Počátek své závislosti na kartách datuju do roku 2013. Tehdy jsem se stala obětí podvodu od někoho, komu jsem věřila, a začala jsem kvůli tomu obvolávat kartářky na drahých linkách. Vysoká útrata pro mě nebyla podstatná. Důležitější bylo, že jsem se díky výkladům vždycky uklidnila. Netušila jsem ale, že se roztáčí kolotoč, který jen tak nezastavím.

Ptala jsem se kartářky, jak moc nesnesitelné vedro bude příští týden

Během následujících tří let jsem postupně psala nebo volala kartářkám kvůli samým absurditám. Nejčastěji jsem se ujišťovala, jestli jsem někde neřekla něco špatně, co si o mně kdo myslí, proč mi někdo už půl hodiny nezvedá telefon a kdy mi ho zvedne. Nebo jestli můžu udělat to či ono a co na to řekne ten či onen. Jestli bude válka. Jestli bude vedro a jak to přežiju.
Mnoho dalších telefonátů se týkalo těhotenství. I když tu pokaždé bylo asi tak 0,01% riziko, že bych mohla být těhotná, stejně jsem se bála a potřebovala ujistit, že těhotná nejsem a nebudu (podotýkám, že jsem si nechala vykládat vždycky v době, kdy by to těhotenský test ještě neukázal, třeba hned po sexu).

Obracela jsem se na kartářky i několikrát denně

Dokola se mi střídala dvě období: někdy jsem si dlouhé týdny na karty ani nevzpomněla, jindy jsem vyházela za kartářky i několik tisíc měsíčně. Byly dny, kdy jsem je kontaktovala třeba třikrát denně. A nakonec jsem se stejným dotazem obvolávala klidně i více kartářek, abych si potvrdila výklad té první. Vykládala jsem si i sama, ale vlastním interpretacím jsem beztak nevěřila. Pravý stav věcí neznal v mém okolí nikdo, protože jsem se za to styděla.  

5b61bb2fca1bcobrazek.png

Je to stejné jako jakákoli jiná závislost

Po třech letech jsem došla k poznání, že to sama nezvládnu, a začala jsem chodit k psycholožce. U ní jsem si uvědomila, že moje volání kartářkám má stejné parametry jako alkoholismus: dala jsem si vyložit, pocítila jsem nesmírnou úlevu a řekla jsem si, že to bylo určitě naposled. Ale nebylo, absťák přišel brzy. Pokud jsem zavolala jednou, bylo jisté, že zavolám ještě desetkrát. K tomu jsem to tajila.

Co pomáhá? Abstinovat!

„Léčba“ spočívala v řešení mého základního problému, kterým byla generalizovaná úzkostná porucha. Tu mám vlastně pořád a pracuju na sobě už více než rok. Samotnou závislost na kartách jsem musela řešit stejně jako alkoholik na odvykačce, tedy vydržet bez výkladu co nejdéle. Bylo to šílené, a i když jsem měla od psycholožky náhradní metody řešení úzkostí, mnohokrát jsem selhala.

Ale postupně to bylo lepší a nakonec jsem přestala kartářky vyhledávat, když jsem po jednom (pozitivním) výkladu zjistila, že mě už vůbec neuklidnil. Taky jsem si začala všímat, jak ty výklady nevycházejí.

Co dělat, když jste závislá na výkladu karet?

Já jsem „čistá“ už několik měsíců a dneska vím, na čem ta moje závislost stála především:  

1.       Nesnášela jsem, jak strach narušuje moje pohodlí. Nemohla jsem si užít den, v klidu se najíst apod.
2.       Kartářka mi poskytla rychlou možnost se strachu zbavit.
3.       Jenže můj dokonalý okamžik nikdy netrval dlouho a až u psycholožky jsem zjistila, že ho nelze zajistit trvale! Vždycky přijde další strach nebo problém, co je třeba řešit.
4.       Obecně jsem nepřijímala věci takové, jaké jsou. Chtěla jsem je mít dokonalé.
5.       Bála jsem se, že nezvládnu krizové okamžiky a budu při nich trpět.

Možná to budete mít podobně, možná ne, ale pokaždé mi z toho vyplývá jediné: nejdůležitější je mít v pořádku sebevědomí, protože pak si věříte a nepotřebujete ujišťování zvenčí. Opouštějte co nejčastěji svoji komfortní zónu, a pokud se jakákoli vaše závislost stává nezvladatelnou, zvažte psychoterapii jako já.

Jak často vyhledáváte kartářky vy? Máte v okolí někoho, kdo bez nich nedá ani ránu?

Reklama