážíme vnitřní volání poslechnout. Jestli to byla chyba, to už se zpravidla nedozvíme.
Nový komentář
Komentáře
Meander: ono i s intuicí si jde pěkně nabít čumák. Jeden člověk na vesnici zjistil že mu hoří stodola a "intuitivně" zamířil do hospody, kde seděli přiopilí dobrovolní hasiči aniž by "logicky" a jednoduše zavolal telefonem profesionály z města... Stodola zatím lehla popelem
sahleb: citace "Intuice je „okamžité nevědomé pochopení podstaty věci, bez předcházející logické analýzy“
já tam tu logiku nevidím
me se zda , ze intuice je logika. Ne emoce. Proc by mela byt belogicka, kdyz treba vede ke spravnym zaverum.
Jedinkrát jsem neposlechla intuici a šeredně na to doplatila. Od té doby se chovám raději nelogicky, než si zase pěkně logicky nabít čumák.
Intuicí se řídím po většinu času
Škoda, velká škoda, že se ji lidi odnaučili používat... Je to úžasná věc
intuice
občas když si myslím,že je to špatné a udělám opak tak se mě to nevyplatí mám dát na intuici.Hlavně v práci a to se pak bouchám do hlavy.
Ducka: neznám moc lidí, co by dalo na intuici
. Vlastně když tak o tom přemýšlím, tak asi nikoho.
evadolezalova: Tak to máš pravdu. Většinou poslechnu taky toho blbce a anděla pošlu do háje.
tak to znám. většinou někde vzadu mi cinká třeba nedělej to nebo udělej to a já to pustím z hlavy, protože to obvykle nebývá ani trochu logický řešení. Až když je prů.er a zjistím, že jsem se rozhodla špatně, tak si na to vzpomenu. Ovšem to už je pozdě. Pak si ale řeknu, že příště na ty zvonečky dám ... a stejně nedám