Zdravím redakci.
Moje nejlepší spaní si pamatuju úplně nejlíp. Bylo to u babičky na chatě a bylo mi sedm. Tenkrát, léta osmdesátá sotva začínala, byl venkov ještě doopravdy docela venkov a sem tam nějaký zemědělec s traktorem se dal překousnout, když vám prosvištěl v pět ráno za oknem směrem k velkým širým rodným lánům.
Ale zpátky k tomu nejlepšímu spaní… Byli jsme dědou na vycházce v lese, na jedné louce jsem se celé odpoledne čachtala v potoce, idyla. Jenže cestou zpátky, jsem se dědovo ztratila. Asi bludný kořen nebo co. Brečela jsem (jak by ne), běhala po lese, škrábala o ostružiny… Byla jsem vyděšená. A začalo se stmívat.
Nebudu vás napínat, nakonec mě děda s babičkou a se soudem a jeho syny našli, ale když jsem viděla ty baterky, lekla jsem se ještě víc.
Když mě umyli (bylo to potřeba), zapadla jsem do takové té staré péřové peřiny a spala jako dudák. Ani ten traktorista mě ráno nevzbudil!
Jitka
Tedy Jitko,
to se vám nedivím, že to bylo pak nejlepší spaní vůbec. :) Pěkně vystrašená a ulevená… U babičky, na vzdoušku… A historka, která vydrží do dneška. Hlavně že jste se našla.:)
Napište nám i vy o svém nejlepším spaní! Redakce@zena-in.cz!
Nový komentář