Ahojda redakce,
fakt chcete vědět, jaké jsem byla dítě? No jasně, že řeknu úplný andílek :o), ale zeptat se tak mojí mamky, tak ta by řekla - takový rarášek - a na to, že jsem jedináček a tak, se mnou měli práci asi jako se třema klukama. Moje mamka je toho názoru, že já byla hodná, jen když jsem spala a něco nevymýšlela.
Ale určitě jsme nebyla ten typ, co si lehl na zem a začal kopat nohama dokola, když jsem něco chtěla, to jsem zažila v U.K., když jsem tam hlídala. To né, já se sem tam ve školce prala s klukama, no, prý jsem je pořád mlátila, a to jsem měla problém do první třídy unést prázdnou aktovku :o) Měla jsem více kamarádů kluků, a tak se mamka už ani nedivila, když jsme přišli celý od bažince či si hráli na vojáky a já chodila domů jako čuně a ne jako dáma, nebo přišla domů se zlomenou rukou či prstem. Mamka to většinou zjistila, když už jsem přišla domů s dlahou, neb jsme si tam došla sama.
Je fakt, že asi měla se mnou dost trpělivost, neb jsem byla dost často v nemocnici s nějakým tím úrazem či na šití, nebo si domů tahala všechny zvířata, co jsem našla venku, a myslela si, že je nikdo nechce a naši pak hledali majitele, jó, musím říct, že bydlíme v paneláku. No, ale proti mému bratránkovi to asi docela šlo, neb ten zase měl nápady jako vymazat všechny hrnce a skleničky olejem a dát je na místo - to si teta tenkrát fakt užila při umývání nádobí, nebo chodil schválně čůrat sestře do vany, aby tam nebyla dlouho. No je fakt, že u babičky jsme moc dlouho být dohromady nemohli, třeba si pamatuju, jak u pískoviště měl děda velkou hrušku a my pořád na ni lezli, až si bratránek zlomil ruku, když jsme skákali do písku a měli z toho děsnou srandu. Děda se tenkrát už naštval a další víkend bylo po hrušce a nás pískoviště přestalo bavit. Ale byl tam potok se pstruhama, tak jsme měl další zábavu, i když byl pak vždy někdo nemocnej a byl výprask, ale co bylo v té době zakázané, to nás bavilo prostě nejvíce, ale to asi dělaj všechny děti.
Jen doufám, že až já budu mít děti, tak to budou andílci a né jako já :o) Ještě musím říct, že jsem hrozně ráda otvírala a rozebírala hodinky a pak je na atomy dávala našim, když už to nešlo zpátky :o) No nic, jdu pracovat a přeju hezký den.
MartinaC
Také přejeme hezký den a děkujeme za příspěvek :)
Taky jsem byla podobné dítko a moje sestra taktéž - jednou mě třeba mlátila kovovou pistolkou, zatímco já jsem se jí pokusila ukousnout prst :) Ale osobně si myslím, že tohle "vyřádění se" k dětskému věku patří - díky rvačkám, bojům part a dětským válkám jsem se naučila nejen co jsou to kamarádi, co je to držet pohromadě a nevzdávat se, ale i co bolí, že jsou věci, co se nedělají, a že prát se můžeme jak chceme, ale jenom dokud je to sranda, protože ty skutečně vážné věci se rvačkou nevyřeší... A naučila jsem se když už ne milovat své nepřátele, tak si jich aspoň vážit :) Zlaté časy her na indiány, mučednické kůly a vykopávání válečných tomahavků :)
Jaké jsou Vaše dětské zkušenosti s partou, rvačkami a vůbec nějakou tou agresí? Šikanoval Vás někdo? Nebo Vy někoho? A co Vaše děti? Napište nám!
Nový komentář
Komentáře
no me treba bracha zavrel ruku do oceloveho pantu dveri, tak, ze jsem mela rozdrcene kosti a dodneska tvrdi, ze on to nebyl, ze to vitr, tak nevim ...
koukám, každý byl jako dítě hodné a bezproblémové
Ně co z toho je mi blízké
to já jsem byla hodné dítě
mít takovou dceru, jako jsem podle vyprávění zúčastněných byla já, tak bych ji asi brzo umlátila
přesně taková jsem byla
Tak, tak, Ivano!
Já jsem prý byla andílek, kam mě posadili,tam jsem seděla
Dětičky mít bohužel nebudu,ale po tomhle zážitku vím, že bych je tímto způsobem určitě netrestala.
To jsi tada byla pěkné dílko,až budeš mít svoje děti,tak si na své lumpárny vzpomeň!!
Matelka: No, spíš jsem provokovala, ale on tenkrát žaloval, tak mě úča svlíkla taky přede všema.Takový ponížení!! No a já se tenkrát hrozně styděla.
ZNÁM DVA TAKOVÉ
Pečárka: Byla jsi zvědavá, viď?
Tak to já už od mala zlobila a provokovala kluky.Už ve šolce jsem jednomu stáhla trenýrky před celou třídou.
My jsme se taky vyblbli, jsem sice jedináček, ale od mala jsem byla vychovávaná s bratránkem (o rok mladším), takže jsme se řezali jako koně, rvali se, kuli pikle a dělali spoustu vylomenin. Na chalupě jsme taky blbi s jinejma děckama. Kamarádka doteď vzpomíná (je o 4 roky mladší), jak jsme se jí jako přítěžku snažili zbavit a přivazovali jí ke stromu.
byla jsem něco podobného
Taky já jsem byla tiché dítě, až moc, moje dcera byla po mně, ale myslím že i díky výchově je z ní zdravě sebevědomý teenager
, zdůrazňuji zdravě !!!
já se babičce schovávala po městě..a nevyzle jsem,až plakala..hrozné dítko,že