Arcivévodkyni Žofii Bavorskou, matku císaře Františka Josefa I., známe z filmů o Sissi jako nepříjemnou a arogantní ženu. Proč vlastně taková byla? A byla taková skutečně? Jako mladá byla mimořádně atraktivní a prý i oblíbená.
Žofie Frederika Bavorská byla jednou z dcer prvního bavorského krále Maxmiliána I., který pomáhal vojensky Napoleonovi a ten za odměnu povýšil Bavorsko na království. Napoleon měl ostatně i jiný dobrý důvod - jeho nevlastní syn Eugène de Beauharnais, syn jeho ženy Josefíny, se oženil s Maxmiliánovou dcerou Augustou Amálií.
Žofie prožila šťastné dětství v početné rodině a dostalo se jí, stejně jako jejím sourozencům, kvalitního vzdělání. Když začali její královští rodiče hledat pro ni vhodného ženicha, dohodli se s rakouským císařem Františkem I., že se Žofie provdá za jeho druhorozeného syna Františka Karla.
Foto: Žofie Frederika Bavorská
Karl Joseph Stieler, Public domain, via Wikimedia Commons
Na romantické první setkání u jezera Tegernsee se osmnáctiletá Žofie velice těšila. Měla krásné šaty a dokonalý účes. Její lokny byly ve své době ostatně proslulé, podobně jako později budily pozornost vlasy její snachy Sissi. Žofiin účes pomáhalo držet „tužidlo“ z rozpáleného morku smíchaného se třemi natvrdo uvařenými a rozmělněnými vejci. Pro zjemnění se přidávala ještě pasta z vařeného chřestu. Nelibá vůně byla potlačována peruánským balzámem.
Jaké bylo Žofiino zklamání, když z kočáru nevystoupil krasavec, jakého si vysnila, ale úplně obyčejný a navíc nepříliš hezký, nejistý mladík. Toho že si má vzít? I rodiče, ačkoli se tvářili přívětivě, přemýšleli, zda nemají své slovo odvolat a z této lákavé partie raději vycouvat. Už při tomto prvním setkání bylo jasné, že s Františkem Karlem bude nuda. Jediné téma, které ho zajímalo a o němž byl schopen vést „intelektuální“ debatu, byl lov.
Nakonec k zasnoubení došlo. Zvítězila představa, že by se Žofie mohla stát v budoucnu císařovnou, anebo alespoň matkou budoucího císaře. Že bude nejspíš nešťastná, už rodiče neřešili. Chystala se výbava a věno, protože bavorský král nechtěl, aby si Žofie připadala ve Vídni jako nějaká chudinka. Svatba se konala ve Vídni v listopadu 1824 na tradičním místě habsburských sňatků - v kostele svatého Augustina.
Ve Vídni byla Žofie přivítána vřele, obzvláště laskavě se k ní choval císař František I. Cítil, že to musela být pro ni velká oběť vdát se za jeho druhorozeného syna. A zdálo se, že i Vídeňané si ji oblíbili. Žofie sice zpočátku velice tesknila zejména po své matce, ale pomalu si přece jen začala zvykat. Byla skvělou tanečnicí a ve Vídni bylo tolik příležitostí! Ovšem manžel zrovna tanci neholdoval, rád chodil brzy večer spát. Proto se na jeho přání stal Žofiiným kavalírem František zvaný Orlík, mladý vévoda Zákupský. Ten byl ve Vídni jako Napoleonův syn víceméně trpěný. Skutečně ho miloval jen jeho dědeček císař a pak – ve vší počestnosti - Žofie. Ta vlastně byla jeho tetičkou, byť jen o šest let starší. Jejich vzájemné sympatie vyvolávaly různé klepy. Dokonce se hovořilo, že byl Orlík otcem dvou nejstarších Žofiiných synů. Těžko to mohla být pravda, zvláště prvorozený František Josef měl ke stáru rysy svého otce a navíc Žofie jako správná katolička by asi nic podobného neriskovala.
Když konečně po dlouhé době Žofie otěhotněla, všichni si oddychli, že snad bude o následníka postaráno. Radost byla předčasná, Žofie bohužel zanedlouho potratila. Stejně i v dalších letech prodělala arcivévodkyně ještě další čtyři potraty. Teprve po šesti letech se v roce 1830 narodil vytoužený syn – pozdější císař František Josef I., na dvoře zvaný Franci. Porod nebyl nikterak jednoduchý, dokonce bylo nutno použít kleští. Žofie se o svého syna láskyplně starala hned od začátku, dokonce ho prý dvakrát denně sama kojila. Je zajímavé, že si na to nevzpomněla, když se o totéž pokoušela její snacha Sissi. I když copak víme, jak to všechno skutečně bylo?
V každém případě se mezi Žofií a jejím prvorozeným synem vytvořilo silné pouto, které přetrvalo až do její smrti. Měla s ním od začátku velké plány. Sice se trochu vyděsila, když se následník trůnu a starší bratr jejího manžela Ferdinand, známý jako Dobrotivý, oženil. Ale bylo jasné, že díky svým četným neduhům asi nemá šanci zplodit potomka. A taky ne! Rovněž možná tajně doufala, že místo Ferdinanda usedne na trůn po smrti císaře Františka I. v roce 1835 její manžel, ale ono by to skoro bylo z bláta do louže. Císařem se podle nástupnického řádu a nakonec hlavně podle přání umírajícího císaře, který nechtěl nic měnit, stal přece jen Žofiin švagr. Takže veškeré naděje vkládala do Františka, který se stal miláčkem vídeňského dvora ještě za života starého císaře.
Foto: Žofie Bavorská se svým nejstarším synem Františkem Josefem
Karl Joseph Stieler, Public domain, via Wikimedia Commons
Cílevědomě ho vychovávala jako budoucího císaře k zodpovědnosti, pečlivě mu vybírala učitele a v podstatě mu nedopřála žádné dětství. Sama ještě porodila dalších pět dětí, čtyři syny a jedinou dceru. Ta zemřela jako malá na následky epileptického záchvatu. Žofie si postupně vybudovala u vídeňského dvora silné postavení, byla považována za šedou eminenci.
Její obliba klesala, už to nebyla ta dívka, co oslňovala kdysi Vídeňany. Po abdikaci císaře Ferdinanda I. v roce 1848, na níž měla velkou zásluhu, rezignovala na to, aby se sama stala císařovnou. Nedalo jí žádnou práci přemluvit svého neambiciózního manžela, aby se vzdal trůnu ve prospěch jejich syna Františka Josefa. Splnila si tak svůj sen. Zůstávala však stále aktivní, intenzivně ovlivňovala politiku svého syna. Měla na to čas. Synové už odrůstali. Vlastně byla patnáct let nepřetržitě těhotná a nikdy to nebylo bez komplikací. Musela to být mimořádně silná žena, když to všechno vydržela vzhledem k lékařským metodám v první polovině 19. století!
Je všeobecně známé, jak vybírala svému synovi nevěstu a jak to dopadlo. A měla přesné informace o tom, co se pak dělo v komnatách Františka a Sissi. Sissi doslova urazilo, že tchyně věděla, jak probíhala jejich svatební noc. Žofie sama s hnusem vzpomínala na tu svou a zamilovaného a pohledného Františka Josefa doslova Sissi záviděla! Šokovalo ji a neodpustila jí, že Sissi „jejího“ Františka odmítala a že on k ní byl v prvních nocích tak ohleduplný! No měl to ten František s oběma ženami svého života opravdu těžké!
Taky bylo mnohokrát popsáno, jak si Žofie nárokovala pečovat o svá vnoučata. Dnes už se vztah Žofie a Sissi nehodnotí tak jednostranně jako ještě nedávno. Historikové i literáti dospívají k názoru, že negativní hodnocení začalo vznikat záměrně hlavně až po Žofiině smrti (ostatně jak jinak?) a mělo tak trochu omluvit chování Sissi a její „nemoci“ a útěky z Vídně, a tak vylepšit její image.
Nedávno i u nás vyšla kniha Gabriele Praschl-Bischer Naše milá Sisi, která přibližuje vztahy mezi členy rozvětveného císařského rodu na základě dosud nepublikované korespondence arcivévodkyně Žofie Bavorské členům její rodiny. A ta tak trochu pohled na Žofii koriguje.
Pravdou ovšem je, že Žofie byla laskavou babičkou a vnoučata ji skutečně milovala. Vlastně tak suplovala nepřítomnost matky a nakonec i otce, který pro samé úřadování neměl na děti taky čas. Zvláště korunní princ Rudolf u ní nacházel pochopení.
Závěr Žofiina života ale moc šťastný nebyl. Zlomila ji smrt syna Maxmiliána v roce 1867. Ten byl odjakživa velice ctižádostivý, cítil se jako druhorozený nevyužitý, a tak přijal pofidérní titul mexického císaře. Nakonec byl v Mexiku popraven.
Už nic nebylo jako předtím, Žofie byla apatická a většinu času trávila v modlitbách. Smrt v šedesáti sedmi letech v roce 1872 pro ni byla v podstatě vysvobozením. Celý život to myslela s členy své rodiny dobře, aby nakonec zjistila, že její úsilí přineslo pravý opak. A to měla vlastně ještě velké štěstí, že se nedožila těch největších tragédií, které Habsburky v následujících letech – třeba sebevraždy korunního prince Rudolfa či zavraždění Sissi - potkaly.
Zdroj informací: Otto Urban: František Josef I., Otazníky historie 4/14, Gabriele Praschl-Bichler: Naše milá Sisi, 2008, Jaroslav Čechura: Příbuzní českých králů, 1999
Nový komentář
Komentáře
Sdílím dál
Díky,zajímavé čtení.
Děkuji
Díky
Jinak, proč či jak se Max dostal do toho Mexika?
Oh, hned mám hezčí den! Středa a již dnes z dalších úžasných příběhů od paní Ládyové! Co si přát víc? Snad jen druhou kávu:)
U nás je císařská rodina hodně známá. Císař František Josef tu vládnul velmi dlouho, Hašek ho ve Švejkovi sice notně znectil, ale určitě to nebyl špatný státník. Se svou Sissi si rozhodně zažil své.
Asi by se nenašel nikdo, kdo by neviděl kýčovitý barevný film Sissi, kterou líbivě ztvárnila Romy Schneiderová a i díky ní má Sissi nehynoucí sympatie všech generací. Její tchyně ovšem takovou přízeň davu nemá a z filmu vychází coby megera.
Mělo by se o ní vědět víc než jen to, že byla tvrdou, necitelnou a pronásledující tchyní. Z toho, co jsem teď vyčetla z článku vidím, že Žofie Bavorská měla svůj život určitě komplikovanější a těžší, než sobecká a rozmazlovaná Sissi. Ta navíc trpěla anorexií a její životospráva plná askeze příkladná rozhodně není. Děkuji za příjemnou a podnětnou četbu! 