Říká se, že žena má zvláštní intuici, díky které například pozná, že má její manžel milenku (nebo se o to aspoň snaží), aniž by měla důkazy. Stejně tak prý odhadne, jak se budou určité  věci vyvíjet. Není pro to logické vysvětlení. Je to dar, někteří říkají, že prokletí. Ale o to v tomto příspěvku nejde.

Bohužel někdy platí ono příslovečné, že láska je slepá, a pak může být intuice přehlížena do té míry, že si žena ani nestačí všimnout, jak její manželství směřuje k rozvodu, zvlášť když je připravován v promyšleném utajení.

Přečtěte si příběh paní Zity, jenž popisuje právě onu zaslepenost,  kterou může zamilovaná žena „trpět“.

divorce

Zita se svým bývalým mužem, Jiřím, seznámila v práci. Nebyl to prý na první pohled ten typ, z kterého by se vám podlomila kolena, ale zaujal ji svým racionálním přístupem k životu, vztahem k rodině a láskou k přírodě. Nikdy si s nikým Zita více nerozuměla, než s tímto panem „uváženým“, jak mu kolegyně v práci z legrace říkali. Přezdívka skutečně měla své opodstatnění - Jiří nikdy neprojevoval bouřlivé emoce, nekřičel na kolegy na poradách, ani nepoužíval oblíbená chlapská sprostá slova. Jako by se nikdy nerozčílil...  

  • Netrvalo dlouho a řekli si své ANO. Malá svatba, téměř žádní hosté, jen dva svědci a nejbližší rodina.

„Jako holka z vesnice jsem sice toužila po velké oslavě, jak je u nás doma zvykem, ale když je člověk zamilovaný, nevadí mu nic,“ vzpomíná Zita na svůj den D. Novomanželé se odstěhovali do domu po manželových prarodičích, nemuseli řešit tedy hypotéky a podobné věci, které mladým rodinám obvykle komplikují život. Zita se vrhla do zvelebování starého domečku a vše prý připomínalo pohádku, včetně narození jejich potomka.

  • Ovšem v každé správné pohádce se většinou něco přihodí, aby se hlavní hrdina poučil ze svých chyb.

„Dnes už bych se více starala o to, jak tráví můj manžel čas, když já běhám i s kočárkem po všech těch baumaxech a bauhausech a pokouším se za minimální náklady udělat z domu domov,“ říká hořce Zita, která se na renovaci domku vyčerpala fyzicky i finančně.  

Zatímco ona domlouvala u řemeslníků řádné práce i melouchy, aby dokončení díla uspíšila, Jiří trávil čas kdo ví kde. Ráno odcházel do práce a vracel se pozdě večer, často až v noci, se slovy, že je unavený a chce klid. „Já jsem mu věřila, že má hodně práce, koneckonců v té době vydělával na rodinu,“ omlouvá svou naivitu Zita, která si klade za vinu, že nechávala věci běžet a nezkoušela si s manželem promluvit. „Nechtěla jsem být za slepici, která muže otravuje otázkami a naléhá, ať se změní. Vím, že to chlapi nesnáší. Ale možná jsem mohla synovi zachránit dětství,“ dodává.

Na poslední společné Vánoce Zita nezapomene. „Po Štědrém dnu jsme se chystali stejně jako vloni k manželovým rodičům, když tu mi Jiří řekl, že nemusím jezdit, že mě tam vlastně ani nečekají, protože všichni už vědí, že se budeme rozvádět,“ vypráví Zita pomalu zlomový okamžik v jejím životě.

„Naložil syna do auta a odjel. Já jsem zůstala sedět jako ve snu ve svátečních šatech na gauči a vzpamatovala jsem se, až když se oba moji chlapi vrátili z rodinné akce,“ dodává.

Ještě než se Zita prý nadechla, aby se zeptala, co se děje, Jiří ji důrazně upozornil, ať nedělá žádné scény a prostuduje si podrobnosti rozvodu. Pak před ni položil štos papírů.

Na důkaz vstřícnosti s ní ještě zašel do manželské poradny, kde Zita celé sezení probrečela a nezmohla se na slovo. Přesto měla při odchodu dobrý pocit, protože odborník se vyloženě snažil, aby se rodina kvůli malému dítěti zachovala, a z Jiřího dostal i několik pochvalných slov na adresu manželky. „Když jsme pak nasedli do auta, Jiří mi přesto na prvním semaforu, kde jsme na červenou zastavili, řekl jasně a tvrdě – chci se rozvést, tohle bylo fakt zbytečné, ale máš, co jsi chtěla.“

Zita se dodnes nedozvěděla, co se stalo. Z domu se samozřejmě odstěhovala, neměla k němu žádný „majetnický“ vztah, manžel si bere chlapce na všechny víkendy. Novou stálou partnerku zatím nemá...

Přečtěte si také:

TÉMATA:
PŘÍBĚHY