Málem jsem obětovala hrdost a své duševní zdraví.
Poznala jsem ho v době, kdy jsem žila s přítelem asi 2 roky a plánovali jsme svatbu. Nevím proč, ale najednou jsem všechno zahodila, přítele podvedla a tím zničila spoustě lidem iluze a málokdo mě chápal (já se dodnes taky nechápu), leč stalo se.
A tak jsem si ho nastěhovala do svého bytečku místo bývalého přítele a udělala z něj pána svého srdce. Zpočátku to bylo idylické, na rukou by mě nosil a chtěli jsme být pořád jen spolu.
První trhliny jsem zpozorovala v době, kdy jsem z úřadu práce dostala možnost se rekvalifikovat a začala dojíždět za vzděláním. On byl v invalidním důchodu, a tak byl pořád doma. Chystal mi svačinky, zkoušel mě z učiva... byl prostě nejlepší, ale začal žárlit. "Kde jsi tak dlouho? Vždyť autobus přijel před 10 minutami a cesta domů trvá jen dvě minuty a já už čekám 20 minut!!!" Tak nenápadně to začalo a se mnou to vždycky jen zaškubalo. Jenže on přitvrzoval! Před návštěvou mých známých to bylo samé "miláčku, sem, miláčku, tam..." ale sotva odešli, tak mi vyčetl, že při hovoru jsem se dívala na manžela kamarádky o minutu déle než na ni, a tudíž jsem pěkná k****, protože to se nedělá a ještě kamarádce!!!!!!
Došlo to až tak daleko, že jsem se jeden večer opila a držela v ruce prášky! Naštěstí mám pud sebezáchovy, a tak jsem se pak sama na sebe naštvala, kdyby to šlo, asi bych si i nalískala a konečně mi došlo, co mám dělat! Vyhodila jsem ho, i přes jeho výhrůžky, že se zabije. Na to jsem mu řekla, že už je mi to jedno, že málem zabil on mě a ať si klidně někde zdechne (tak jsem ho nenáviděla), že mi je to už jedno.
Našla jsem svoje ztracené sebevědomí, i když ne hned, při vyprávění, jak jsem 8 měsíců žila, jsem svým rodičům a přátelům i spoustě lidí vyrazila dech, a posléze si našla manžela. Teď, když si na to vzpomenu, nechápu, co jsem na něm viděla, že jsem kvůli němu nechala fajn chlapa (i když kdo ví, jestli bychom se nakonec vzali), málem přišla o rodinu a přátele a snad i o drahocenný život.
Jana
Milá Jano, mám kamarádku a ta tohle vydržela deset let. Nakonec nemohla ani s košem, co kdyby někoho potkala před domem. Za pomoci krizových center ji od něho dostali. O intimní stránce jejich vztahu ani nemluvím.
Přejeme hezký den
Nový komentář
Komentáře
Věřte nevěřte, já to vydržela 7 let. Byli v tom děti. A když jsem se rozváděla, za krávu jsem byla já
Považovala jsem to dlouho za svoje selhání. Byla jsem tak vychovaná, je to hodně těžký se zbavit všech předsudků a postavit se na vlastní "ženské" nohy!!!
Spočátku
Božínku 
I to se stává, jediné východisko je vyhodit chlapa nebo se pokusit od něj odejít
idilické neidilické
co se divíš dostala jsi jenom to po čem jsi toužila
Už zas něco uniklo pozornosti redakce: idilické
To je běs, dneska samé citové horory. Nechápu, jak může tohle vydržet delší dobu než pár dní byť i průměrně inteligentní a průměrně hezká ženská. I když já to doma nemám (jsme v poho), tak co kecám...