Nejsem ten typ, který by neustále rozvažoval nad smyslem života. Mám život ráda, těším se z mnoha krásných chvil, z krásných míst. Prostě mě baví žít! Ale přesto, zážitek o kterém Vám píšu mne k tomu tak nějak přiměl.

Nedávno jsem prodělala operativní zákrok. Doposud v podstatě zdravá, bez závažných problémů. Věděla jsem, že něco není v pořádku. Jen jsem to odsouvala a pořád si namlouvala, že se to srovná. NEZODPOVĚDNÁ!! Vyvrcholilo to v akutní bolest v podbřišku, nešlo to už ignorovat.

Následovala operace, bolest, pobyt v nemocnici ale také víra, že to bude lepší a lepší…

Druhý den po operaci mi můj ošetřující lékař sdělil, že při běžném předoperačním testování krve na žloutenku a ostatní nutné testy vyšel můj test na HIV jako REAKTIVNÍ. Šok!!! Roztřásla jsem se a první co mě napadlo, že mi právě skončil život. Moje okolí bylo po neurčenou dobu v ohrožení života. Přítel, rodiče, bratr…. Měla jsem o ně hrozný strach, měla jsem strach!! Neuvažovala jsem, že se zásadně nechovám rizikově, ale člověk nikdy nemůže vyloučit možné nakažení. Co dál! Lékař mi vysvětlil, že se vzorky pošlou do Referenční laboratoře na další testování a že teprve ta určí přesně negativitu nebo pozitivitu. Byla jsem vystrašená, vyděšená … Nemohla jsem to nikomu říct, nechtěla jsem strašit někoho dalšího.

Ujistili mne, že mi výsledky sdělí, než mě propustí z nemocnice. Nestalo se. Při vyndávání stehů. Taky ne. Při ukončování pracovní neschopnosti.Opět ne. S tvrzením, že určitě za týden, až přijdu na kontrolu jsem se nespokojila (Jistě chápete mé psychické rozpoložení!), protože dle dostupných informací jsou testy k dispozici prakticky obratem.

Při představě dalšího týdne v naprosté nejistotě jsem se obrátila přímo na Referenční laboratoř a požádala je o pomoc. Byli naprosto skvělí. Reagovali prakticky obratem. Když mi paní doktorka volala a sdělila mi výsledek testu NEGATIVNÍ (nemám v těle protilátky proti HIV – vše je v pořádku), byla jsem šťastná!! Jako jediní na mé pouti s nejistotou si uvědomili, jak je tato zpráva pro jednotlivce důležitá. Paní doktorka mi dokonce vysvětlila celou pouť mého testu a omluvila se mi za zpoždění informace s tím, že oni test provedli tentýž den, kdy k nim vzorek dorazil a tuto informaci ihned zaslali do mé nemocnice.

Co říct závěrem?
Snad jen, že mi doposud můj ošetřující lékař žádnou zprávu neposkytl i když vím, že telefonicky ji už má a že i transfusní stanice výsledky testů obdržela.

Že jsem měla příležitost promyslet si svůj život od začátku, všechny své omyly, nezodpovědné chování a chyby. Taky, že na světě není opravdu NIC důležitějšího než zdraví!

A hlavně, chtěla bych poděkovat paní doktorce a celému týmu v Referenční laboratoři (www.szu.cz) za vstřícnost a pomoc, kterou mi poskytli, i když nemuseli. Děkuji.

Nebudu si brát servítky. Někteří konkrétní lékaři jsou prostě hovada a těm dobrým, milým a hodným to strašně ničí reputaci. Uf, tvé přání anonymity chápeme. o korekci jsem se pokusil já, ale jak přítomné dámy korektorky vědí, to je jako kdyby slepý četl ukazatele na silnici...

Dnes si píšeme se zavřenýma očima na téma - který chlap by stál za hřích, co byste byla ochotna pro jeho ulovení udělat popřípadě jak jste ho dostala. Vítáme i vaše fotky se známými osobnostmi a historky jak jste je získaly...

redakce@zena-in.cz